Recenze: Žena vypráví o disentu. Marie Benetková povýšila memoáry na silný a působivý příběh

Petr A. Bílek Petr A. Bílek
16. 3. 2018 15:10
Nakladatelství Argo vydalo debutovou prózu dvaasedmdesátileté Marie Benetkové, která byla podkoní, zahradnicí, chartistkou i ženou hudebníka Vratislava Brabence z kapely The Plastic People of the Universe. Ženské vyprávění o disentu je stále spíše výjimečné. Benetková navíc příběh v knize Zlatý nebe nevypráví čistě za sebe, nýbrž důsledně střídá úhly pohledu obou protagonistů.
Marie Benetková byla podkoní, zahradnicí, chartistkou i ženou hudebníka Vratislava Brabence z kapely The Plastic People of the Universe. Ten je na fotografii třetí zprava.
Marie Benetková byla podkoní, zahradnicí, chartistkou i ženou hudebníka Vratislava Brabence z kapely The Plastic People of the Universe. Ten je na fotografii třetí zprava. | Foto: ČTK

Nedávno vydaná autobiografická próza Marie Benetkové nazvaná Zlatý nebe se přiřazuje do dlouhého a čtenářsky oblíbeného zástupu próz, které vzpomínají na ostrovy alternativní kultury a underground.

Zároveň se ale kniha už na první pohled liší. Jednak je ženské vyprávění v oblasti disentu obecně pořád spíše výjimečné, jednak hlavními aktéry tohoto typu vzpomínkových či životopisných knih - příkladem budiž adorovaný titul Magor a jeho doba od novináře Marka Švehly - jsou obvykle veřejně známí protagonisté, kteří ztvárňují klíčové role v příbězích o boji novodobých Davidů s režimním Goliášem normalizační éry.

Kniha Marie Benetková vyčnívá i stylem psaní. Opírá se zjevně o obrazy skutečných událostí, jak autorce utkvěly v paměti, ale zároveň toto vzpomínání posouvá do hávu fikce.

Čteme tu životní příběh Olgy (za níž se zjevně skrývá autorka) a Vilíka (toho nám znalost kontextu, pohled na fotografie v knize obsažené či četba přebalu umožní identifikovat jako Vratislava Brabence, jednoho ze stěžejních členů kapely The Plastic People of the Universe a později svébytného básníka).

Celý životní příběh, rozprostřený mezi dětstvím v padesátých letech minulého století a rozhodnutím zůstat v Kanadě i po pádu komunismu, je rozčleněn do tří "románových" kapitol.

Předjaří zachycuje mládí obou protagonistů v atmosféře společenského tání, jež postupně přinášejí šedesátá léta. Oddíl zvaný Neděle je situován do normalizačního bezčasí a Vánoce zachycují putování v exilu, kde se protagonisté nakonec usadí na západním pobřeží Kanady - teprve po pádu komunismu Vilíka jeho srdce přitáhne zpět do Prahy.

Taková životní pouť je poměrně běžným rysem lidí z alternativní hudební komunity a v lecčem připomíná třeba cestu, kterou předloni působivě vylíčil Jaroslav Jeroným Neduha v knize Životaběh.

U Marie Benetkové nicméně nečteme příběh o vyprávějícím já, které se automaticky umísťuje do centra dění, nýbrž příběh vztahu. Proto autorka důsledně střídá pasáže věnované Olze a pasáže zacílené na Vilíka, neboť jejich životní osudy se sice trvale proplétají, ale takto vyprávěný příběh se snaží zvýraznit dvojí perspektivu - tedy jak tutéž událost vnímá Olga i Vilík.

Zdaleka ne vždy jsou tyto úhly pohledu ve shodě. Vyprávění tak dramatizují nejen dobrodružné životní osudy, ale též způsob, kterým se o osudech vypráví.

Marie Benetková vytvořila zajímavý hybrid, v němž se vzpomínka na to, co bylo, mísí s beletrizujícím "děláním literatury". Ambice je zcela namístě - Benetková má pozoruhodnou schopnost pracovat s detailem, který je možná pravdivý a zachycuje, co a jak se vskutku odehrálo, ale zároveň má zobecňující, symbolickou platnost. Působí tak, že čtenáři utkví.

Kniha se tudíž nevyčerpává odvyprávěním stovek událostí, jež s chutí čteme a ještě při čtení se v nich ztrácíme nebo je zapomínáme. Některé - především drastické, někdy naopak i roztomilé či shovívavé scény nebo dialogy - utkví a vytvářejí jakousi kostru, díky níž celý příběh není jen záznamem toku života, ale opravdu literárním dílem.

Postup, který Benetková využívá při psaní, podporuje i výrazná grafická úprava knihy od Pavla Růta. Na rozdíl od jeho jiných knih z posledních let, v nichž grafické řešení působilo jako tvůrčí exhibování, zde grafika opravdu slouží textu knihy. Růt ji proložil stovkou fotografií, které zachycují jak dobu, tak i protagonisty příběhu. Tyto snímky ale překrývá hrubým rastrem.

Sice tím potlačuje jejich dokumentární hodnotu, ale právě díky tomu, že přestávají fungovat jako dokument, jako "důkaz" o tom, kdo co v daný okamžik dělal a jak při tom vypadal, dokážou obrázky najednou fungovat jako metafory - metafory vzpomínání, protože i v něm se nám skutečnost nevynořuje přesně tak, jak kdysi byla, ale zároveň i jako metafory událostí či lidských postojů.

Jednoduše řečeno - rastrováním se upozaďuje Vilík-Brabenec a do popředí se může dostat univerzálnější lidský typ, třeba mánička. Což je přesně týž postup, který Benetková volí i pro své vzpomínkové psaní. A zároveň se jedná o důvod, proč její kniha zůstane v mysli i dlouho poté, zatímco vzpomínky většiny rockerů a androšů z hlavy rychle vymizí, neboť nabízejí jen popis jevů v duchu "to a to bylo tak a tak". U Benetkové jdeme od dokumentu k románu.

Marie Benetková: Zlatý nebe

Marie Benetková: Zlatý nebe

Vydalo nakladatelství Argo
2017, 208 stran, 278 korun

A ještě jeden aspekt se zdá pozoruhodný. Valná část vzpomínek lidí z undergroundu představuje vlastní životní pouť jako permanentní sled střetávání se s režimem. Život tu bývá soubojem s duchem doby, který doléhá všude, a tudíž cokoli člověk činí, má to hned heroický význam. Takto legendisticky třeba Čuňasův a Cingrošův komiks Legendy o Magorovi zobrazuje i cestu Ivana Martina Jirouse stopem. Básník zde mává na auta, ale protože tupí majitelé normalizačních aut si máničku oškliví, je i pokus o cestu stopem hned konfliktem, ba útokem na režim.

Marie Benetková celý vztah koncipuje jinak - životní příběh Olgy a Vilíka je spíš intuitivní snahou dvou samorostů zůstat stranou a dělat si své bez ohledu na politické naladění doby. O to krutěji a působivěji pak vyznívá normalizační část, v níž je toto ghetto vlastního životního stylu postupně, neúprosně bouráno a asanováno.

Pasáže o nezadržitelné ztrátě soukromého prostoru jsou z celé knihy asi nejsilnější. A nejfádněji naopak bohužel působí kanadské finále, protože tam do života hrdinů na venkovské samotě už nic zvnějšku nezasahuje, a tak čteme jen romanci o vyšumění jednoho vztahu.

Životní styl mániček působí v dnešní éře korporátních kariér bohužel stejně vzdáleně jako vzpomínky na kanonádu u Verdunu. Marii Benetkové se nicméně podařilo posunout své memoáry do roviny obecného silného příběhu, přísně sestříhaného tak, aby v něm zůstaly jen působivě vypovídající prvky. Zatímco valná část vzpomínek na underground bude za pár let užitečná jen pro historiky a další odborníky, tahle kniha se bude číst i pak.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 4 hodinami

Merkelová podpořila na mítinku svého stranického kolegu Lascheta, varovala před levicovou vládou

Německá dosluhující kancléřka Angela Merkelová na mítinku ve Stralsundu osobně podpořila svého stranického kolegu z konzervativní unie CDU/CSU Armina Lascheta, který se chce po nedělních parlamentních volbách postavit do čela Německa. Ústředním tématem setkání s voliči, při kterém vydatně pršelo, bylo varování před levicovým obratem Německa, který by mohl nastat v případě vítězství sociálnědemokratického kandidáta Olafa Scholze.

"Budeme se muset vrátit k řádným financím," prohlásila Merkelová s tím, že Německo má nyní nadměrné výdaje kvůli následkům pandemie nemoci covid-19. Masivní podpora k udržení pracovních míst vedla k velkému zadlužení. Pokud by volby vyhrál Scholz a do vlády pozval vedle Zelených také postkomunistickou Levici, rozpočtové hospodaření by podle kancléřky do pořádku nedal.

Laschet před koalicí sociálních demokratů, Zelených a Levice varuje opakovaně, podle něho by to znamenalo politické zemětřesení. Před politickým obratem země doleva varoval i Michael Sack, konkurent sociálnědemokratické premiérky Meklenburska-Předního Pomořanska Manuely Schwesigové. V této spolkové zemi se v neděli vedle parlamentních voleb konají i zemské volby, do kterých konzervativce vede Sack.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

České fotbalistky deklasovaly doma v kvalifikaci MS Kypr

České fotbalistky deklasovaly ve druhém kvalifikačním utkání o postup na mistrovství světa v roce 2023 na domácím hřišti Kypr 8:0 a dostaly se se čtyřmi body do čela neúplné tabulky skupiny C. Andrea Stašková s Lucií Martínkovou daly v Liberci dvě branky, po jedné přidaly Kamila Dubcová, Tereza Krejčiříková, Klára Cvrčková a jeden gól byl vlastní.

Osmigólovým vítězstvím vyrovnaly svěřenkyně trenéra Karla Rady výhru nad Ázerbájdžánem z kvalifikace MS ze srpna 2010. Jejich rekordním triumfem je vítězství 12:0 nad Litvou z roku 1997.

Ve druhém duelu skupiny C se dnes od 20:45 představí favorizované Nizozemky na hřišti Islandu.

České reprezentantky chtěly v Liberci navázat na úspěšný úvod kvalifikace, kdy v prvním zápase remizovaly na hřišti obhájkyň stříbra a úřadujících evropských šampionek z Nizozemska 1:1. Proti kyperskému outsiderovi se dostaly do vedení už v 9. minutě, kdy povedenou týmovou akci zakončila Stašková.

O tři minuty později se podařilo Češkám náskok zvýšit poté, co si centr Szewieczkové srazila do vlastní brány Charalambusová. Radův výběr dál udával tempo hry a v úvodní půlhodině se prosadila i důrazně dorážející Dubcová. Do přestávky se trefila po přihrávce Staškové tvrdou střelou také Krejčiříková.

Také ve druhé části Češky dominovaly a po dvou přesných hlavičkách Martínkové a další trefě Staškové se dostaly do vedení o sedm gólů. Konečný stav zpečetila ve třetí minutě nastaveného času střídající Cvrčková. Dvacetiletá útočnice dosáhla premiérové branky při prvním startu v národním dresu.

Na mistrovství světa, které budou v roce 2023 společně hostit Austrálie a Nový Zéland, z Evropy přímo postoupí devět vítězů kvalifikačních skupin, celky z druhých míst čeká baráž. Radovy svěřenkyně usilují o premiérovou účast na velkém turnaji.

Utkání skupiny C kvalifikace mistrovství světa 2023 fotbalistek v Liberci:

ČR - Kypr 8:0 (4:0)

Branky: 9. a 63. Stašková, 56. a 65. Martínková, 12. vlastní Charalambusová, 26. Dubcová, 42. Krejčiříková, 90.+3 Cvrčková.

Sestava ČR: Votíková - Šlajsová (71. Ringelová), Bertholdová, Necidová, Bartoňová (57. Mrázová) - Krejčíříková (58. Bužková), Cahynová, Dubcová - Stašková, Martínková (71. Cvrčková), Szewieczková (57. Chlastáková). Trenér: Rada.

Zdroj: ČTK
Další zprávy