Ve válce přebírají vůdčí roli ženy. Česky vyšly romány africké hvězdy Adichieové

Markéta Musilová Markéta Musilová
30. 6. 2021 11:48
V seznamech africké literatury přeložené do češtiny bije do očí jednoznačná nadvláda Nigérie. Svůj podíl na disproporci má i pravděpodobně nejznámější tamní autorka současnosti, Chimamanda Ngozi Adichieová. Nakladatelství Host už jí vydalo bestseller Amerikánu, dva svazky feministických esejů a nedávno také v těsném sledu prvotinu Půl žlutého slunce a druhý román Purpurový ibišek.
Chimamanda Ngozi Adichieová je považována za jednu z nejvýraznějších mladých anglofonních autorek.
Chimamanda Ngozi Adichieová je považována za jednu z nejvýraznějších mladých anglofonních autorek. | Foto: ČTK/LEHTIKUVA

Přestože je jí teprve třiačtyřicet let, Adichieová už je literární celebritou v Nigérii i USA, kam podobně jako mnozí krajané odešla za studiem. Má za sebou dvě zásadní zkušenosti: dětství v Nigérii, kde měla díky rodičům, spjatým s univerzitou ve městě Nsukka, výjimečné zázemí a možnosti. A pak cestu do USA, kde poprvé zjistila, jaké je být "člověkem jiné barvy pleti". Oba poznatky výrazně ovlivnily její dosavadní prózy.

V prvních dvou zůstává Adichieová tematicky v rodné zemi, zatímco v pořadí nejnovější Amerikána je klasickým diasporickým románem o cestě za štěstím, přehnaných očekáváních a úspěchu i neúspěchu hrdinů ve snaze začít nový život v "zemi zaslíbené".

Vedle povídek se dnes Adichieová věnuje aktivismu a esejistice, kromě rasismu se angažuje v boji proti sexismu. Mimo jiné se zapojila do nedávné vyhrocené debaty ohledně transgenderu, kdy se překvapivě postavila za pranýřovanou kolegyni J. K. Rowlingovou a otevřeně kritizovala praktiky současné "cancel culture".

Hlavním námětem literárního debutu Adichieové, Půl žlutého slunce, je dnes již obecně pozapomenutá nigerijská občanská válka neboli válka v Biafře z let 1967 až 1970. Autorka ji sice osobně nezažila, zásadně ale poznamenala její rodinu stejně jako většinu obyvatel země.

Nigérie byla po vyhlášení samostatnosti v roce 1960 "jako taková křehká váza poslepovaná ze střepů", píše. Byla jen otázka času, kdy se rozbije. Výsledek: tři roky bojů, statisíce uprchlíků, hladomor a více než milion obětí.

Obal románu Půl žlutého slunce.
Obal románu Půl žlutého slunce. | Foto: Host

Adichieová však v debutu zvolila jinou cestu než další autoři takzvaných válečných románů - nezajímají ji bitvy, detailní popisy konfliktů ani politické pozadí. Vychází z očitých svědectví či příběhů vyprávěných v rodině a mezi známými. Zaměřuje se na obyčejné lidi a jejich osudy.

V centru příběhu stojí dvojčata z prominentní prozápadní rodiny, Kainene a Olanna, a jejich partneři - revolucionář a univerzitní profesor, ale hlavně slaboch Odenigbo a plachý, distingovaný anglický intelektuál Richard. Doplňuje je Odenigbův sluha Ugwua, původně nevzdělaný chlapec z chudé venkovské rodiny, jemuž služba u bohatých a vzdělaných pánů v mnoha ohledech otevírá obzory.

Poklidný život v univerzitním městě logicky končí s příchodem války. Adichieová se však víc než o zvěrstva zajímá o každodenní život postav, především o silné ženy, které v krizových situacích přebírají roli živitelek, velitelek a hybatelek děje. Do kontrastu s nimi spisovatelka staví respektované, mnohdy veřejně činné muže, kteří však, když přijde na lámání chleba, fatálně selhávají: jeden se dopustí nevěry a má nemanželské dítě, další se podílí na válečných zločinech.

A teď trochu kontextu

Když keňský spisovatel, novinář a aktivista Binyavanga Wainaina počátkem milénia v Anglii listoval zvláštním vydáním prestižního časopisu Granta věnovaným africké literatuře, lomcoval jím vztek.

Číslo, které trefně nazval "největší kraviny ze srdce temnoty", bylo naplněno všemi literárními strašáky a klišé, jaké kdy Afrika viděla. Wainaina nelenil a v ironickém e-mailu redaktorovi časopisu nazvaném "Jak psát o Africe: O živých a neurčitých obrazech, bez nichž se Afrika neobejde", přesně vypočítal nejrůznější přešlapy a omyly, jichž se dopouštějí západní spisovatelé, když usilují o co "nejvěrnější" zachycení kontinentu.

Chimamanda Ngozi Adichieová.
Chimamanda Ngozi Adichieová. | Foto: Manny Jefferson

Kromě toho, že se jejich díla jen hemží khaki oblečky, tropickými helmami, safari, džunglemi, postavami zubožených a hladovějících uprchlíků, dětí s vystouplými bříšky či umírajícími na ebolu, popisují Afriku, jako by se jednalo o jedinou sluncem rozpálenou zemi, a ne o obrovský kontinent čítající 54 odlišných států a víc než 900 milionů obyvatel.

Wainainův e-mail se roku 2005 po otištění v témže časopise stal jedním z nejčtenějších článků Granty. Autor měl samozřejmě pravdu. Když se řekne africká literatura, většina západních čtenářů bude nejspíš vycházet z pokrouceného obrázku, který o tomto kontinentu vytvářejí cestopisy, román Josepha Conrada Srdce temnoty, povídky Ernesta Hemingwaye či bestsellery typu Vzpomínky na Afriku nebo Bílá Masajka. V lepším případě mohou čtenáři stavět na vlastní zkušenosti s několika málo africkými knihami, které se jim dostaly do ruky.

Přitom africká literatura dala světu mnoho vynikajících autorů: namátkou Chinuu Achebeho, J. M. Coetzeeho, Bena Okriho či Buchi Emechetovou, jejichž díla dnes patří k celosvětové klasice. Wole Soyinka a Nadine Gordimerová dokonce dosáhli mety nejvyšší, Nobelovy ceny za literaturu.

V českých překladech africká próza vychází, ale ne v dostatečném množství a tak často, jak by zasloužila. Děje se tak většinou v případě, kdy román získá prestižní ocenění či je natolik komerčně úspěšný, že se dostane do širšího povědomí, jako z nedávné doby Chtělo by to nový jména od NoViolet Bulawayové nebo Touhy Džende Džongeho napsané Imbolou Mbueovou. To, kolik už má český čtenář k dispozici z díla Chimamandy Ngozi Adichieové, vzbuzuje optimismus.

Vzpoura proti otci

Její v pořadí druhý román, Purpurový ibišek, je civilnější a komornější než Půl žlutého slunce. Točí se kolem bohaté rodiny, jíž despotickou rukou vládne místní celebrita Eugene. Jeho děti, Kambili a Jaja, v luxusním sídle dlouhá léta mlčky snášejí tyranii, bití a týrání ze strany otce, fanatického katolíka, stejně jako matka, kterou ani opakované potraty způsobené hrubým násilím nepřiměly, aby od manžela utekla.

Postoj členů rodiny je těžko pochopitelný, v mnohém připomínají oběti únosů a známý stockholmský syndrom: otce se bojí, nenávidí ho, zároveň ho ale bezmezně obdivují, poslouchají na slovo a chtějí se mu zavděčit.

Vše se změní, když jim otec ve slabé chvilce dovolí odjet ke své sestře Ifeomě. Atmosféra v její domácnosti se ve všech ohledech liší od tíživého ovzduší strachu. Ifeoma sice nemá dost peněz na vybrané pokrmy, často ani na naftu do auta, je však vřelá, otevřená a laskavá - pravý opak upjatého, fanatického a násilnického bratra.

Jak Kambili, tak Jaja konečně pochopí, jak zrůdné je nastavení ve vlastní rodině, Kambili dokonce zažije první platonickou lásku. Finální a fatální vzpoura proti otci na sebe nenechá dlouho čekat.

Obal románu Purpurový ibišek.
Obal románu Purpurový ibišek. | Foto: Host

Třebaže oba nyní vydané romány Chimamandy Ngozi Adichieové zpracovávají odlišná témata, válku a domácí násilí, nalezneme v nich mnoho společných rysů. Autorka na hrdiny nepohlíží černobíle, i ty nejpozitivnější postavy vždy mají nějaký povahový kaz nebo škraloup z minulosti. V obou textech je přítomen konflikt mezi tradicemi a moderním způsobem života, ale také tradicemi a importovanými západními hodnotami, jejichž pasivní přijímání často staví zdi mezi těmi, kdo by k sobě měli mít nejblíže.

Dosavadní dílo Adichieové rozhodně nemá nic společného s oněmi "strašáky africké literatury", o nichž psal její rozhorlený keňský kolega. Půl žlutého slunce i Purpurový ibišek jsou africké romány, v mnohém ohledu specifické, ale pokud bychom si odmysleli nigerijské reálie, mohly by se klidně odehrávat kdekoliv na světě a v jakékoliv době.

Mají nadčasovou hodnotu a univerzální témata, což jen potvrzuje, proč je Chimamanda Ngozi Adichieová považována za jednu z nejvýraznějších a nejtalentovanějších mladých anglofonních autorek. Navíc se jí daří k africké literatuře lákat novou generaci čtenářů. Doufejme, že to bude platit také v Česku.

Knihy

Chimamanda Ngozi Adichieová: Půl žlutého slunce
(Přeložil Vladimír Klíma)
Nakladatelství Host 2021, 504 stran, 429 korun.

Chimamanda Ngozi Adichieová: Purpurový ibišek
(Přeložil Petr Štádler)
Nakladatelství Host 2020, 312 stran, 369 korun.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 4 hodinami

Dubovská dojela v Killingtonu osmnáctá, Shiffrinová vyrovnala Stenmarka

Lyžařka Martina Dubovská skončila ve slalomu Světového poháru v Killingtonu osmnáctá. I pátý slalom v historii v americkém středisku ovládla domácí Mikaela Shiffrinová a v nejtočivější disciplíně vyrovnala 46. triumfem Švéda Ingemara Stenmarka.

Shiffrinová byla po prvním kole druhá, ale zajela dobře druhé, zatímco její největší soupeřka Petra Vlhová chybovala. Slovenská obhájkyně velkého křišťálového glóbu, která minulý týden dvakrát kralovala v Levi, tak skončila druhá. Třetí místo obsadila Švýcarka Wendy Holdenerová.

Dubovská jela mezi elitou po devadesáté. V prvním kole ztratila na Vlhovou více než dvě sekundy a byla šestnáctá. Do druhé jízdy se pustila razantněji, pozici ale neudržela a propadla se o dvě pozice. Nenavázala tak na životní šesté místo z minulého týdne ve Finsku.

V Killingtonu se dosud konaly čtyři slalomy a všechny vyhrála Shiffrinová. Před týdnem Američanka v obou závodech ve Finsku brala za Vlhovou vždy stříbro a na druhé místo to po prvním kole vypadalo i letos. Po druhé jízdě si ale tentokrát pozice vyměnily.

Pro Američanku je Killington prakticky domácím svahem a před rozhovorem dojatá emocemi plakala a chvilku trvalo, než dokázala mluvit. "Jsem šťastná, jak jsem jela druhé kolo. Neudělala jsem tak velkou chybu jako Petra. Bojovala jsem. Hodně to pro mě znamená," řekla Shiffrinová, která ve Světovém poháru celkově oslavila 71. vítězství.

Na rozdíl do Dubovské se nedostala do bodované třicítky Gabriela Capová. Z 63 slalomářek obsadila v 1. kole 51. místo s mankem více než pěti sekund na nejlepší.

Další slalom SP je na pořadu až za měsíc 29. prosince v rakouském Lienzu. Příští týden se rozjedou v kanadském Lake Louise rychlostní disciplíny s Ester Ledeckou.

Zdroj: ČTK
Další zprávy