Recenze: Nesbø je líný autor a jeho Žízeň slabý odvar dobré krimi literatury

Ladislav Nagy Ladislav Nagy
Aktualizováno 29. 5. 2017 13:56
Na nové knize slavného severského spisovatele Joa Nesbøho Žízeň je vidět "lenost" jejího autora i to, že ji projektuje do čtenáře. Nesbø si nedělá pražádné potíže s věrohodností vyprávění a ignoruje i základní zásadu, že autor má ukazovat, nikoli vysvětlovat a vypravovat. Od čtenáře pak nečeká téměř žádnou spoluúčast na textu a dělá z něj jen pasivního konzumenta příběhu.
Nová kniha Žízeň se Joovi Nesbømu příliš nepovedla.
Nová kniha Žízeň se Joovi Nesbømu příliš nepovedla. | Foto: ČTK

Jo Nesbø je nedílnou součástí kultovního žánru, severské krimi literatury. Záměrně neříkám "detektivky", protože Nesbøoho knihy mají k tradiční detektivce poměrně daleko. Jsou to spíše thrillery zasazené do policejního prostředí.

Nesbø měl s prvními tituly raketový nástup, ty poslední už ale zaznamenávaly menší ohlasy. Poslední kniha Žízeň, jež nyní vychází v českém překladu, byla celosvětově inzerována jako autorův pokus o znovuzískání ochabující přízně čtenářů. Všestranně nadaný Nesbø není ostatně na neúspěch zvyklý: kdysi to byl úspěšný profesionální fotbalista, frontman jedné z nejpopulárnějších norských kapel i kultovní prozaik, jenž v ledasčem připomene Haruki Murakamiho - ostatně ne náhodou ho v Žízni zmiňuje.

Koktejl, který Nesbø čtenáři v posledním románu namíchal, má očekávané ingredience. Svérázný kriminalista Harry Hole, děsivé vraždy, záhadné motivy, spousta krve, trocha sexu, hodně napětí a překvapivé zvraty.

Harry Hole je mimo službu, přednáší mladým kriminalistům na škole a na pomoc si ho kriminálka přivolá prostě a jednoduše proto, že je bezradná. Nedokáže si poradit s městským bestiálním sériovým vrahem, jenž vykazuje znaky vampyrismu. 

Už archetypální situace, kdy policie povolá zpět do služby vysloužilého člena, napovídá, že s pravděpodobností a realističností si Nesbø hlavu lámat nebude. Nejde jen o věrohodnost vyprávění, ale i o jistou autorskou poctivost. A zde budiž řečeno, že Jo Nesbø je autor líný a jeho lenost je místy iritující.

Nejenže si nedělá pražádné potíže s věrohodností vyprávění, ale zcela ignoruje i základní zásadu, že autor má ukazovat, nikoli vysvětlovat a vypravovat. Tuto lenost ovšem Nesbø projektuje i do čtenáře. Nečeká od něj prakticky žádnou spoluúčast na textu a staví ho do role pasivního konzumenta příběhu, který žene vpřed pouze konečné rozřešení.

V logice věci je tak i to, že závěrečná scéna románu působí jako nechtěná sebeparodie. V poslední scéně totiž Nesbø musí to, co chce, ukázat; závěrečnou scénu prostě nelze převyprávět ex post. A právě tady se jasně ukazují Nesbøho spisovatelské limity.

Kříženec Agathy Christie a Raymonda Chandlera se nevyvedl

V krimi literatuře existují různé školy a žánry. Jako dva nejvýraznější protiklady uveďme tradiční anglickou detektivku reprezentovanou Agathou Christie nebo P. D. Jamesovou a americkou drsnou školu, jejímž nejvýraznějším představitelem je Raymond Chandler. Nesbø se pokouší o jakéhosi křížence, snad ještě šmrncnutého Mlčením jehňátek, a zoufale se mu to nedaří.

Protože předpokládá stejně líného čtenáře, jako je on líný autor, všechny postřehy předestírá až ex post. Harry Hole má být stejně bystrý jako Adam Dalgliesh, ale čtenář nemá pražádnou příležitost se na jeho pozorování jakkoli podílet. Snaží se být drsný jako detektiv Philip Marlowe, ale zcela postrádá osobnost.

Jo Nesbø: Žízeň

Vydala Kniha Zlín, 2017
Originální název: Tørst 
Překlad: Kateřina Krištůfková

Jakákoli osobnost vlastně chybí úplně všem: i bestiální vrah je slaboučkým odvarem Hannibala Lectera. Jediným definujícím znakem postav je to, jak dlouho s námi jsou. Ty, které čtenáře provázejí dlouho, nechá Nesbø žít. Ty, které se jen mihnou, může v případě potřeby obětovat. Způsob je to natolik průhledný, že narušuje i základní trik, jenž Nesbø pro větší dramatičnost používá: napíše scénu tak, aby ve čtenáři vzbudil pocit, že umírá postava, k níž něco cítí. Vzápětí se však ukáže, že to byl někdo jiný.

Jediným plusem je Nesbøho schopnost dobré práce s napětím. Pokud čtenář přistoupí na pravidla hry a smíří se s tím, že se od něj nevyžaduje žádný čtenářský výkon, může to na chvilku být zábavné. Otázka je, komu tohle stačí.

 

Právě se děje

před 38 minutami

Jablonec a Liberec odehrají v boji s pandemií imaginární derby

Fotbalisté Jablonce a Liberce sice kvůli pandemii nového koronaviru a přerušení ligy nebudou moci o prvním dubnovém víkendu odehrát plánované podještědské derby na hřišti, zápas se ale uskuteční aspoň imaginárně. Severočeští rivalové začnou v pondělí na odložené utkání prodávat vstupenky v hodnotě 100 korun a výtěžek věnují Krajské nemocnici v Liberci na podporu v boji s nemocí COVID-19.

Fanoušci si mohou v internetové síti Ticketstream kupovat lístky až do neděle, kdy se mělo derby původně hrát. Počet charitativních vstupenek není nijak omezen.

"Místo prestižní fotbalové bitvy se teď svádí jiný a mnohem zásadnější boj, a to boj o lidské životy. Nesvádí ho fotbalisté na zeleném trávníku, ale zdravotníci v nemocnicích. Jejich soupeř je bohužel obzvlášť zákeřný a o to jsou jejich statečné a obětavé výkony obdivuhodnější. V tom boji jim všichni musíme aspoň symbolicky pomoct," uvedly kluby ve společném prohlášení.

Fanoušci po zaplacení obdrží e-mailem speciální elektronickou vstupenku. "Poslouží vám jako stálá připomínka toho, že když to bylo třeba, nezůstali jste v ofsajdu. Věříme, že se v našem kraji najde dost lidí, kteří své zdravotníky v jejich zápase nenechají samotné. Pořiďte si svou vstupenku na derby proti koronaviru, pořiďte ji i svým blízkým. Nikdy nevíte, kdy někdo z nich pomoc zdravotníků bude taky potřebovat," dodali severočeští rivalové.

Podobnou iniciativu spustila nedávno Zbrojovka Brno, která se snaží vyprodat někdejší stadion Lužánky při imaginárním utkání se Slavií. Jde o připomínku slavného zápasu z října 1996, na který dorazilo 44.120 diváků, což je dodnes nejvyšší návštěva samostatné ligy. Výtěžek z virtuálních vstupenek získá na boj s koronavirem brněnská Fakultní nemocnice v Bohunicích.

Další zprávy