Recenze: Nový Lars Kepler je kýč utopený v krvi, místo krimi jde spíš o fantasy s hrou o přežití

Ivan Hartman
10. 9. 2016 15:09
Švédský spisovatel Lars Kepler v novém románu opustil svého hrdinu, kriminálního komisaře Linnu, a nahradil ho armádní velitelkou Jasmin. Ta však až příliš často střídá pobyt na tomto světě se stavy klinické smrti. Román Playground recenzuje Ivan Hartman z Hospodářských novin.
Pod jménem Lars Kepler píší Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril od konce minulého desetiletí.
Pod jménem Lars Kepler píší Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril od konce minulého desetiletí. | Foto: ČTK

V dosavadních pěti kriminálních románech Larse Keplera rozhodují poslední věty. Na konci každé z krátkých kapitol působí jako návyková látka, která čtenáři brání zavřít knihu a vrátit se k ní později.

Švédští manželé Ahndorilovi, od konce minulého desetiletí píšící pod pseudonymem Lars Kepler, jsou velmi schopní konstruktéři. Netvoří vysokou literaturu, ale jejich romány s kriminálním vyšetřovatelem Joonou Linnou nelze označit ani za běžné čtivo. Vyprávějí příběh v rychlých úsečných větách na základě důmyslného rozvrhu. Příhody do sebe zapadají jako zámková dlažba. Lars Kepler si jimi vydláždil pevný chodník ke světové slávě.

Lars Kepler: Playground
Lars Kepler: Playground | Foto: Host

V novince Playground, která nyní vyšla v češtině, však Kepler komisaře Linnu opustil. Nahradil ho armádní velitelkou Jasmin, která až příliš často střídá pobyt na tomto světě se stavy klinické smrti.

Ovšem spíš to vypadá, jako kdyby Linna − ten první mezi spravedlivými − opustil Keplera, stáhl z něho ochrannou ruku a slavný pseudonym následně ztratil soudnost. Výsledkem je román Playground, literární kýč utopený v krvi. Žánrově už to není krimi, ale spíš fantasy s hrou o přežití − jakousi formou gladiátorského zápasu, v němž vítězí ten, kdo zabije. Jasmin tu krvavou bitvu podstupuje proto, aby z klinické smrti vyvedla pětiletého syna a zachránila mu život.

Krve se Kepler nikdy neštítil. Za sedm let od první z pěti knih s komisařem Linnou jí při literárním vraždění vyplýtval až příliš. Ale ve více než méně uvěřitelných příbězích se vždy vsakovala do skutečné švédské země.

V románu Playground vstupuje Kepler do "skutečného" zásvětí, které líčí jako čínský přístav. Zde se v babylonu lidí mrtvých i těch, kteří se odtud za čas vrátí z klinické smrti do reálného světa, odehrávají asi tři čtvrtiny čtyřsetstránkové prózy. Ale tady veškerá uvěřitelnost selhává. Kepler není imaginativní autor jako třeba levitující Salman Rushdie v Dětech půlnoci, aby se dokázal dotknout tajemství, či jako Dante Alighieri v Božské komedii, ačkoliv Jasminin syn nese Dantovo jméno − odkaz je to tak nefunkční, až je úsměvný.

Dante byl velký básník. Kepler je praktik a pragmatik. Už jen křestní jméno Lars si zkrátil z příjmení zesnulého Stiega Larssona sice v úctě, ale rovněž v touze navázat na jeho trilogii Milénium.

Lars Kepler není ani Umbertem Ecem, který ve Jménu růže v tak mysteriózní "logice" líčí požár labyrintu knihovny s nenahraditelnými písemnostmi. Keplerův ničivý požár archivu jmen zemřelých v zásvětí, který vzplane při zběsilé honičce, je přibližnou kopií Ecovy scény − ovšem chladnou jako počítačová hra.

Přitom Kepler ještě "za časů komisaře Linny" dokázal s ohněm nakládat výrazně symbolicky: třeba ve finále románu Svědkyně ohně najdeme výjev, kdy se stařec politý benzinem zapálí a na rozloučenou pevně a trvale obejme svého spoutaného syna usvědčeného z několika vražd. Odejme ho tak světské spravedlnosti a odkáže "Dantovu" peklu.

A Kepler není ani Mircea Eliade, filozof hluboko ponořený do posvátných světů, který třeba ve své "fantasy" povídce U Cikánek dokázal i prostředí vykřičeného domu využít k mystické "cestě tam a zase zpátky", do jiných rovin času a vnímání.

Ale Kepler zřejmě přeslechl Eliadeho varování, že teprve až skutečnou smrtí dojdeme k ozřejmění všech skrytých významů a že bájná Šambala, kterou lze poznat jen ve stavu změněného vědomí, je prostorem nepopsatelným.

Lars Kepler líčí dění v přístavu v realisticky přehnaném akčním módu a dočasné přechody hlavní hrdinky mezi tímto a oním světem popisuje tak účelově, jako by mu šlo především o extrémní způsob upoutání pozornosti než o autorskou vizi.

Přitom první kapitoly Playgroundu jsou nejzávažnější, jaké kdy Lars Kepler napsal. Skoro reportážním způsobem zaznamenávají zlomek nedávné trýznivé evropské historie: za války v Kosovu se poručice Jasmin se svou švédskou vojenskou jednotkou snaží zabránit Srbům v hromadné popravě mladých mužů. Po zásahu kulkou ale žena upadne do bezvědomí a prožije krátkou klinickou smrt. Fakt, že pak svůj armádní výcvik promění v taktiku "počítačové" vyvražďovačky v zásvětí, kterou Lars Kepler neúnosně roztahuje na desítkách stran, je až nedůstojný.

Mezi prostřeleným obličejem mladíka v Kosovu v úvodu knihy a hlavou efektně odříznutou ve stylu islámských radikálů největšímu z padouchů zásvětí ve finále Playgroundu je přece jen rozdíl. Etický.

 

Právě se děje

před 14 minutami

Trump a Johnson chtějí mít do července 2020 uzavřenou obchodní dohodu

Britský premiér Boris Johnson a americký prezident Donald Trump se dohodli, že do července příštího roku uzavřou obchodní dohodu mezi oběma zeměmi, píše britský deník The Sun. Na složitá jednání by tak měli zhruba jen devět měsíců. Fungovat by dohoda začala až po skončení případného přechodného období po vystoupení Spojeného království v Evropské unie. 

Zdroj: Reuters
Další zprávy