Trochu jako Nabarvené ptáče, ale jinak. Česky vyšel román o vlčích dětech

Jan Němec Jan Němec
15. 9. 2020 16:45
"Jako černobílý film, jako hra světla a stínů se ze tmy vynořují útržky minulosti," začíná román Jmenuji se Maryte, který právě vydalo nakladatelství Odeon. S trochou nadsázky některé knihy předkládají záměry autorů tak jednoznačně, že recenzent má o práci míň.
Na ilustračním snímku z roku 1945 je školní dítě v americkém sektoru Berlína s denním přídělem jednoho hrnku polévky.
Na ilustračním snímku z roku 1945 je školní dítě v americkém sektoru Berlína s denním přídělem jednoho hrnku polévky. | Foto: ČTK

Próza čtyřiapadesátiletého Litevce Alvydase Šlepikase, která se vrací k zajímavým a jímavým událostem ze sklonku druhé světové války, skutečně připomíná černobílý film složený z útržkovitých scén.

Šlepikas je mužem více profesí: byl členem hereckého souboru Litevského národního divadla, publikuje poezii, režíruje televizní seriály. Jako spisovatel se prosadil právě románem Jmenuji se Maryte, a to nikoli jen v Litvě. Šlepikas, podobně jako Kateřina Tučková v románu Vyhnání Gerty Schnirch, otevírá traumatickou kapitolu z konce války. V případě Litevců, Rusů a Němců jsou to takzvané vlčí děti, wolfskinder.

Bez krátkého historického exkurzu se to neobejde. Tyto vlčí děti nemají nic společného s indickými dvojčaty Amalou a Kamalou, které se v literatuře objevují jako příklad, že lidské mládě může socializovat i vlčí smečka. Jde o německé děti, které na konci druhé světové války zůstaly na území východního Pruska, když z něj většina německého obyvatelstva utekla před blížící se Rudou armádou.

Šlo o první území, na něž Sověti při svém tažení na Západ vstoupili. Jak to vypadalo, si lze udělat představu například z dlouhé básně Alexandra Solženicyna Pruské noci. Solženicyn, který žil v letech 1918 až 2008 a toho času byl kapitánem sovětské armády, z první ruky viděl drancování, znásilňování a zabíjení.

Alvydas Šlepikas, narozený 21 let po konci války, svůj román zasadil do první poválečné zimy 1946. Skoro všichni Němci jsou pryč nebo mrtví. Na přítomnost Rusů upomínají hlavně stribajové - polovojenské jednotky, které bojují s protikomunistickými partyzány.

Kromě nich se však v lesích ukrývají také stovky německých sirotků. Bez jakékoli pomoci úřadů se snaží přežít zimu. Obvykle mají za cíl překonat hraniční řeku Němen a dostat se do Litvy. Tam buď zůstanou natrvalo, nebo odtamtud alespoň přinesou jídlo, které dostanou výměnou za pomoc na trhu či v hospodářství.

Autor knihy Alvydas Šlepikas.
Autor knihy Alvydas Šlepikas. | Foto: Monika Požerskytė

Ano, je to skvělé téma. Čtenáře vtáhne. Ale rychle se ukazuje, že stranou knihy zůstávají nejen komplexní dějiny, ale také mnoho dalšího.

Příběh se soustřeďuje téměř výhradně na několik dětí. Autor vypráví v krátkých kapitolách složených z úsečných vět a mezi osudy dětí přeskakuje - zdá se - nahodile.

Šlepikas se někde vyjádřil, že mu šlo o to, aby hovořily samy události. Chtěl se vyhnout sentimentalitě, ke které téma svádí. Je pravda, že té se místy neubrání například sedm let starý německý film Vlčí děti. Spisovatelova snaha nepropadnout sentimentalitě si však vybrala daň na tom, že dětské postavy nemají žádný vnitřek a jsou vzájemně zaměnitelné.

Román přeložený Věrou Kociánovou nakladatelství Odeon přirovnává k Nabarvenému ptáčeti Jerzyho Kosińského z roku 1965. Vyvolat ducha slavnější knihy představuje osvědčený marketingový postup. A pár společných věcí tady skutečně je: válkou zničený kraj, dítě, respektive děti ponechané vlastnímu osudu, sousedé, od kterých se lze dočkat čehokoli.

Šlepikas však nepíše zdaleka tak intenzivně jako Kosiński. Dnes víme, že románové Nabarvené ptáče je spíše soukromou vizí brutality než zprávou o válečném Polsku či důvěryhodnou autobiografií, to ale nic nemění na tom, že Kosiński v první osobě vyprávěl s hypnotickou kvalitou. Šlepikas volí třetí osobu a postavy zbavuje emocí, útržkovitý styl místy připomíná spíš námět filmového scénáře.

Obal románu Jmenuji se Maryte.
Obal románu Jmenuji se Maryte. | Foto: Odeon

U Šlepikase je v podstatě jedinou vrstvou skutečnosti děj, často v jakési telegrafické podobě. Toto je například milostná scéna od začátku do konce: "Atanas a Stázi se milují, jsou mladí, jsou krásní ve své vášni." V takové zkratce se těžko schová klišé a dialog, který šustí papírem až hrůza: "Zmlkni, copak nemáš srdce? Nedovolím, aby to nevinné dítě trpělo."

Román Jmenuji se Maryte zaujme spíš tím, o čem je, než jak je napsaný. Německé děti, které se na konci války potloukají po lesích na březích Němenu, okamžitě vzbuzují čtenářovu představivost. Nakonec se o nich však dozvíme méně, než bychom chtěli.

Alvydas Šlepikas: Jmenuji se Maryte

(Přeložila Věra Kociánová)
Nakladatelství Odeon 2020, 208 stran, 233 korun

 

Právě se děje

před 14 minutami

Biden chce prodloužit smlouvu s Ruskem o kontrole jaderných zbraní, Kreml to vítá

Americký prezident Joe Biden bude usilovat o pětileté prodloužení dohody s Ruskem o kontrole jaderných zbraní Nový START. Napsal to dnes deník The Washington Post (WP). Smlouva byla podepsaná v roce 2010 v Praze a její platnost vyprší 5. února.

Antony Blinken, jehož Biden nominoval do funkce šéfa diplomacie, informoval Kongres, že Bidenova administrativa hodlá usilovat o pětileté prodloužení smlouvy. Kreml oznámil, že takové prodloužení uvítá.

Jak napsal WP, o prodloužení klíčového dokumentu, i když méně než o pět let, usilovala v posledních měsících i předchozí administrativa Donalda Trumpa. Nepodařilo se jí to kromě jiného kvůli tomu, že americký zmocněnec pro jadernou problematiku strávil měsíce přesvědčováním Číny, aby se k dohodě připojila. O možnosti zahrnout do prodloužené dohody Čínu se zmínil i generální tajemník NATO Jens Stoltenberg.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Evropská komise se chce zabývat českými kvótami na potraviny, nesmějí narušit volný pohyb zboží

Evropská komise hodlá podrobně prozkoumat povinné kvóty na prodej českých potravin, pokud návrh zákona v současnosti schvalovaný parlamentem vstoupí v platnost. Novinářům to ve čtvrtek řekla mluvčí exekutivy Evropské unie, podle níž norma nesmí být v rozporu s pravidly volného pohybu zboží ani diskriminovat žádné výrobce. Pokud by zákon začal platit a porušoval unijní normy, Česku by hrozila žaloba a vysoké pokuty.

Podle návrhu novely zákona o potravinách, která ve středu prošla Poslaneckou sněmovnou, by od příštího roku prodejny potravin o ploše nad 400 metrů čtverečních musely u některých druhů potravin prodávat minimálně 55 procent českých produktů. O normě nyní bude jednat Senát, který se podle zástupců nejsilnějších klubů chystá kvóty patrně odmítnout.

"V tomto případě, který se týká nabídky potravin, je zcela zásadní zachovat volný pohyb potravinářských produktů v rámci jednotného trhu," prohlásila dnes mluvčí Evropské komise. Brusel podle ní sleduje vývoj kolem české novely, podrobně analyzovat ji však bude až v případě, pokud vstoupí v platnost. Mluvčí nicméně podotkla, že kdykoliv nějaká země zavádí nějaké regulace prodeje, musí zajistit, aby byla "nutná, vyvážená a nikoho nediskriminovala".

Zdroj: ČTK
Další zprávy