Dějovou kostru tvoří trojúhelník postav, které jsou k sobě poutány úzkým, v tomto případě příbuzenským vztahem; jejich životy se vzájemně prolínají a místy splývají. Longová sáhla po osvědčené kombinaci tří žen tří generací, které jsou životem hnány víceméně stejným koridorem ke stejnému cíli - jako by byl jejich osud předurčen stejnou sudičkou.
Osudy postav typické anglické nižší střední třídy - babičky, která zápasí se stařeckou demencí; matky, která je příliš mladá na to, aby se stala babičkou; a vnučky, která je příliš mladá na všechno - jsou protkány bonmoty typu "starosti jsou jako ruský matrjošky, vždycky se najde větší" anebo "láska není koláč, který můžeš jen tak rozkrájet".
K tomu, aby se kniha stala zábavnou četbou, by bylo třeba přidat humoru; aby se stala zásadním příspěvkem do řady ženské literatury, by se zas měla ponořit o několik metrů hlouběji a přizvat k účasti realitu. Žen, které ve svízelné životní situaci vyhrají milion, je přece jen asi zanedbatelná menšina…
Muži tvoří v příběhu jen nutnou kulisu, stěnu, o kterou se odrážejí cvičné míčky. Vítězné zjištění, že žena je na všechno tak jako tak sama, ale přesto stojí za to žít, se snaží přiblížit stylu Betty MacDonaldové, ale toto přiblížení je víc zbožným přáním nežli skutečným dotykem.
Kate Longová: Příručka špatné matky. Přeložila Dana Vlčková. 306 stran, Argo 2005.
