reklama
 
 

Recenze: Metabaron Jodorowsky líčí padesát odstínů incestu

AKTUALIZOVÁNO 2. 2. 2015
V komiksu Kasta metabaronů se objevuje spousta scén, které jsou doslovnými citacemi Herbertovy Duny, přitom ale není Jodorowského opus pouhou náhražkou za nerealizovaný film.
Hlavní zprávy

Recenze - Nakladatelství Crew už několik let pomáhá překonat nedůvěru českého čtenáře odchovaného Asterixem vůči náročnějším evropským komiksům. Edice Mistrovská díla evropského komiksu se soustředí na rozmáchlá vyprávění, jímž je například sci-fi Věčná válka, nebo komiksy reflektující určitý žánr, jako tomu bylo v případě zvířecího Marlowa Blacksada.

Osmým titulem úspěšné řady je sága rodu metabaronů filmaře a scenáristy Alejandra Jodorowského a kreslíře Juana Gimenéze, přičemž původní série osmi alb byla pro potřeby českého vydání spojena do jednoho reprezentativního svazku.

Zaklínání Paleoježíšem a matky řádu Šabda-oudů

Ve vzdáleném kvadrantu galaxie rozpráví dvojice robotů o pohnuté historii pěti generací svých pánů. Společně tráví čas nad příběhy kasty metabaronů, nejudatnějších vesmírných válečníků, jež jsou plné násilí, krutosti a incestu. Jejich emoční diody se škvaří strhujícím příběhem Othona von Salzy, který zabil vlastního syna, ztratil mužství, a přesto jedinou kapkou krve oplodnil svou ženu, a nesčetněkrát se zaklínají Paleoježíšem při líčení epochálního střetu se ctihodnými matkami řádu Šabda-oudů.

Kasta metabaronů stojí na troskách nerealizované filmové adaptace Duny Franka Herberta. Jodorowsky kolem sebe v sedmdesátých letech shromáždil pozoruhodnou sestavu umělců, snílků a vizionářů, jakými byli například Orson Welles, Salvador Dalí, Mick Jagger, H. R. Giger nebo Moebius. Jejich divoký trip ale bohužel skončil ve chvíli, kdy se ukázalo, že peníze došly už ve fázi rozkreslování tisíců náčrtů, konceptů a storyboardů.

Ačkoliv se v Kastě metabaronů objevuje spousta scén, které jsou doslovnými citacemi Herbertovy Duny, není Jodorowského opus pouhou náhražkou za nerealizovaný film. Naopak jde o výsledek tehdejšího intelektuálního kvasu, během něhož měli zúčastnění spoustu času, aby si vyjasnili své představy o možnostech a směřování žánru. Toto jedinečné setkání se pak promítlo do nejvýraznějších sci-fi projektů následujících dekád včetně vetřelčí série, filmu Pátý element nebo kultovního Jodorowského a Moebiova komiksu Incal.

Kasta metabaronů je klasická space opera čili dílo epicky rozmáchlé, přiznaně pokleslé, plné ironie a béčkového humoru. Základem jeho DNA je pocit úžasu, v němž se spektákl stává normou a opulentnost výchozím principem. Jodorowsky se nás nesnaží ohromit intelektuálními konstrukty nebo technologickou věrohodností; chce nám prostě megalomansky vypálit zrak. Fikční svět je tak zahlcený množstvím fantaskních motivů, nečekaných zvratů i bytostí všech pohlaví; příznačná je obsese všechno a všechny pojmenovávat, a bestiář Jodorowského univerza by tak vydal na samostatnou knihu.

Máme tu mramorovou i zlatou planetu, organické lodě schopné na počkání drtit celé světy, zvrácené náboženské řády a chlípné roboty rozjímající o lidském orgasmu. Když už se zdá, že v defilé možných i nemožných atrakcí dosáhl příběh horizontu bizarnosti a není kam pokračovat, Jodorowsky se vytasí s dalším, o level bizarnějším zvratem: Nemáte ženu? Počněte sami se sebou! Nemáte armádu? Staňte se mesiášem vesmírných opic! Nudíte se? Nechte se najmout zmutovanými králíky ke genocidě celé galaxie! A tak dále a tak podobně.

„Zbožňuji dlouhý záběr Orsona Wellese v jeho Doteku zla. Kamera jde, jde a prochází ulicí. Chtěl jsem zajít o dost dál. Chtěl jsem, aby můj záběr procházel celým vesmírem," říká Alejandro Jodorowsky v dokumentu o nerealizovaném filmu Duna.

Časová kapsle

S tímto požadavkem se v Kastě metabaronů kongeniálně vyrovnal kreslíř Juan Gimenéz. Jeho rozmáchlá a sebevědomá kresba navozuje iluzi plynulého pohybu, který potlačuje klasickou komiksovou sekvenčnost, a Kasta metabaronů tak reprezentuje to nejlepší z vizuální tradice evropského komiksu.

Gimenézovy monumentální ilustrace často pojímají celou dvoustranu, jindy je zas střídají nekonečné sekvence bitev, jež vynikají složitým rámováním a promyšlenou perspektivou zahrnující mnoho plánů. Pro jeho vesmírná plavidla, zbraně a exotická prostředí jsou typické oblé linie a elegantní křivky inspirované superhrdinským komiksem i východními kulturami.

Spolu s precizní prací se světlem a důsledným zachováním jednotného barevného spektra využívajícího nejvýše tři základní odstíny vzniká koherentní celek, v němž dynamická akce s množstvím propracovaných detailů plynule přechází v minimalismus kontemplativních obrazů ústících do čiré abstrakce. Výsledkem takového přístupu je neopakovatelný vizuální styl, pro který je příznačná jakási dynamika plynulosti.

Z jedenáctileté spolupráce dvou výrazných tvůrčích osobností vzniklo dílo natolik komplexní, že působí, jako by mu bylo od prvopočátku souzeno vyjít v jediném velkolepém svazku. Rozlehlé světy metabaronů tak fungují jako časová kapsle, v níž se můžeme bezpečně pohybovat jakýmkoliv směrem, aniž by hrozilo, že nás navždy pohltí vesmírná prázdnota.

Alejandro Jodorowsky, Juán Gimenez: Kasta metabaronů. Crew 2014, 552 stran.

autor: Jarmila Křenková

reklama
     
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama