Ve válce přebírají vůdčí roli ženy. Česky vyšly romány africké hvězdy Adichieové

Markéta Musilová Markéta Musilová
30. 6. 2021 11:48
V seznamech africké literatury přeložené do češtiny bije do očí jednoznačná nadvláda Nigérie. Svůj podíl na disproporci má i pravděpodobně nejznámější tamní autorka současnosti, Chimamanda Ngozi Adichieová. Nakladatelství Host už jí vydalo bestseller Amerikánu, dva svazky feministických esejů a nedávno také v těsném sledu prvotinu Půl žlutého slunce a druhý román Purpurový ibišek.
Chimamanda Ngozi Adichieová je považována za jednu z nejvýraznějších mladých anglofonních autorek.
Chimamanda Ngozi Adichieová je považována za jednu z nejvýraznějších mladých anglofonních autorek. | Foto: ČTK/LEHTIKUVA

Přestože je jí teprve třiačtyřicet let, Adichieová už je literární celebritou v Nigérii i USA, kam podobně jako mnozí krajané odešla za studiem. Má za sebou dvě zásadní zkušenosti: dětství v Nigérii, kde měla díky rodičům, spjatým s univerzitou ve městě Nsukka, výjimečné zázemí a možnosti. A pak cestu do USA, kde poprvé zjistila, jaké je být "člověkem jiné barvy pleti". Oba poznatky výrazně ovlivnily její dosavadní prózy.

V prvních dvou zůstává Adichieová tematicky v rodné zemi, zatímco v pořadí nejnovější Amerikána je klasickým diasporickým románem o cestě za štěstím, přehnaných očekáváních a úspěchu i neúspěchu hrdinů ve snaze začít nový život v "zemi zaslíbené".

Vedle povídek se dnes Adichieová věnuje aktivismu a esejistice, kromě rasismu se angažuje v boji proti sexismu. Mimo jiné se zapojila do nedávné vyhrocené debaty ohledně transgenderu, kdy se překvapivě postavila za pranýřovanou kolegyni J. K. Rowlingovou a otevřeně kritizovala praktiky současné "cancel culture".

Hlavním námětem literárního debutu Adichieové, Půl žlutého slunce, je dnes již obecně pozapomenutá nigerijská občanská válka neboli válka v Biafře z let 1967 až 1970. Autorka ji sice osobně nezažila, zásadně ale poznamenala její rodinu stejně jako většinu obyvatel země.

Nigérie byla po vyhlášení samostatnosti v roce 1960 "jako taková křehká váza poslepovaná ze střepů", píše. Byla jen otázka času, kdy se rozbije. Výsledek: tři roky bojů, statisíce uprchlíků, hladomor a více než milion obětí.

Obal románu Půl žlutého slunce.
Obal románu Půl žlutého slunce. | Foto: Host

Adichieová však v debutu zvolila jinou cestu než další autoři takzvaných válečných románů - nezajímají ji bitvy, detailní popisy konfliktů ani politické pozadí. Vychází z očitých svědectví či příběhů vyprávěných v rodině a mezi známými. Zaměřuje se na obyčejné lidi a jejich osudy.

V centru příběhu stojí dvojčata z prominentní prozápadní rodiny, Kainene a Olanna, a jejich partneři - revolucionář a univerzitní profesor, ale hlavně slaboch Odenigbo a plachý, distingovaný anglický intelektuál Richard. Doplňuje je Odenigbův sluha Ugwua, původně nevzdělaný chlapec z chudé venkovské rodiny, jemuž služba u bohatých a vzdělaných pánů v mnoha ohledech otevírá obzory.

Poklidný život v univerzitním městě logicky končí s příchodem války. Adichieová se však víc než o zvěrstva zajímá o každodenní život postav, především o silné ženy, které v krizových situacích přebírají roli živitelek, velitelek a hybatelek děje. Do kontrastu s nimi spisovatelka staví respektované, mnohdy veřejně činné muže, kteří však, když přijde na lámání chleba, fatálně selhávají: jeden se dopustí nevěry a má nemanželské dítě, další se podílí na válečných zločinech.

A teď trochu kontextu

Když keňský spisovatel, novinář a aktivista Binyavanga Wainaina počátkem milénia v Anglii listoval zvláštním vydáním prestižního časopisu Granta věnovaným africké literatuře, lomcoval jím vztek.

Číslo, které trefně nazval "největší kraviny ze srdce temnoty", bylo naplněno všemi literárními strašáky a klišé, jaké kdy Afrika viděla. Wainaina nelenil a v ironickém e-mailu redaktorovi časopisu nazvaném "Jak psát o Africe: O živých a neurčitých obrazech, bez nichž se Afrika neobejde", přesně vypočítal nejrůznější přešlapy a omyly, jichž se dopouštějí západní spisovatelé, když usilují o co "nejvěrnější" zachycení kontinentu.

Chimamanda Ngozi Adichieová.
Chimamanda Ngozi Adichieová. | Foto: Manny Jefferson

Kromě toho, že se jejich díla jen hemží khaki oblečky, tropickými helmami, safari, džunglemi, postavami zubožených a hladovějících uprchlíků, dětí s vystouplými bříšky či umírajícími na ebolu, popisují Afriku, jako by se jednalo o jedinou sluncem rozpálenou zemi, a ne o obrovský kontinent čítající 54 odlišných států a víc než 900 milionů obyvatel.

Wainainův e-mail se roku 2005 po otištění v témže časopise stal jedním z nejčtenějších článků Granty. Autor měl samozřejmě pravdu. Když se řekne africká literatura, většina západních čtenářů bude nejspíš vycházet z pokrouceného obrázku, který o tomto kontinentu vytvářejí cestopisy, román Josepha Conrada Srdce temnoty, povídky Ernesta Hemingwaye či bestsellery typu Vzpomínky na Afriku nebo Bílá Masajka. V lepším případě mohou čtenáři stavět na vlastní zkušenosti s několika málo africkými knihami, které se jim dostaly do ruky.

Přitom africká literatura dala světu mnoho vynikajících autorů: namátkou Chinuu Achebeho, J. M. Coetzeeho, Bena Okriho či Buchi Emechetovou, jejichž díla dnes patří k celosvětové klasice. Wole Soyinka a Nadine Gordimerová dokonce dosáhli mety nejvyšší, Nobelovy ceny za literaturu.

V českých překladech africká próza vychází, ale ne v dostatečném množství a tak často, jak by zasloužila. Děje se tak většinou v případě, kdy román získá prestižní ocenění či je natolik komerčně úspěšný, že se dostane do širšího povědomí, jako z nedávné doby Chtělo by to nový jména od NoViolet Bulawayové nebo Touhy Džende Džongeho napsané Imbolou Mbueovou. To, kolik už má český čtenář k dispozici z díla Chimamandy Ngozi Adichieové, vzbuzuje optimismus.

Vzpoura proti otci

Její v pořadí druhý román, Purpurový ibišek, je civilnější a komornější než Půl žlutého slunce. Točí se kolem bohaté rodiny, jíž despotickou rukou vládne místní celebrita Eugene. Jeho děti, Kambili a Jaja, v luxusním sídle dlouhá léta mlčky snášejí tyranii, bití a týrání ze strany otce, fanatického katolíka, stejně jako matka, kterou ani opakované potraty způsobené hrubým násilím nepřiměly, aby od manžela utekla.

Postoj členů rodiny je těžko pochopitelný, v mnohém připomínají oběti únosů a známý stockholmský syndrom: otce se bojí, nenávidí ho, zároveň ho ale bezmezně obdivují, poslouchají na slovo a chtějí se mu zavděčit.

Vše se změní, když jim otec ve slabé chvilce dovolí odjet ke své sestře Ifeomě. Atmosféra v její domácnosti se ve všech ohledech liší od tíživého ovzduší strachu. Ifeoma sice nemá dost peněz na vybrané pokrmy, často ani na naftu do auta, je však vřelá, otevřená a laskavá - pravý opak upjatého, fanatického a násilnického bratra.

Jak Kambili, tak Jaja konečně pochopí, jak zrůdné je nastavení ve vlastní rodině, Kambili dokonce zažije první platonickou lásku. Finální a fatální vzpoura proti otci na sebe nenechá dlouho čekat.

Obal románu Purpurový ibišek.
Obal románu Purpurový ibišek. | Foto: Host

Třebaže oba nyní vydané romány Chimamandy Ngozi Adichieové zpracovávají odlišná témata, válku a domácí násilí, nalezneme v nich mnoho společných rysů. Autorka na hrdiny nepohlíží černobíle, i ty nejpozitivnější postavy vždy mají nějaký povahový kaz nebo škraloup z minulosti. V obou textech je přítomen konflikt mezi tradicemi a moderním způsobem života, ale také tradicemi a importovanými západními hodnotami, jejichž pasivní přijímání často staví zdi mezi těmi, kdo by k sobě měli mít nejblíže.

Dosavadní dílo Adichieové rozhodně nemá nic společného s oněmi "strašáky africké literatury", o nichž psal její rozhorlený keňský kolega. Půl žlutého slunce i Purpurový ibišek jsou africké romány, v mnohém ohledu specifické, ale pokud bychom si odmysleli nigerijské reálie, mohly by se klidně odehrávat kdekoliv na světě a v jakékoliv době.

Mají nadčasovou hodnotu a univerzální témata, což jen potvrzuje, proč je Chimamanda Ngozi Adichieová považována za jednu z nejvýraznějších a nejtalentovanějších mladých anglofonních autorek. Navíc se jí daří k africké literatuře lákat novou generaci čtenářů. Doufejme, že to bude platit také v Česku.

Knihy

Chimamanda Ngozi Adichieová: Půl žlutého slunce
(Přeložil Vladimír Klíma)
Nakladatelství Host 2021, 504 stran, 429 korun.

Chimamanda Ngozi Adichieová: Purpurový ibišek
(Přeložil Petr Štádler)
Nakladatelství Host 2020, 312 stran, 369 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy