Kunderová: Emigrace je blbost, návrat nebyl možný kvůli disidentům

ČTK Kultura ČTK, Kultura
25. 11. 2019 12:31
Emigrace je "nejhorší blbost, kterou může člověk v životě udělat". Návrat po revoluci v roce 1989 už ale nebyl možný z praktických důvodů i kvůli disidentům, kteří se dostali k moci. V rozhovoru pro brněnský literární měsíčník Host to říká Věra Kunderová, manželka a dlouholetá literární agentka světově proslulého spisovatele Milana Kundery.
Věra Kunderová roku 1995 přebírá medaili Za zásluhy.
Věra Kunderová roku 1995 přebírá medaili Za zásluhy. | Foto: ČTK

Oba se v 70. letech minulého století rozhodli zůstat ve Francii, kde Milan Kundera dostal pozvání vyučovat na univerzitě. Spisovatel, který letos oslavil devadesátiny, rozhovory už roky neposkytuje. Také jeho žena s podobným interview naposledy souhlasila v 90. letech.

Podle Věry Kunderové disidenti nenáviděli jejího manžela, protože se už před revolucí obávali, aby se Milan Kundera nepostavil do čela politické opozice. "Američani, kteří byli napojeni na Tigrida, vybrali jako vůdce protikomunistické opozice (pozdějšího prezidenta Václava) Havla a měli obavy, že Milan, který byl v zahraničí tehdy mnohem známější, by chtěl být sám v čele politické opozice," říká.

Kunderová v interview zmiňuje jejich setkání právě s disidentem Pavlem Tigridem. "Rok po naší emigraci si nás pozval Pavel Tigrid a u oběda řekl: 'Pane Kundero, nepleťte se do politiky.' My jsme na něj koukali vykuleně, proč to říká, protože Milan žádné politické ambice neměl. On chtěl jenom psát," líčí Kunderová.

Zničený život

Nemožnost návratu do České republiky si prý poprvé uvědomila poté, co v roce 2008 týdeník Respekt otiskl článek o údajném Kunderově udání v 50. letech. Zároveň se ale zrodila touha být doma. "Připadám si jako otrok na plantáži, který se v noci ve snech vrací do své země," podotýká Kunderová. Připomíná také verše Viktora Dyka o vlasti, kde říká: "Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš."

Článek v Respektu Kunderovou i jejího muže zdravotně zničil, jak uvádí. "A nikdo se mu dosud neomluvil!" posteskla si.

V textu tehdy historik Adam Hradilek upozornil na archivní dokument, který naznačoval, že Kundera v roce 1950 udal západního agenta Miroslava Dvořáčka. Kdo ho udal, však dodnes není jednoznačně rozřešeno.

Několik dnů po zveřejnění článku se ozval literární historik Zdeněk Pešat, podle nějž Dvořáčka udal tehdejší student pražské filozofické fakulty Miroslav Dlask a tehdy se s tím Pešatovi svěřil. "Miroslav Dlask se na mě obrátil se sdělením, že jeho přítelkyně - a budoucí žena - Iva Militká se potkala s bývalým kamarádem, o kterém věděla, že uprchl na Západ a že se zřejmě ilegálně vrátil. Dlask mi řekl, že to oznámil bezpečnosti," řekl Pešat. Jméno Milana Kundery tehdy podle něj vůbec nepadlo.

Milan Kundera se proti článku vydanému v Respektu ohradil, dokonce uvažoval o žalobě. Jedenáct světově známých spisovatelů, mezi nimi čtyři laureáti Nobelovy ceny za literaturu, ve společném prohlášení kauzu odsoudilo jako "očerňovací kampaň".

Emigrant v nové zemi nikdy nebude doma

Podle Věry Kunderové největší chybou po sametové revoluci bylo, že disidenti chtěli vymazat celou dobu komunismu, že se nenavázalo na pražské jaro ze 60. let.

"Z pohledu disidentů to bylo asi logické, protože pokud by uznali, že komunismus nebyl skrz naskrz zlo, tak by možná nevypadali jako takoví hrdinové a bojovníci, ale tu zemi to poškodilo," uvádí v rozhovoru. Lidé v tehdejším Československu si podle ní nechali namluvit, že komunismus trval 50 let. "Vy jste začali znovu, ale tím jste přerušili tu důležitou kontinuitu," doplňuje.

Milan Kundera poslední čtyři romány napsal ve francouzštině, české vydání čtvrtého z nich Slavnost bezvýznamnosti se podle Věry Kunderové dlouho odkládalo, protože existovala varianta, že Kundera ho přeloží sám. "Ale teď už to nejde, tak to bude aspoň kontrolovat. Pokud to dopadne dobře, tak by další měla být Nevědomost," naznačuje v interview.

Hned v 90. letech nové Kunderovy romány nevycházely v češtině kvůli obavě z toho, že politická témata pro čtenáře v Česku zastíní to, co je v nich podstatného. "Ale teď už vyrostly nové generace a ty to snad budou číst úplně jinak," dodává autorova žena.

Věra a Milan Kunderovi dlouhá léta žijí v Paříži. Kundera po listopadu 1989 několikrát navštívil Československo i Českou republiku, v roce 1995 mu prezident Havel udělil medaili Za zásluhy. Přebírala ji tehdy právě Věra Kunderová.

Na dotaz, zda si umí představit, že by s manželem neemigrovali a zůstali v Československu, Kunderová v rozhovoru pro Host přitakává. "Já ano. Milan by nejspíš nenapsal některé knihy, ale upřímně řečeno: no a? Prožili bychom prostě jiný život," uvádí.

"Emigrant, v té první generaci, je někdo, kdo visí ve vzduchu. Skutečný domov ztratil a v nové zemi nikdy doma nebude. Já jsem doma denně, když se mi podaří usnout. To ležím na kameni nebo v tůni ve Vydře, v Brně na přehradě, bruslím nebo se koupu ve Vltavě. Já jsem celé noci doma," říká v rozhovoru Věra Kunderová.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 18 minutami

Běloruská běžkyně Cimanouská dorazila do polského azylu

Letadlo s běloruskou atletkou Kryscinou Cimanouskou, která po konfliktu s vedením výpravy své země opustila olympiádu v Tokiu, přistálo ve středu večer na varšavském letišti. Informovaly o tom agentury Reuters a AFP. Sportovkyně dostala polské humanitární vízum poté, co se z olympijských her odmítla vrátit do vlasti kvůli obavám o svou bezpečnost. Atletka letěla z Tokia pod ochranou polské diplomacie nejprve do Vídně, kde po několika hodinách nastoupila do letadla mířícího do polské metropole.

Původně se předpokládalo, že olympionička poletí z Tokia přímo do Varšavy, na poslední chvíli ale plány změnila a nejprve zamířila do rakouského hlavního města. "Jak jsme opakovaně naznačovali, podrobnosti ohledně jejího letu nebudeme zveřejňovat," řekl ve středu agentuře Reuters náměstek polského ministerstva zahraničí Marcin Przydacz.

Atletka let změnila poté, co se na veřejnost dostal itinerář její cesty, napsal už dříve Reuters s odvoláním na polský vládní zdroj. Podle něj panovaly obavy kvůli květnovému incidentu, kdy běloruské úřady přinutily přistát v Minsku letoun mířící z Atén do Vilniusu, na jehož palubě cestoval běloruský opoziční novinář Raman Pratasevič, jehož pak zatkla běloruská policie. Květnový incident v této souvislosti zmínil v rozhovoru pro televizi TVN24 i šéf exilové organizace Běloruský dům ve Varšavě Ales Zarembjuk.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 33 minutami

V ulicích Bejrútu se rok po výbuchu sešly tisíce Libanonců. Žádají potrestání viníků

Tisíce Libanonců se ve středu shromáždily poblíž bejrútského přístavu, aby si připomněli první výročí mohutné exploze, která si vyžádala životy více než 200 lidí, tisíce dalších zranila a zdevastovala rozsáhlé části města. Mnozí přitom volali po spravedlnosti. V přístavu před rokem vybuchlo velké množství roky špatně uskladněného dusičnanu amonného. Žádní vysoce postavení činitelé ale dosud nebyli postaveni před soud, což vedlo k četným protestům. Demonstrace se uskutečnila také u libanonského parlamentu. Bezpečnostní složky tam dav podle agentury Reuters rozháněly pomocí vodního děla a slzného plynu, zraněno tam bylo osm lidí.

Výbuch v bejrútském přístavu byl jednou z nejsilnějších nejaderných explozí, která byla kdy zaznamenána. Otřesy byly cítit až na více než 240 kilometrů vzdáleném Kypru. Vyšetřování nicméně postupuje pomalu, řada žádostí o odebrání imunity vysoce postaveným politikům a bývalým činitelům byla zamítnuta. Všichni lidé, které chtěli libanonští vyšetřovatelé vyslechnout, jakékoliv pochybení odmítli.

"Nezapomene a nikdy jim neodpustíme. Pokud je nebudou schopni postavit před spravedlnost, uděláme to sami vlastníma rukama," řekla Hijám Bikaíová. Byla oblečená v černém a držela fotografii svého syna Ahmada, který zemřel, když na jeho auto při explozi spadla zeď. Na velkém transparentu na budově u přístavu stálo: "Rukojmí vražedného státu".

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve středu v Paříži na mezinárodní konferenci k prvnímu výročí výbuchu v Bejrútu přislíbil Libanonu finanční i hmotnou pomoc, včetně vakcín proti covidu-19. Řekl také, že libanonští lídři dluží svým občanům pravdu a kritizoval libanonské vládnoucí elity za neschopnost řešit ekonomickou krizi, která je označována za nejhorší od občanské války z let 1975 až 1990. Paříž se zavázala blízkovýchodní zemi poskytnout dalších 100 milionů eur (2,5 miliardy korun), které půjdou přímo "místní populaci", a 500 000 dávek vakcíny proti covidu-19.

Zdroj: ČTK
Další zprávy