Komiks je médium, které umí skvěle podat nadsázku a přehánění všeho druhu. Album Nevyhnutelná opotřebovanost citů, které česky nedávno vydalo nakladatelství Argo, ale dokazuje, že komiks také dovede výtečně zachytit nevinnost a něhu.
Belgický scenárista Zidrou a nizozemská kreslířka Aimée de Jonghová přitom vyprávějí příběh, který působí až nereálně. Nikoli jako ty ze světa superhrdinů, byť i tady se jedná o zvláštní spojení reality s až pohádkovým vyzněním.
Pozornost k drobnostem
Vyprávění o setkání devětapadesátiletého vdovce a stěhováka Odyssea s bývalou modelkou a dnešní dvaašedesátiletou majitelkou sýrařství Méditerranée zprvu dělá vše pro to, aby čtenář kroutil hlavou.
Už ta jména: vdovec Odysseus, jehož zesnulá manželka se jmenovala Pénélope, a ani nová známost Méditerranée není bez symbolického významu. Právě podobné detaily však nakonec vedou do světa, kde zázraky jsou možné a který přesto nepatří do říše pohádek. Možná spíš do snímku finského režiséra Akiho Kaurismäkiho, kde také v pravý okamžik zázračně rozkvete stará třešeň a kde smutek a sociální témata vyznívají díky staromilskému uchopení, v němž není rozdílu mezi rytířem a bezdomovcem.
Komiks Nevyhnutelná opotřebovanost citů je civilnější než Kaurismäkiho stylizované filmy. A dotýká se tématu, který v komiksu, ale ani ve filmu není běžný: tedy že právo na lásku, sex a čtenářský či divácký zájem mají také majitelé již poněkud opotřebovanějších tělesných schránek.
Tvůrci umí ukázat skutečnost ve své - jak doslovné, tak metaforické - nahotě. Odysseus stojící zkroušeně v koupelně, jen s ručníkem v rukou, kterak hledí na své papuče, jež jako by ztělesňovaly zbytek života v samotě.
Méditerranée hledící do tašky s hřebenem, ručníkem a hrnečkem, které tu stojí jako jediné, co zbylo po zesnulé matce, jejíž smrt si protagonistka vzhledem k vážné nemoci skoro přála. Bez matky už jí ale na světě nezbývá mnoho skutečných mezilidských pout.
Oběma život rozjasní náhlé setkání v ordinaci Odysseova syna. Následující stránky vypráví obyčejný příběh s neobyčejným zápalem. O pojídání "nejlepších ruských vajec na západ od Volhy", o prožívání radostí, na které není nikdy pozdě.
Autoři se vyhýbají dramatickým zvratům, náznaky zneklidňujícího zlomu v ději se mění v náročné, ale o to milejší překvapení, místo tragédie přichází zázrak - jako u režiséra Kaurismäkiho.
Právě díky zvolenému vypravěčskému i kreslířskému klíči se tvůrci vyhýbají dramatickým veletočům, které si snadno představit u snímků určených náročnému festivalovému divákovi.
Tady se veškerá pozornost soustředí na drobnosti, na vykreslení světa, kde navzdory těžkostem existuje naděje. To vše bez kýče či přehnané sentimentality.
Komiks se ukazuje jako výtečné médium právě ve chvílích, kdy čtenáři sdílí intimní okamžiky hrdinů. Když Méditerranée svlékne růžovou košili a hledí na své tělo v zrcadle, kresba se nespokojí s jedním dvěma pohledy. Poté co zachytí jednoznačnou emoci v hrdinčiných očích, následuje celá dvoustránka detailních pohledů na vrásčité a hrbolaté kontury - očí, prstů, ňader, kolen či pozadí.
Kniha
Zidrou a Aimée de Jonghová: Nevyhnutelná opotřebovanost citů
(Přeložil Ondřej Hrách)
Nakladatelství Argo 2019, 144 stran, 398 korun
Zatímco film bývá často přibližován jako ze své podstaty voyeuristické médium, neboť pohled kamery se stává okem diváka a diktuje mu, na co hledět, v komiksu si čtenář může vybrat, jak dlouho s danými obrázky pobude. A konkrétně: kolik pozornosti které části těla v této scéně věnuje.
Komiksové album Nevyhnutelná opotřebovanost citů se zamýšlí nad náročnými tématy a přitom elegantně bruslí mezi dvěma pastmi: kýčem a zbytečným naturalismem. Bez rozpaků jej lze zařadit k nejpozoruhodnějším autorským komiksům, které v poslední době vyšly česky.
Cudnost, která vede k prostituci a pornografii
Romány marocko-francouzské spisovatelky Leïly Slimani nazvané V lidožroutově zahradě a Něžná píseň jsou známé i českým čtenářům. Nyní se titulem Sex a lži, který též vydalo nakladatelství Argo, představuje jako autorka komiksu. Byť komiksu založeného na vlastních literárních reportážích. V tom ale tkví drobná potíž.
Sex a lži je počin pozoruhodný svým tématem. Nahlíží na to, jak se žije ženám (ale též mužům) v Maroku, kde sex před svatbou oficiálně neexistuje. Stejně jako potraty, erotické pomůcky či prostituce.
Autorka za pomoci francouzské kreslířky Laetitie Corynové sama coby jedna z postav provází čtenáře stránkami, na nichž jde spíše o fakta než o situace, vyprávění.
Především tuzemský čtenář stále podvědomě naráží na instinkt, že komiks je určený především k vyprávění příběhů. Reportážní komiksy si spojuje hlavně s válečnou tematikou, jíž se věnuje například Joe Sacco a kde navzdory dokumentaristickému přístupu není vzhledem k tématu o dramata nouze.
Sex a lži však je jen sérií setkání, která mají pohlédnout na co nejvíce problémů marocké společnosti. Ty naštěstí nejsou nezajímavé. A tak komiks paradoxně začíná být nejchytlavější, když se zvrhne do přednášky.
Zhruba od poloviny svazku, čítajícího něco málo přes 100 stránek, fakta začínají vítězit nad potřebou příběhu.
Kulturu, které západní svět často nerozumí, Slimani přibližuje skrze příklady ukazující, že tato kultura mnohdy nerozumí, nebo nechce rozumět sama sobě. Autorka detailně popisuje reálné případy společenského i zákonného útisku, který z žen dělá matky, dcery, sestry, manželky a strážkyně rodinné cti či dokonce národní identity. Aniž by jim dovolil být také ženami, tedy lidskými bytostmi.
Přitom komiks ukazuje, že jde o systémovou potíž, která i muže nutí do rolí, jež nemusí být všem příjemné. A že naopak mnohé ženy to své, podřízené a služebné postavení až příliš snadno přijímají jako součást tradic.
"Naše společnost je zamořená institucionalizovanou kulturou lži a pokrytectví," píše se v epilogu. Přitom podle Leily Slimani muslimové a Arabové zapomínají, že sami v 15. století šokovali západní svět svou erotickou literaturou.
S pomocí vlastních i cizích myšlenek autorka hovoří o tom, jak si společnost vykládá korán záměrně rigidně, kterak se z náboženství stává instituce a nástroj moci, ale na druhé straně také móda. Ani v jednom případu nejde o duchovno.
Jedním z nejpozoruhodnějších momentů je interpretace verše z koránu, který mužům zdánlivě dává právo zacházet se ženou, jak se jim zlíbí. "Ženy vaše jsou pro vás polem, vcházejte tedy na pole své, odkud chcete," stojí v koránu.
Jenže text vznikl v době, kdy si medínští muži stěžovali, že ženy z Mekky odmítají pohlavní styk zezadu, neboť věří starobylé pověře, podle které by pak jejich děti byly slepé.
Lze to tedy číst jako verš uvolňující mravy - a spisovatelka následně nabízí výklad, v němž se místo slova "pole" použije "pramen života". Místo podvolení a pasivity se náhle objevuje žena pojímaná jako zdroj hojnosti.
Leila Slimani: Sex a lži
(Přeložila Sára Vybíralová, ilustrovala Laetitia Coryn)
Nakladatelství Argo 2019, 108 stran, 298 korun
Sex a lži není nejobratněji vystavěný komiks. Ale svou roli - přiblížit důležitá témata těm, kdo nemají chuť či čas se začíst do knih nebo reportážních esejů - plní dobře.
A dobře je také to, že rozšiřuje spektrum témat, o nichž pojednávají komiksy vycházející v Česku. Situace jako ve Francii - kde knihkupectví překypují stovkami komiksových alb, z nichž ta superhrdinská jsou v menšině - je ještě daleko. Ale oba tituly nakladatelství Argo ukazují, že není téma, které by v komiksu ještě bylo tabu.
