Psík Punťa, zapomenutý mladší bratr Rychlých šípů, se podíval také do Hollywoodu

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
20. 1. 2019 11:02
Byl to trochu podvraťák. Psík Punťa patřil vedle Rychlých šípů k nejoblíbenějším komiksovým hrdinům českého meziválečného komiksu. Ale jeho původ nebyl zdaleka tak čistý, jako tomu bylo u populární klukovské party kolem Mirka Dušína.
Foto: Nakladatelství Akropolis

Koncem loňského roku vydaná dvoudílná publikace Punťa: Zapomenutý hrdina českého komiksu (1934-1942) mimo jiné poodhaluje, odkud se tento neprávem opomíjený komiksový protagonista vzal na stránkách tuzemských časopisů.

Foto: Nakladatelství Akropolis

Editoři obsáhlého výboru z více než 500 punťovských komiksů a autoři 14 původních studií Pavel a Lucie Kořínkovi druhý svazek věnovaný studiím otevírají právě pátráním po původu prvního obrázkového dobrodružství, které se objevilo pod jménem Puntíček má rýmu 11. února 1934 v dětské příloze dobového časopisu List paní a dívek.

Punťa nebyl původně nakreslený a napsaný českými autory, pocházel z pera americké kreslířky Grace Debbie Draytonové a přesné okolnosti toho, jak se dostal do českých periodik, nejsou známy.

Už tento úvodní text však dobře přibližuje přínos publikace, která je víc než jen dobře připraveným výborem příběhů o Punťovi. Čtenář ve věku od 6 do 12 let, pro něhož byly tehdy určeny příběhy malého psíka, jeho kamarádky fenky Kiki a dvou lidských přátel Vašíka a Hanky, si může nerušeně užívat listování 200 obrázkovými příhodami.

Ale čtenář dospělý si vedle předčítání ratolestem či nostalgického vzpomínání na skromnější punťovská vydání z 90. let může v druhém svazku užít příběh mnohem větší: o podobách meziválečné popkultury, o tom, kterak čile se prodávaly licence komiksů z Ameriky do Evropy, jak byl už v tehdejším Československu rozvinutý takzvaný merchandising, tedy prodávání různých produktů - od hraček přes oblečení a vystřihovánky až po mýdla - přidružených k samotnému komiksu.

Punťa nebyl žádnou pouliční směsí, ale směsí doslova celoplanetární. Z Ameriky se, pravděpodobně přes Německo, dostal do československých magazínů. Přičemž hned v první polovině roku 1934, kdy začal vycházet, došlo k "předání štafety" do českých rukou, a to do rukou kreslíře Reného Klapače, který byl největším meziválečným komiksovým profesionálem a publikoval hojně také ve Francii. A dále k českým scenáristům, přesněji řečeno scenáristkám.

Na tomto konkrétním příkladu jednoho českého komiksu se poodhaluje povaha celé jedné vrstvy tehdejší lidové kultury - kultury fungující na výpůjčkách, inspiracích a mnohdy i krádežích, protože jak přesně to bylo s licencí k původnímu pouze převzatému a přeloženému Punťíčkovi, už nejspíš nikdo nikdy nezjistí.

Stejně se lze jen dohadovat, proč se po přerušení daném druhou světovou válkou Punťa - na rozdíl od Rychlých šípů či Ferdy Mravence - do českých časopisů už nevrátil. Byť některé hypotézy autoři publikace nabízejí - Punťa byl vnímán více jako komerční produkt spojený s jedním konkrétním nakladatelstvím a ne autorské dílo jediného tvůrce. A v době poválečné reorganizace tisku možná nebyla taková vůle prosadit jeho znovuzrození jinde.

Foto: Nakladatelství Akropolis

Punťa nicméně ovlivnil další generace komiksových kreslířů. Například kreslíř Kája Saudek na něj ve 13 let starém rozhovoru pro časopis Živel vzpomínal takto: "Jeho kvalita téměř po půl století naprosto nevyprchala. Samotná figurka pejska je neuvěřitelně půvabné stvoření. Všechny ty Punťovy napodobeniny, myslím, že se to jmenuje Čtyřlístek, originálu nedosahují a tak dlouho nevydrží."

Slova pro leckteré čtenáře Čtyřlístku skoro až kacířská. Ale věrně vystihují kouzlo Punťových příhod, které stojí na dokonalém designu hlavního hrdiny. A byť se jen málokdy rozmáchnou k epičtějším tvarům přes několik čísel, a byť jejich veršovaný komentář působí mnohdy až roztomile zastaralým dojmem, samotná kresba nestárne vůbec. A inspiruje i nejnovější generaci českých tvůrců.

Jako důkaz o podmanivosti kresby slouží vedle komiksů také útlý sešit, který punťovský box obsahuje. V tom je na 25 stranách vyobrazeno přes 200 obálek. A na nich Punťa v situacích zcela všedního rázu, ale třeba také lízající zmrzlinu ve společnosti Laurela a Hardyho.

Foto: Nakladatelství Akropolis

S tehdy populárním duem z filmových grotesek ostatně Punťa zažije celou sérii dobrodružství, když je nejprve spatří v kině a poté je dopisem přizve, aby si udělali "výlet hezký" a zavítali "v kraj náš český".

Ty stránky svědčí nejen o schopnosti tvůrců vyprávět také v dětském komiksu rychlým filmovým tempem, a dokonce se pustit do takřka gangsterských honiček. Je to rovněž další důkaz mezinárodní kulturní spolupráce.

Redakce časopisu Punťa spolupracovala s hollywoodským studiem Metro-Goldwyn-Mayer na vytvoření dětského filmového klubu Laurela a Hardyho. Tak není divu, že si Punťa komiky na plátně tak zamiloval a že za ním přicestovali. A aby se ukázalo, jakou prestiž tento oblíbený hrdina má, v pozdějších dobrodružstvích jej Laurel s Hardym dokonce přivezou jako dárek největší americké dětské filmové hvězdě své doby Shirley Templeové.

Pavel Kořínek (ed.) a Lucie Kořínková (ed.): Punťa – Zapomen
Autor fotografie: Akropolis

Pavel Kořínek (ed.) a Lucie Kořínková (ed.): Punťa – Zapomen

Nakladatelství Akropolis 2018, 512 stran, 1599 korun

Autoři publikace Pavel a Lucie Kořínkovi s badatelskou pečlivostí rozebrali spousty detailů ze světa Punti, od podoby přidružených produktů a reklam po to, jak se příběhy měnily se střídáním scenáristek, které samotní malí čtenáři znali pod jmény teta Madla či teta Blanka, ve skutečnosti Marie Voříšková a Blanka Svačinová. A v obsáhlých poznámkách uvádějí spoustu cenného zahraničního kontextu.

Ale s podobnou péčí uspořádali tematicky i výbor z komiksů a opatřili jej komentářem, který umožní užít si četbu i jinak než jen rozzářenýma dětskýma očima. Ty příběhy ovšem svým půvabem samy dokládají, proč Punťa slovy autorů "přežil vlastní smrt". Protože "nepřestává bavit - a tak žije dál".

 

Právě se děje

Další zprávy