Recenze: Skutečnost je v očích Olgy Tokarczukové podezřelé slovo

Marek Šindelka
31. 3. 2014 16:41
Nehasnoucí hvězdě polské literatury vydalo nakladatelství Host knihu esejů a příležitostných textů pod názvem Okamžik medvěda.
Olga Tokarczuková.
Olga Tokarczuková. | Foto: Olga Tokarczuk

Recenze - Všechny jednoduché vztahy s realitou byly už navždy ztraceny, píše nehasnoucí polská literární hvězda Olga Tokarczuková. Její eseje a příležitostné texty vydalo pod názvem Okamžik medvěda nakladatelství Host.

Jde o jakousi knihu střepů, zdánlivě nesourodých pozorování a úvah. Texty se na stránkách knihy povalují jako naplavenina na mořském břehu. Obroušené a vybělené zbytky jakési reality, pozůstatky, které se odlámaly z civilizace při bolestném přerodu do nového tisíciletí.

Přesto se během četby postupně vynořuje jasný směr, kterým se myšlenky polské prozaičky ubírají. Jako při věštění z kostí nebo kávové sedliny dostává ta zvláštní textová změť svůj význam, začíná ke čtenáři promlouvat naléhavým, silným hlasem.

Naplno se to projeví až v závěrečném oddílu knihy. V textu, který dal onen záhadný název celému souboru, Tokarczuková popisuje zážitek z dětství, kdy jako holčička cestou pro noviny uviděla ve frontě u trafiky medvěda. Malá Olga dostala hrozný strach a utekla domů, kde jí ale rodiče samozřejmě nic nevěřili, a navíc ji obvinili z toho, že lže a jen se snaží vykroutit ze svěřeného úkolu.

Tokarczuková si tedy postupně přiznává, že medvěd uprostřed města asi opravdu být nemohl, ale zároveň s tím zažívá první masivní otřes reality. Ať šlo o dětskou představu, nebo ne, její strach byl skutečný, její představa způsobila stejnou hrozbu, jakou by vyvolal opravdový medvěd. Uvědomila si náhle bolestně onu osamělost lidského vnímání a prožívání. Kde se lidé setkávají ve svém chápání reality? Co je to skutečnost? To znepokojující slovo, které se často používá, ale nikdo jej uspokojivě vysvětlit nedokáže.

Po zjevení medvěda

Od té doby v celém svém životě cítí, že společenský život, kontakty s jinými lidmi, věda, média i umění jsou jen těžce vydobytá, těžce ujednaná území "reality" nebo "pravdy", která se velmi snadno mohou zhroutit, rozpadnout v prach. Onen "okamžik medvěda" jí ale zároveň připomenul ohromnou sílu lidské představivosti, fantazie, která může fatální osamocení člověka překonat, může být skutečnou cestou k druhým lidem.

Olga Tokarczuková.
Olga Tokarczuková. | Foto: Olga Tokarczuk

Touto cestou se Tokarczuková dostává k úvahám o literatuře, o tom království jiných, fiktivních, neexistujících vesmírů. Literaturu chápe jako gigantickou nádrž všech variant reality, člověk do ní může vstoupit jako do Matrixu, odpojit se od svého světa a na chvíli si obléknout cizí identitu. Tuto schopnost je třeba procvičovat a prokrvovat, ale teprve skrze ni "skutečnost" roste, rozpouští se všechny šovinistické, nacionalistické, egocentrické a antropocentrické představy.

Když lidé věřili, že svět je plochý, byl plochý, píše Tokarczuková a upozorňuje na to, jak se proměňovala mentální mapa našeho světa. Jaké ohromné přesuny a transformace celého univerza se kolem nás odehrávaly. Země se nejdřív pod našima nohama z placky změnila v kouli, pak se s rachotem celé nebeské klenby přesunula ze středu vesmíru na oběžnou dráhu Slunce, vesmír se několikrát rozprostřel do nekonečna a zase se smrštil, Bůh byl jako nepohodlný nájemník v kosmu několikrát přemístěn a nakonec byl ten "velký hodinář" úplně vystěhován za jeho hranice - a pro mnohé vyškrtnut docela.

V každé z těchto fází se našlo dost logických důkazů, které danou teorii "vědecky" podpořily. Svět se nám před očima zcela jistě opět radikálně změní, ale my přesto trváme na svém zdravém rozumu, na jediné verzi skutečnosti, které se držíme. Je s podivem, že se někdo odváží vyslovit větu: "Jsem realista!"

Tokarczuková uvažuje o literatuře jako o cestě za tento kostnatý druh přemýšlení. Uvědomuje si, že každý člověk i společnost jako celek vždy operuje s nějakým zatuhlým fiktivním světem. Literatura by měla přicházet s jinými variantami, znejišťovat, komplikovat svět - v tom nejlepším slova smyslu.

"Literatura je jako lampa, v jejímž světle se známé stává neznámým, jasné nejasným, naše se stává cizím a bezpečné podezřelým."

V globalizovaném světě jednadvacátého století není nic potřebnějšího než schopnost vidět věci z více úhlů, respektovat stanoviska jiných kultur, nedémonizovat cizí a neznámé. Uzavřít se do svého malého polského, českého, evropského nebo západního snu je kulturní sebevražda.

Sex nemůže být osvobozen

Tokarczuková upozorňuje, jak silná je v lidech potřeba mýtu. Rozebírá mýtus národa, státních hranic, všech fiktivních bariér mezi lidmi včetně nejintimnější mytologie pohlaví a sexu. Jeden z nejsilnějších textů knihy s názvem Darkroom post coitum v jemné drobnokresbě popisuje onu záhadnou zapovězenou oblast, do níž jsme odsunuli naši sexualitu.

Olga Tokarczuková.
Olga Tokarczuková. | Foto: Olga Tokarczuk

Fiktivní svět rozkoše, ve kterém se veškerá naše pěstěná racionalita převrací naruby. "Pokud je sex přirozený, proč nám připadá tak nenormální, cizí, zahalený studem?" píše autorka. Popisuje ony zlověstné temné komory v nočních klubech, ukrytých hluboko v traktech budov, ještě kdesi za toaletami, v nejodlehlejších místech v podzemí města, do jejichž temnoty se návštěvníci noří, aby své fantazii sundali náhubek.

Jestli je město otiskem lidské psychiky, tyto místnosti jsou branou do nevědomí, do oblasti, kde končí rozum a začíná říše toho animálního v nás. "Zdá se, že lidský sex nemůže být osvobozen a právě to je jeho podstata. Potřebuje tajemství, úkryty ve tmě." Potřebuje fantazii, bez ní ztrácí všechno, stejně jako se darkroom - to království erotických snů - za denního světla mění v obyčejnou vykachlíkovanou místnost, mění se sex bez fantazie v pouhý komický atletický úkon.

Nenechat realitu zvětrat

Eseje Olgy Tokarczukové vznikaly v poměrně dlouhém časovém záběru, pokrývají období zhruba deseti let, a je tak možné pozorovat, jakým způsobem krystalizují témata a úvahy, které autorka soustavně rozvíjí. Je to velmi organický proces - spíše než k esejistice má blíže k zahradničení.

Olga Tokarczuková.
Olga Tokarczuková. | Foto: Olga Tokarczuk

Autorka nechává své myšlenky klíčit a volně růst. Nechává je, ať se spojují do různých uzlin a vytvářejí síť, jakousi osobní teorii literatury i světa. Teorii, která jako živý kořenový systém prorůstá skrz veškeré její texty. Své čtenáře vytrvale upozorňuje, že pokud odmítneme vidět svět v jeho složitosti, naše realita zatuhne, znehybní a zvětrá. A stejně jako křehké stéblo trávy dokáže prorazit asfalt, dříve nebo později se objeví nová myšlenka, která naši skálopevnou realitu bolestivě roztrhá na kusy.

Olga Tokarczuková: Okamžik medvěda. Host 2014, 198 stran, 195 korun

 

Právě se děje

před 6 minutami

Španělský král pověřil premiéra Sáncheze sestavením další vlády

Úřadující španělský premiér a šéf socialistů Pedro Sánchez ve středu po jednání se španělským králem Felipem VI. oznámil, že od panovníka přijímá pověření k pokusu o sestavení nové vlády. Upozornil však, že celý proces pravděpodobně potrvá ještě týdny.

Sánchez uvedl, že od příštího týdne se pokusí získat na svou stranu další politické subjekty ve značně fragmentovaném parlamentu. "Žádná jiná alternativa není možná," zdůraznil socialistický politik. Hlasování o důvěře nové vládě v parlamentu však budou podle Sáncheze pravděpodobně předcházet ještě týdny jednání.

Socialisté (PSOE) zvítězili v listopadových předčasných volbách, ale nepodařilo se jim získat nadpoloviční většinu v parlamentu. Ze 350 poslanců jich mají pouze 120.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

V 88 letech zemřela filozofka Eva Formánková. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77

Ve věku 88 let zemřela filozofka a redaktorka Eva Formánková. V 60. letech stála u vzniku edice Váhy, která se věnovala nemarxistické filozofii. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77. Formánková zemřela v neděli v Praze, poslední rozloučení se uskuteční v pátek od 14:30 na olšanském hřbitově. ČTK o tom dnes informoval její syn Jaroslav Formánek.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Příští rok bude pro ochranu klimatu rozhodující, prohlásil generální tajemník OSN

Příštích 12 měsíců bude pro světové společenství rozhodující v boji proti klimatické krizi. Prohlásil to ve středu podle agentury DPA generální tajemník OSN António Guterres na madridské konferenci OSN o změnách klimatu (COP25). Je podle něj třeba uskutečnit to, co vědci označují za nezbytné.

"V roce 2020 musíme splnit, co vědci stanovili jako nezbytnost, nebo my a všechny následující generace zaplatíme nesnesitelnou cenu," varoval Guterres. Svět se podle něj bude oteplovat a stávat nebezpečným rychleji, než se kdy pokládalo za možné. Emise oxidu uhličitého budou muset od příštího roku začít klesat, pokud mají zůstat cíle pařížské klimatické dohody na dosah. "Potřebujeme větší ctižádost, více solidarity a více naléhavosti," vyzval Portugalec.

COP25 ve španělské metropoli zasedá od 2. prosince a skončí tento pátek. Tématem je boj s klimatickými změnami a detaily týkající se realizace pařížské klimatické dohody z roku 2015. Ta má za cíl udržet vzestup průměrné globální teploty co nejvíce pod dvěma stupni Celsia, pokud možno na 1,5 stupni v porovnání s teplotou v předindustriálním období. Zachování současných podmínek by ovšem podle vědců mohlo znamenat oteplení do konce tohoto století až o tři stupně Celsia.

Zdroj: ČTK
Další zprávy