Recenze – Deset let od vydání prvního dílu Milénia, které započalo celosvětovou revoluci v psaní severské detektivky, vychází čtvrtý díl. Nakladatelem údajně pečlivě vybraný švédský novinář a autor několika knih David Lagercrantz (52) přistoupil ke svému úkolu zodpovědně.
S pokorou a úctou k celé sérii se nechal trilogií inspirovat. Jak dříve prohlásil, nesnažil se dopsat čtvrtý díl, který se dochoval rozepsaný v Larssonově notebooku po jeho smrti v roce 2004. Vzal dvě ústřední postavy, jejich nejvýraznější rysy a zasadil je do prostředí současného Švédska.
Příběh Milénia se začal psát v době, kdy bylo Stiegu Larssonovi patnáct let. V té době se stal svědkem brutálního znásilnění patnáctileté dívky jménem Lisbeth. Larsson ze strachu nezakročil, a přestože později dívku požádal o odpuštění, trauma a pocit viny si nesl po celý život. Právě kvůli této události začal uvažovat nad stavem světa, nad zločinem a bezprávím. To ho dovedlo k napsání prvního dílu Milénia, kde do postavy hackerky Lisbeth promítl dívku ze svého dospívání.
Snaha zabránit vydání se nezdařila
Spor o to, zda mají Larssonovy postavy dále žít, vedla několik let jeho životní družka Eva Gabrielssonová, se kterou však nebyl sezdán, a zbytek Larssonovy rodiny, kterému tím připadla autorská práva. Otec a bratr si přáli, aby nakladatelství nalezlo vhodného autora, který bude v příběhu pokračovat. Gabrielssonová však byla výrazně proti a považovala další díl za vykrádání mrtvého autora. Román vyšel zároveň v 25 zemích světa, v celkovém nákladu 2,7 milionu výtisků. Předchozích třech dílů se celosvětově prodalo 80 milionů kusů.
Celý proces psaní přitom zahrnoval přísné informační embargo. Kniha byla napsána na počítači bez internetového připojení, osobně pak doručena nakladateli. Před vydáním nebyly povoleny recenzní kopie a i předprodejové e-knihy obsahovaly namísto počáteční části pouze obálku.
Larsson zemřel na infarkt v době, kdy měl čtvrtý díl rozepsaný a první díl se teprve chystal k vydání. Úspěchu svého psaní se tedy nedožil. Paradoxem je, že první nakladatelství, které s románem oslovil, ho jednoznačně odmítlo.
Na problémy světa nezapomněl
Přidanou hodnotou a jedním z hlavních rysů předchozí trilogie je globální pohled na svět a žánrová nesourodost. Pod zdánlivou pokličkou krimi románů se mísí politický thriller, prvky špionážního románu a jakási snaha o lehce moralizující pohled na svět. Tematizuje organizovaný zločin, rasismus a ekonomickou i morální krizi společnosti. A právě v obou těchto aspektech Lagercrantz uspěl.
Jeho témata jsou modernější, odpovídají dnešní době. Prostředí internetu je pro něj místem, kde se dnes odehrává zločin a kam se pozornost obou hlavních protagonistů upírá. Zároveň zapojil téma krize médií, otevřeně vykládá jejich zkorumpovanost a ústup zájmu o kvalitní investigativní žurnalistiku.
Slabým místem oproti předchozím třem knihám je nezvládnuté udržení napětí. Lagercrantzův styl je méně komplikovaný, výpravnější, zpočátku až mírně polopatický. Vyprávění začíná pro krimi či thriller nezvyklou metodou, až poctivou řemeslnou prací, kdy se snaží čtenáři jasně vykreslit každou z postav, se kterými později pracuje. Jednotlivě je představí formou, kdy každou zachytí v momentu počátku děje, a ve snaze pomoci čtenáři pochopit uvažování každého jednotlivě vylíčí jejich minulost od rodinného zázemí po studium či milostné pletky.
V hlavní roli Lisbeth Salanderová
Už ve druhém a třetím díle Milénia ustupuje pozornost od postavy Mikaela Blomkvista směrem k výstřední potetované hackerce Lisbeth Salanderové. V prvním díle jsou jejich pozice vyrovnané, během psaní si však Larsson uvědomil, že je to ona, kdo více upoutá, kdo budí více zájmu. Lisbeth se později stala ikonou série, což utvrdila i filmová zpracování.
Geniální, ale výstřední, temná a nevyzpytatelná. A s tímto nastavením pracuje i Lagercrantz. I u něj dostává před investigativním žurnalistou, vláčeným krizí, přednost Lisbeth. Ta mu však místy ubíhá až k neuvěřitelnosti, lze říci až ke komiksové postavičce. Odevzdaná své hackerské vášni žije v nepořádku, naprostém nezájmu o okolní svět, bez zájmu o jinou lidskou bytost a přitom v ní oscilují až superhrdinské tendence, se kterými neváhá v zájmu vlastního pojetí spravedlnosti nasadit krk.
Dívka v pavoučí síti je výrazněji než předchozí díly protkaná technologickými pasážemi, což je dáno prostředím NSA, do kterého Lagercrantz děj zasadil.
Lagercrantz šel s kůží na trh
Lagercrantz měl cestu nelehkou. Část fanoušků Milénia napsání dalšího dílu odmítala se stejným odůvodněním jako Larssonova partnerka Eva, část čtenářů na pokračování čekala s despektem a odměřeným očekáváním, jak román vlastně dopadne. Navázat na sérii, která se stala fenoménem, určila směr, jímž se posledních deset let ubírala severská krimi tvorba, a která se stala jednou z nejvýraznějších inspirací řadě bestsellerových autorů, je úkol velmi těžký.
Lagercrantz zároveň vstoupil, na rozdíl od Larssona, do již hotového prostředí. Larsson byl ve své době ojedinělý, kdežto Lagercrantz čelí autorům, kteří ve stejném žánru prodali na miliony výtisků. Jo Nesbø, Lars Kepler, Henning Mankell či Mons Kallentoft mají svá pevná a vybojovaná místa a fanoušky a i s nimi je Dívka v pavoučí síti nutně konfrontována.
Výsledkem je velmi zdařilý, kvalitně napsaný román. Román, který v mnoha aspektech dostál předchozím dílům. I přes místy hmatatelnou nejistotu v psaní, kterou však lze autorovi odpustit a přiřknout ji velkému tlaku a očekávání, kterému byl vystavěn. Dívka v pavoučí síti je méně brutální, zejména oproti prvnímu dílu, více technologická a jasně moderní.
