Umlátil důstojníka, mučil ženy, donášel. Vyšla kniha o estébákovi Pichovi-Tůmovi

Petr Zídek Petr Zídek
10. 4. 2022 12:00
Zatímco na souborné dějiny komunistické StB ještě čekáme, objevují se alespoň životopisné studie o jejích protagonistech. Jako právě vydaná biografie, v níž historik Prokop Tomek líčí život Miroslava Picha-Tůmy. Zločince, kterého přinejmenším od let 1968 až 1969, kdy stanul před soudem, obestírala temná legenda. Tomkova kniha, postavená na archivních dokumentech, ji uvádí na pravou míru.

Kdybychom měli Picha-Tůmu, jenž žil v letech 1919 až 1995, charakterizovat dvěma slovy, asi nejlépe by pasovalo označení "bezcharakterní dobrodruh". Podobně jako spousta jeho soudruhů z generace zakladatelů Státní bezpečnosti pocházel z nuzných poměrů a získal jen velmi slabé vzdělání - vychodil pět tříd obecné školy v Úpici a jeden ročník měšťanky. Pak se několik měsíců neúspěšně učil číšníkem.

Trpěl komplexy méněcennosti a podléhal vlivu okolí. Nejprve koketoval s Národní obcí fašistickou, poté usiloval o vstup do komunistické strany. Ta ale byla koncem roku 1938 zakázána, takže Miroslav Pich se rok nato začal angažovat v její ilegální buňce.

Roku 1940 se vyhnul zatčení dramatickým únikem do Sovětského svazu, kde nebyl zadržen a poslán na otrocké práce do gulagu jako většina československých uprchlíků, ale nejprve pracoval na různých místech po Sibiři a ve Střední Asii. Tři roky nato dostal od stranického vedení v Moskvě za úkol absolvovat tříměsíční politické školení Kominterny v Kušnarenkově u Ufy.

Poté prošel ještě desetiměsíčním kurzem partyzánského boje v Nagornoje, načež 26. října 1944 seskočil na padáku se členy partyzánské skupiny Mistr Jan Hus poblíž Žlebů. Pro výsadek v týlu nepřítele si zvolil krycí jméno Tůma, které později používal samostatně i se svým příjmením.

Nelítostný partyzán

V partyzánském výsadku vedeném kapitánem Rudé armády Alexandrem Fominem byl Pich-Tůma jediným Čechem. Zastával funkci politického komisaře.

Kniha ukazuje, že v jeho činech se projevovalo hazardérství, amatérismus a necitlivost k místním spolupracovníkům, které často vystavoval zbytečnému riziku vedoucímu k tragickým koncům. Historik Tomek ale vyvrací spekulace, že by Pich-Tůma byl konfidentem gestapa, což čas od času zaznívá v souvislosti s jeho působením mezi partyzány.

Miroslav Pich-Tůma na rozdíl od většiny spolubojovníků válku přežil. Po ní těžil z aureoly partyzána, krátce byl dokonce poslancem Národního shromáždění. Zakotvil v aparátu komunistické strany, odkud ho Karel Šváb vyslal do II. oddělení Zemského odboru bezpečnosti, fakticky komunistické tajné služby, po únoru 1948 přeměněné ve Státní bezpečnost.

Za úkol měl sbírat pomocí agentů informace z prostředí národně-socialistické strany. Aktivně se účastnil komunistického převratu v únoru 1948 a 10. března ráno se z nejasných důvodů objevil mezi příslušníky StB, kteří přijeli do Černínského paláce řešit smrt ministra zahraničí Jana Masaryka.

Přestože pro StB pracoval jen do konce roku 1949, nesmazatelně se zapsal do jejích dějin. Násilí bylo jeho hlavní pracovní metodou. Během výslechů brutálně mučil vyšetřované, včetně žen. Podle Prokopa Tomka nebyl sadistou, jenž by v tom nacházel uspokojení, ale zcela bezcitnou osobou. Ti, které považoval za nepřátele komunistického režimu, pro něj ztráceli lidské atributy. Během výslechu s dalšími příslušníky StB doslova umlátil bývalého zpravodajského důstojníka Bedřicha Wiesnera.

Dvě vraždy

Miroslav Pich-Tůma také spáchal dvě vraždy. Na dodnes neznámém místě na Slovensku zastřelil národně-socialistického politika Petra Konečného, nepohodlného svědka jeho nezákonné činnosti. Pich-Tůma jej brutálně vyslýchal a poté odstranil.

Zároveň patřil mezi pracovníky StB, kteří rozhodli o fyzické likvidaci svého kolegy Františka Novotného, jehož podezírali ze zrady. Případ není zcela jasný, zejména to, zda Novotný skutečně "zradil", nebo se stal obětí provokace. Každopádně na příkaz Picha-Tůmy skončil zastřelen v lese poblíž Benešova.

Zavražděný František Novotný.
Zavražděný František Novotný. | Foto: Nakladatelství Svět křídel

Činy Picha-Tůmy byly přes čáru i pro tehdejší stalinistické vedení StB, které jej koncem roku 1949 potrestalo sedmi dny vězení a dvouměsíční internací v táboru nucené práce. Tam se měl seznámit se svým novým působištěm, vězeňským odborem ministerstva národní bezpečnosti, kam jej přeložili z StB.

V nové funkci mimo jiné nabádal podřízené, aby vězňům vytvářeli podmínky k útěku, při němž by je bylo možné zastřelit. Již za několik měsíců - v lednu 1951 - se ale sám stal vězněm. V boji o moc nad tajnou policií patřil do skupiny napojené na Karla Švába, která prohrála. Během zinscenovaného procesu se "sabotéry v bezpečnosti" v čele s Osvaldem Závodským, který navazoval na proces s Rudolfem Slánským, byl pak v prosinci 1953 odsouzen na 15 let. Z nich si odseděl se započtením doby vazby téměř sedm roků. Ve vězení se dále projevoval jako bezcharakterní gauner, když donášel na spoluvězně.

Po propuštění v listopadu 1957 měl Miroslav Pich-Tůma před sebou ještě necelé čtyři desítky let života. Vše nasvědčuje tomu, že nebyly příliš šťastné. Do komunistické strany ho již nikdy nevzali, přestože o to usiloval. Musel se spokojit s dělnickými povoláními: pracoval jako horník, za normalizace pak coby skladník na královéhradecké Krajské správě SNB a později jako zásobovač ozdravovny ministerstva vnitra Malý Šišák ve Špindlerově Mlýně. Do důchodu odešel roku 1974.

Legenda o partyzánovi

Neúnavně posiloval svou partyzánskou legendu, napsal paměti, v nichž podle Prokopa Tomka volně míchá realitu s fikcí. V 60. letech okouzlil několik historiků z Vojenského historického ústavu, kteří se zabývali dějinami partyzánského hnutí za druhé světové války.

Obal knihy Příslušník StB Miroslav Pich-Tůma – Příběh opravdového komunisty.
Obal knihy Příslušník StB Miroslav Pich-Tůma – Příběh opravdového komunisty. | Foto: Nakladatelství Svět křídel

Vraždami, jež spáchal, se v roce 1968 začal zabývat soud. Pich-Tůma činy nepopíral, hájil se tím, že šlo o revoluční obranu systému. Strávil rok ve vazbě a v červnu 1969 byl uznán vinným ze zabití Františka Novotného. S poukazem na to, že byl již jednou odsouzen na 15 let, soud ale od jeho potrestání upustil.

Po roce 1989 těžce nesl mediální zájem, a zejména články, v nichž mu byly přičítány i skutky, které nespáchal. Když se ho v listopadu 1994 pokusil v místě bydliště kontaktovat reportér týdeníku Respekt Jan Brabec, Pich-Tůma jej obvinil ze štvanice a zeptal se, zda má spáchat sebevraždu. O dva měsíce později se doma oběsil.

Tomkova kniha jedním dobře zdokumentovaným životním příběhem ukazuje, na jakých lidských typech stál komunistický systém. Osoby, které by v běžné společnosti byly bezvýznamnými a okrajovými figurkami, získaly díky členství ve straně moc nad životem a smrtí svých bližních.

Autor je historik, působí jako šéfredaktor revue Paměť a dějiny.

Kniha

Prokop Tomek: Příslušník StB Miroslav Pich-Tůma - Příběh opravdového komunisty
Nakladatelství Svět křídel 2021, 450 korun, 327 stran.

 

Právě se děje

Další zprávy