reklama
 
 

Ukrajinci musí pochopit, že bez kultury se nepohneme, říká muž, jenž v Záporoží pořádá veletrh knih

27. 10. 2017 7:00
Igor Garmaš žije v ukrajinském průmyslovém městě Záporoží. Opustil dobře placené místo v nadnárodní společnosti a začal se naplno věnovat kultuře. V kinosále městské vědecké knihovny pořádá výstavy, promítá filmy, vede diskuse. Z knižního festivalu Toloka (začíná dnes) vytvořil velkou společenskou událost, díky promítání filmů z projektu Docudays se zase místní mohou seznámit s problematikou korupce v zemi a debatují o postavení menšin či žen ve společnosti. "Když se jednoho mého známého ptali, proč založil něco tak zbytečného, jako je divadlo, odpověděl, že věří, že zkorumpovaný úředník po zhlédnutí jeho představení už nikdy nebude tak úplatný,” říká.

Zajímá se dneska někdo na Ukrajině o knihy?

Ukrajina prožívá vydavatelský boom, což je trochu zvláštní, protože Evropa jde opačným směrem.

Proč právě teď?

Nejdříve tu na všechno bylo velmi málo financí a celý trh byl zaplněný literaturou z Ruska. Když začal vojenský konflikt, hlad po ruské literatuře ustal. Vzniklo vakuum, které je teď nutné zaplnit naší ukrajinskou literaturou.

Jak se to daří?

Když jsme knižní veletrh Toloka pořádali poprvé, nikdo k nám nechtěl jezdit. Všichni si mysleli, že v malém, provinčním městě nežije moc kulturních lidí a nic tu neprodají. Tak jsme využili pomoc fondu a vydavatelům zaplatiti i cestu a pobyt.

Když přijeli poprvé před třemi lety, přivezli 80 % knih v ruštině a jen 20 % v ukrajinštině. První den veletrhu se veškerá ukrajinská literatura vyprodala, muselo se doobjednávat. Když přijeli podruhé, už to bylo v obráceném poměru.

Všichni se tomu divili. Většina lidí tu mluví rusky, o Záporoží se mluví jako o regionu blízkém Rusku. Kdo tady potřebuje ukrajinskou knihu? říkala si zřejmě řada nakladatelů.

Jaká témata Ukrajinci vyhledávají?

Taková, která rezonují společností. Nejvíc se jich dotýká válka. Téma utečenců, lidí, kteří odešli z Donbasu a usídlili se po celé Ukrajině. Umělci tyto věci reflektují.

Igor Garmaš (48)

  • Vystudovanal strojní inženýrství, věnoval se analýzám trhu a public relations.
  • Nyní je ředitel kulturního střediska Art-centrum v průmyslovém městě Záporoží, organizuje mezinárodní knižní veletrh Toloka (letos 27. - 29. 10. 2017) tamtéž a spolupracuje s Českým centrem na Ukrajině, které v Záporoží pořádá kurzy češtiny.
  • České centrum letos na veletrhu Toloka představuje autory, kteří vycházejí v ukrajinském překladu. Kromě Václava Havla jsou to například bratři Čapkové nebo Martin Reiner.
  • Mezi nejžádanější současné autory na Ukajině podle Garmaše Serhij Žadan (česky próza Big Mac), Jurij Andruchovyč (Moskoviáda), Irena Karpa (Perleťový porno) a Ljubko Dereš, jenž je populární mezi mládeží. O uprchlících z Donbasu píše například Oleksij Čupa.

Naše společnost prochází proměnami a všechny tyto věci jsou velmi citlivé. V Záporoží nedávno proběhl festival rovnosti, kde se mělo upozornit na postavení gayů a transsexuálů. Přišli pravicoví extrémisté, kteří fyzicky napadali účastníky festivalu. "Vy jste teplouši, dostanete co proto," říkali. Svědčí to o tom, že naše společnost ještě není dostatečně vyspělá.

Je teď na Ukrajině pro tvorbu vhodná doba?

Tvůrčí člověk umělecky reflektuje hlavně ty věci, které nejvíce otřásají společností - válku, revoluci. V Evropě jsem se často setkával se spisovateli či hudebníky, kteří říkali, že se chystají na Ukrajinu, aby nasáli tu energii. 

Na druhou stranu, to, co se děje u nás, je tragédie. Desítky tisíc zabitých lidí, stovky tisíc běženců… Nejhorší na tom je to, že za to může soused, kterého jsme vždy považovali za přítele. Lidé si teď zvykají vidět v příteli nepřítele.

Co si myslíte o slovech českého prezidenta Miloše Zemana, který řekl, že Krym je už uzavřená záležitost?

Je to podobné, jako kdybych já bez bližších znalostí chtěl radit Baskům nebo Kataláncům, co mají dělat.

To, jestli Donbas či Krym patří Ukrajině, může nejlépe posoudit člověk, který tu žije a události prožil na vlastní oči. Všechno ostatní jsou jen hry skrze média. Velmi dobře víme, jak se dá s informacemi manipulovat. Podivné názory nezaznívají jen z úst prezidentů, ale často i z úst našich občanů, což je velký problém. Žijeme v epoše internetu a nikdo nenese žádnou odpovědnost za vypuštění dezinformace.

Pravda se mnohdy skrývá v detailu. A abychom ji poznali, je třeba věci analyzovat, a na to každý nemá čas. Pro mnohé Ukrajince je proto ted situace jednoznačná: Rusko je černé, Evropa bílá. Samozřejmě i to je nesmysl. Také v Rusku jsou lidé, kteří protestují a kteří nechtějí válku. Rusko jako celek není říše zla.

Jak se díváte na to, že žádný ruský politik, ani opoziční, není pro vrácení Krymu Ukrajině?

Je to takový psychologický moment - asi jako když prší, někdo si půjčí vaši bundu, má ji týden, dva, stále ji nevrací a pak už si myslí, že je jeho. Ale tak to není. Zákon mluví jasně: co je cizí, na to nesahej, a ukradené se musí vrátit.

V Česku mnoho lidí na sociálních sítích píše, že Krym byl vlastně vždycky ruský a Chruščov jej daroval Ukrajině omylem.

To je absolutní hloupost, propagandistická kachna. Vyvrací to spousta právních i historických dokumentů.

Vím, proč se Rusko rozhodlo je nerespektovat. Krym je velmi blízko Evropské unii a pro Rusko je velmi výhodné zachovat na něm své vojenské síly, aby mohlo pravidelně Evropě hrozit. Když se Ukrajina začínala obracet k NATO a Evropské unii, přišli někteří velmi chytří Rusové na to, že se to dá překazit jedině tím, když bude na Ukrajině vojenský konflikt. Teď právně do EU nemůžeme, protože je u nás válka, kterou Rusko ve světě prodává jako občanskou.

Chce většina Ukrajinců do Evropské unie?

Určitě. Číslo se zvětšuje uměrně s tím, jak se vzdalujeme od časů Sovětského svazu. Rodí se lidé, kteří už nevědí, co je to "sovok", jak jsme hanlivě nazývali Sovětský svaz nebo jeho obyvatele.

Nová generace je svobodomyslnější, už přemýšlí o světě jako o místě bez hranic. Čas pracuje pro nás. Naše země zase bude svobodná, moje děti se toho dožijí.

Máte nějakou představu, kdy válka skončí?

Chcete, abych věštil? Dobře, bude to ale smutná předpověď. Vypadá to na dlouho. Množství zdrojů vložených do konfliktu už narostlo do takových rozměrů, že ukončit ho se nikomu nebude chtít.

V politice a ekonomice se lidi kvůli pragmatickým zájmům většinou hádají a ničí, co existuje. Já se věnuju kultuře, protože si myslím, že díky ní lidé něco vytvářejí.

Když se jednoho mého známého ptali, proč založil něco tak zbytečného, jako je divadlo, odpověděl, že věří, že zkorumpovaný úředník po zhlédnutí jeho představení už nikdy nebude tak úplatný.

Proto taky tady pořádáme všechny ty kinokluby, knižní veletrhy. Chceme, aby se lidé stali lepšími. Děje se to samozřejmě velice pomalu, ale společnost se musí změnit a pochopit, že bez vysoké úrovně kultury se země nebude rozvíjet ani ekonomicky.

autor: Marek Sklář | 27. 10. 2017 7:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama