Evoluce mafiánů. V románu Roberta Saviana nahrávají svá zvěrstva na Instagram

Markéta Pilátová Markéta Pilátová
1. 3. 2020 12:41
Italský spisovatel a investigativní novinář Roberto Saviano žije v klatbě. Roku 2006 ji na něj uvalili gangsteři z klanu Casalesi jako pomstu za román o neapolské mafii Gomora, kterého se celosvětově prodaly čtyři miliony výtisků. Letos čtyřicetiletý autor dodnes potřebuje policejní ochranu.
Roberto Saviano už 14 let žije s policejní ochranou.
Roberto Saviano už 14 let žije s policejní ochranou. | Foto: ČTK/ABACA

Teď mu v českém překladu Alice Flemrové nakladatelství Paseka vydalo další prózu nazvanou Piraně. Opět s hlubokou znalostí prostředí pojednává o vzestupu mladých zločinců, kteří se dostanou až na vrchol potravinového řetězce neapolské mafie. Přestože nová kniha je jen odleskem Gomory a kritika ji přijala vlažně, vloni se dočkala filmové adaptace, stejně jako před 12 lety Gomora, kterou natočil Matteo Garrone.

Roberto Saviano.
Roberto Saviano. | Foto: ČTK/ZUMA/Matarazzo/Fotogramma/Ropi

V Piraních poznáváme partu mladého, inteligentního a umělecky založeného teenagera Nicolase alias Mahárádži - přezdívku dostane podle opulentního baru Nový Mahárádža. Jeho snem je mít v tomto podniku, postaveném na útesu nad mořem a ztělesňujícím všechna klišé o luxusu, vlastní salonek.

Přestože kniha je vystavěná podle příběhů skutečných zločinců, postrádá hlubší ponor do jejich psychologie. Mladí kluci dospívají v chudých čtvrtích Neapole, divokého města, v němž mafie neovládá pouze obchod s drogami a bílým masem, ale také odvoz odpadků nebo zasklívání výloh, které předtím sama rozstřílela.

Piraně však nevyprávějí o chudých výrostcích, kteří nebýt prodeje drog, nemají kde spát a co jíst, a tak je pro ně mafie jedinou záchranou. Tentokrát jde spíš o syny z nižší střední třídy: Mahárádžův otec učí tělocvik, maminka má malý obchod. Sice nežijí na vysoké noze, ale dospívajícímu synovi dokážou našetřit na skútr a jejich děti mají mobily i počítače.

Nicméně v očích Mahárádži, velkého čtenáře renesančního myslitele Machiavelliho, jsou to nuly - podle jeho zdařilé slohové práce "voje*anci" určení k tomu, aby je nenasytně spolkli silnější "voje*ávači", protože "voje*ancům připadne z jakékoli situace to nejhorší".

Mahárádža a jeho parta se derou kupředu nejen v prodeji drog. Když jim postarší mafián odsouzený k domácímu vězení poskytne zbraně, začnou podnikat ve velkém - přepadávat, "kosit" na ulici náhodné bezbranné, vydírat a nezřízeně řádit.

Postupují v hierarchii drogové mafie. S tím rozdílem, že mladí zločinci se oproti předchůdcům nerozpakují nahrávat svá zvěrstva na sociální sítě jako Instagram nebo Snapchat.

Jsou nejen krutí a divocí, ale také válcovaní internetem, videohrami, mafiánskými filmy, z nichž dokážou citovat celé dlouhé pasáže, a brakovými kriminálními romány, které hltají. "Jsou to pudově jednající zvířátka. Cení zuby a vrčí a to stačí, aby se ten, koho mají před sebou, podělal," píše Roberto Saviano.

Jeho kniha ale nedokáže vysvětlit motivaci, která celkem inteligentní, byť třeba opravdu pudově jednající kluky žene k tak děsivým věcem. To, že "práce je pro debily a pro votroky", jako vysvětlení nestačí.

Obal románu Piraně.
Obal románu Piraně. | Foto: Paseka

Zároveň v příběhu není jasná pasivní role rodičů. Jako by to byly pouhé loutky, které potomkům obstarávají jídlo, občas na ně zakřičí, klopí zrak, když vidí pistoli boulící se v rozkroku sedmnáctiletého syna, a pak lkají na pohřbu. Přesto mladí mafiáni nejčastěji používají floskuli "přísahám na život svý mámy".

Stejně nejasná a matná je pak role dívek, s nimiž kluci chodí. Jsou zredukované na pouhé adresátky zpráv v aplikaci WhatsApp nebo objekty machistických představ o romantice.

Většinu scén a atmosféru knihy jako bychom už někde viděli nebo četli, s jedním podstatným rozdílem - tady jsou hrdiny dospívající děti, někdy pouzí školáci. Například postava jménem Piškotek, který dokáže chladnokrevně a s cynickou rozverností přelstít ochranku a nakonec zlikvidovat postaršího mafiánského kápa.

Čtenáře ten fakt nejdříve vyděsí, ale když první šok odezní, nastupuje pocit nudy. Jako by Piraně nedokázaly nabídnout hlubší pohled na tyto zlotřilé děti utržené ze řetězu - ani na jejich šílenou jízdu na skútrech s kalašnikovy v ruce.

Roberto Saviano: Piraně

(Přeložila Alice Flemrová)
Nakladatelství Paseka 2019, 320 stran, 369 korun

 

Právě se děje

Další zprávy