Reklama
Reklama
Literatura

Provokatérka s přezdívkou „rudá pornografka“. Elfriede Jelineková slaví 80 let

ČTK

Jako jízlivá, až sžíravě ironická kritička mezilidských vztahů i poměrů v Rakousku se ve svém díle projevuje tamní spisovatelka a dramatička Elfriede Jelineková. Levicová autorka, celý život silně politicky angažovaná, se nejen v německy mluvících zemích proslavila díly, která jsou pro měšťáky trochu „silná káva“.

Elfriede Jelineková spisovatelka
Rakouská spisovatelka Elfriede Jelineková ve svém vídeňském domě v říjnu 2004. V témže roce získala Nobelovu cenu za literaturu.Foto: Profimedia.cz – ČTK / APA / ROLAND SCHLAGER
Reklama

Laureátka významných cen včetně Nobelovy ceny z roku 2004, která patří k nejvýznamnějším německy píšícím dramatikům současnosti, oslaví 20. října osmdesátiny.

Udělení Nobelovy ceny Jelinekové bylo tehdy překvapivé. Podle Královské švédské akademie ji získala za „hudební vliv hlasů a protihlasů v románech a dramatech, pomocí kterého jedinečným způsobem odkrývá absurditu a nutkavou sílu společenských klišé“. Autorka žijící v ústraní se charakterem svého díla řadí ke svým krajanům s obdobně nabroušeným perem, jako byli či jsou Thomas Bernhard, Peter Handke nebo Werner Schwab.

Odpůrkyně uměleckého kompromisu

Kontroverzní literátka má – jak jinak – mnoho obdivovatelů, ale také velký počet odpůrců. Její tvorba byla vždy úzce spojena se společenskou angažovaností. Jelineková nikdy nepřipustila umělecký kompromis. V roce 2015 například vzbudila v polské Vratislavi kontroverze její hra Smrt a dívka. Katoličtí aktivisté nesouhlasili s tím, aby se na jevišti předváděly erotické scény a snažili se zabránit divákům ve vstupu.

V českých divadlech se hry Jelinekové objevují, i když ne příliš často. K vidění zde byly v Divadle Komedie (Klára S.), v Národním divadle (Co se stalo, když Nora opustila manžela), Činoherním studiu v Ústí nad Labem (Nemoc aneb Moderní ženy) nebo ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (Bambiland). Aktuálně hraje pražské divadlo Meetfactory její hru Popel. Jedná se o první české uvedení textu z roku 2024, který Jelineková napsala jako bezprostřední reakci na smrt svého životního partnera. Její prózy do ČR pronikají od roku 1999, v překladu vyšly romány Milovnice (1975), Vyvrhelové (1980), Pianistka (1983) nebo Lačnost (2000). Jelineková píše i poezii a eseje. V roce 2004 byla oceněna Cenou Franze Kafky.

Reklama
Reklama

Čechům známé příjmení „Jelinek“ má přímou vazbu na tuzemsko, respektive Československo, protože otec literátky byl původem český Žid. Před deportací ho zachránilo povolání chemika (pracoval ve zbrojním průmyslu), psychicky onemocněl a dožil v léčebně. Autorka se ale narodila 20. října 1946 ve štýrském Mürzzuschlagu a vyrůstala ve Vídni. Podle vlastních slov ji dětství nabilo nenávistí, strávila jej o samotě s ambiciózní matkou, která z ní chtěla mít hudebnici.

Vysoké nároky a izolace od vrstevníků se na Jelinekové podepsaly. Odmala hrála na klavír a na varhany a tyto nástroje studovala i na Vídeňské konzervatoři. Po maturitě se psychicky zhroutila, ve studiu však posléze pokračovala. Je i absolventkou historie umění a divadla na Vídeňské univerzitě. Po první krizi začala Jelineková psát a psaní se pro ni stalo způsobem přežití.

Provokace, feminismus, aktivismus

Literární dráhu začala jako básnířka svazkem poezie Lízin stín (Lisas Schatten, 1967). Typické jsou pro ni hry s jazykem – až do 80. let psala převážně bez rozlišování velkých a malých písmen a s omezenou interpunkcí. Pozornost upoutala pop-artovým románem s názvem jsme volavky, baby! (wir sind lockvögel, baby!, 1970). Faktickou prvotinou autorky je ale dílo s názvem bukolit. román k poslechu (bukolit. ein hörroman) z roku 1979.

Úmysl provokovat se line celou tvorbou Jelinekové, klíčovým tématem je pro ni sexuální zneužívání žen. Román Pianistka (1983) byl zfilmován v hlavní roli s Isabelle Huppertovou. Stejně jako kniha provokoval otevřenými sexuálními scénami. Román Slast (1989) už byl nezastíraným pokusem o napsání ženské pornografie. V románovém opusu Děti mrtvých (1995) pak Jelineková pro změnu alegoricky vylíčila následky rakouského potlačování vlastní minulosti.

Reklama
Reklama

Neméně významná je i dramatická tvorba Jelinekové. Kupříkladu hra Burgtheater (premiéra 1985) satiricky vykresluje herce tohoto významného vídeňského divadla, kteří se za války angažovali pronacisticky. Berla, hůl a tyč (1997) je reakcí na zavraždění čtyř Romů v dolnorakouském Oberwartu. Totenauberg (1992) je pak narážkou na Todtnauberg, kde měl sídlo Martin Heidegger. Výchozím bodem hry je setkání filozofa, který se nedokázal včas veřejně distancovat od fašismu, s jeho bývalou žačkou Hannah Arendtovou.

Jako někdejší členka rakouské Komunistické strany a radikální feministka si Jelineková vysloužila přezdívku „rudá pornografka“. Doma se dočkala i urážlivých výpadů ze strany ultrapravicových Svobodných Jörga Haidera. Na protest proti vstupu nacionalistické strany Svobodných (FPÖ) do vlády v roce 2000 dočasně zakázala uvádění svých dramatických děl v alpské republice.

Letos v srpnu Jelineková na svém webu zveřejnila příspěvek, v němž odsoudila pokračující „zabírání území“ Izraelem na okupovaném Západním břehu Jordánu, v Pásmu Gazy a v Jeruzalémě, a možnost dvoustátního řešení označila za „lež“. Na svém webu Jelineková také uvedla, že se obává „etnických čistek“ v této oblasti, protože „tam, kde chybí půda, ztrácejí smysl i samotní lidé“.


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama