Snídala kávu a cigarety. Vzpomínku na Joan Didionovou zakončila Patti Smith

Kultura AP, Kultura
23. 9. 2022 9:00
Skladbou Boba Dylana nazvanou Chimes of Freedom v podání známé zpěvačky Patti Smith vyvrcholila středeční vzpomínka na esejistku a spisovatelku Joan Didionovou. Konala se v katedrále svatého Jana Evangelisty na newyorské Upper West Side.
Písničkářka Patti Smith uctila památku Joan Didionové písní Chimes of Freedom od Boba Dylana.
Písničkářka Patti Smith uctila památku Joan Didionové písní Chimes of Freedom od Boba Dylana. | Foto: ČTK/AP

Jedna z nejznámějších amerických intelektuálek Didionová, která psala o všem od Kalifornie přes rock’n’roll po politiku, zemřela sedmaosmdesátiletá vloni v prosinci na komplikace spojené s Parkinsonovou chorobou. Pohřeb se konal v úzkém kruhu. Kvůli tehdejším protipandemickým opatřením se její přátelé ve větším počtu sešli až nyní.

Podle agentury AP dorazilo několik stovek lidí včetně fotografky Annie Leibovitzové, bývalého člena Nejvyššího soudu Anthonyho Kennedyho, newyorské autorky Fran Lebowitzové známé z dokumentu režiséra Martina Scorseseho, herců Vanessy Redgraveové a Liama Neesona, filmařky Grety Gerwigové či dvou držitelů Pulitzerovy ceny: novináře Carla Bernsteina a spisovatelky Donny Tarttové.

U řečnického pultu se střídali přátelé s redaktory týdeníku New Yorker či nakladatelství Penguin Random House. Líčili, jak Didionové záleželo na každém slově, jak nerada používala telefon, pokud to nebylo nezbytně nutné, nebo kterak jednou na oslavě dětských narozenin servírovala čokoládové suflé, protože nevěděla, jak upéct dort.

Připomněli, že Didionová se dostala z kalifornského Sacramenta do Malibu až na newyorskou Upper East Side. Z dívky okouzlené jazykem se vypracovala v bystrou pozorovatelku americké společnosti, která psala o prezidentských volbách, rock’n’rollu i vraždách, až se v posledních dekádách stala vzorem o několik generací mladších autorek a autorů.

Joan Didionová v 60. letech poukazovala na prázdnotu generace upnuté k věčným večírkům, esteticky vzato podle ní nevalnému umění, pochybným meditacím, věčným útěkům či kultu mládí, drog a alkoholu. Vedle Huntera S. Thompsona nebo Trumana Capoteho patřila k představitelům takzvaného nového žurnalismu, který v reportážním psaní zohledňoval autorův pohled i názory a spojoval publicistické postupy s těmi literárními. "Všechna její díla ale nakonec spojoval motiv úpadku: politiky, životního prostředí, pravdy i intelektuálů," píše deník New York Times.

Didionová byla nepřehlédnutelnou postavou americké intelektuální scény. O večírcích, které pořádala, dříve mluvili filmaři jako Martin Scorsese a Steven Spielberg nebo členové kapely Rolling Stones. Zároveň byla autorka za oceánem specifickou módní ikonou. Ve svých typických černých brýlích se objevila na obálkách několika módních časopisů a v jedenaosmdesáti letech se stala tváří módního domu Céline.

Bývalý člen amerického Nejvyššího soudu Anthony Kennedy.
Bývalý člen amerického Nejvyššího soudu Anthony Kennedy. | Foto: ČTK/AP

Leccos z toho připomněli řečníci středeční vzpomínkové akce. Bývalý soudce Anthony Kennedy se s Didionovou znal ze Sacramenta. Autorka se na střední škole přátelila s jeho starší sestrou Nancy, a tak k nim chodila po vyučování. Často zůstala i na večeři. "Byla talentovaná a přemýšlivá, vždy intelektuálně napřed před svými vrstevníky. Přemýšlela a psala, psala a zase psala," řekl Kennedy, podle nějž si Didionová už tehdy poznamenávala vše, co se v domě řeklo, aby se naučila autenticky zprostředkovávat dialogy čtenářům.

Také přes svou sestru se s Didionovou znal někdejší kalifornský guvernér za Demokratickou stranu Jerry Brown. "Bydlely spolu na koleji. Moje sestra si s Joan vždycky chodívala zakouřit a bavily se o tom, co četly. V pozdních letech sestra nejraději vzpomínala, jak Didionová ráno vždy vylezla z postele v růžovém županu, s cigaretou v ruce, a k snídani si dala šálek kávy," vylíčil Brown.

Novinář a humorista Calvin Trillin přečetl část reportáže Didionové o amerických prezidentských volbách roku 1988, v nichž republikán George Bush starší porazil demokrata Michaela Dukakise. Herečka Vanessa Redgraveová přednesla několik odstavců z knihy Víc než další den, jejíž divadelní adaptaci za přítomnosti Didionové uváděla na newyorské Broadwayi. Hru svého času nastudovalo také pražské Divadlo na Fidlovačce, protagonistku ztvárnila Eliška Balzerová.

Didionová tento text vydala v roce 2005. Vzpomíná v něm, jak krátce před Vánoci 2003 s manželem, spisovatelem a scenáristou Johnem Gregorym Dunnem, s úzkostí sledovali, kterak jejich jediná dcera bojuje s nemocí. Zprvu to vypadalo jako chřipka, posléze coby zápal plic. Devětatřicetiletou dceru nakonec lékaři museli uvést do umělého spánku.

Když se pak na Silvestra vraceli Didionovi z nemocnice a chystali se večeřet, manžel zničehonic dostal infarkt a zemřel. Dcera zesnula o necelé dva roky později. A brzy nato Didionové lékaři diagnostikovali Parkinsonovu chorobu.

V knize se snaží pochopit, co se dělo "v těch týdnech a měsících, kdy vzaly zasvé všechny mé představy o smrti, nemocech, manželství i dětech", napsala. "Vyvinuli jsme se ve společnost, kde truchlíme zcela skrytě. Pro truchlení není v našich rodinách místo. Nikde pro něj není místo," vysvětlila, proč ohlédnutí sepsala. Získala za něj americkou Národní knižní cenu.

Herečka Vanessa Redgraveová s knihou Joan Didionové nazvanou Víc než další den.
Herečka Vanessa Redgraveová s knihou Joan Didionové nazvanou Víc než další den. | Foto: ČTK/AP

Spisovatelka a pedagožka Susanna Mooreová ve středu shrnula desítky let přátelství s Didionovou do několika vět, které si zapsala. "Zlo je absence vážnosti," řekla jí jednou Didionová. "Ať už se rozhodneš jakkoliv, budeš toho litovat," uvedla podruhé. "Že je něco bláznivé, ještě neznamená, že je to zajímavé," prohlásila jindy. "Vykašlala bych se na představu, že se jednou dozvíme pravdu," konstatovala při další příležitosti.

Herečka Susan Traylorová, jež se v dětství přátelila s dcerou Didionové, vzpomínala, jak s Didionovými trávila Vánoce na Havaji. Bylo jí líto, že zrovna o svátcích není doma se svými rodiči. "Aniž bych si na to postěžovala, Joan vytušila, jak mi je. Jen tak mě pohladila po hlavě a povídá: Hele, tvoje máma mi řekla, že tě nechala odjet na Vánoce z domova právě proto, aby sis uvědomila, že je zvládneš i bez ní. A měla pravdu. Zvládla jsem to," vzpomínala Traylorová.

S díly Joan Didionové se poslední roky znovu setkávají také čeští čtenáři. Už před 16 lety v překladu vyšly její paměti Víc než další den. Vloni přibylo Lízni si a hrej, podle časopisu Time jedna ze stovky nejlepších anglicky psaných próz posledního století. V českém překladu Martina Pokorného ji vydalo Nakladatelství Lidové noviny.

Lízni si a hrej vypráví o jedenatřicetileté "expertce na nicotu", která se snaží utéct před vlastními traumaty i životem plným večírků, sexu, pití a marihuany. "Je to zjevně žena v krizi, ve které se nachází také její okolí: všude, kam se podívá, vidí jen promiskuitu, pohlavní zneužívání, domácí násilí a machistické muže, kteří jí už dávno neimponují. Protagonistky se zmocňuje nejprve čirá existenciální úzkost, posléze až nefalšovaný nihilistický děs z prázdnoty a chaosu," napsalo o knize Aktuálně.cz.

Před několika měsíci Nakladatelství Lidové noviny opět v překladu Martina Pokorného publikovalo Didionové román Demokracie. Odehrává se koncem americké války ve Vietnamu a střídá výjevy z New Yorku, Havaje, Jakarty a Kuala Lumpuru, z vojenských základen i luxusních hotelů. Protagonistka se rozhoduje mezi vztahem se senátorem a agentem. V knize pod vlastním jménem vystupuje i Didionová coby vypravěčka a nesmiřitelná pozorovatelka života privilegovaných Američanů.

 

Právě se děje

Další zprávy