Osmapadesátiletý českolipský rodák Martin Daneš však takový román nenapsal. Jeho nedávno vydaná próza nazvaná Rozsypaná slova je příběhem postavy pojmenované Karel Hirsch, což je persona novináře z Poláčkovy prvotiny Lehká dívka a reportér.
Tímto úkrokem Daneš jasně naznačuje, že nevytváří rekonstrukci skutečnosti, ale na základě faktů fabuluje a dotváří. Zcela odpovídající metoda, proti které nelze říci ani popel. Titulní postavě se autor pokouší přidat na autenticitě občasným zakomponováním Poláčkových vět: to už občas místy trochu drhne, ale budiž.
Poučen zejména Poláčkovými humoristickými romány však Daneš sází repliky, jako by Hirsch byl figurkou z nějaké takové knihy. A tady je kámen úrazu: pro krátkou pointu, pro odlehčený a vtipný komentář je Daneš schopen obětovat vše, zejména stavbu příběhu a charakter postav. Ty mu na stránkách neožívají, nevyvíjejí se, prostě jsou.
Hirsch trousí bonmoty, ať už si užívá nevěry s milenkou, nebo je deportován do Terezína. Najednou ho cosi popadne a on začne psát, zjevně to je slavný opus Bylo nás pět, ale vzpomínání na rodný Rychnov nad Kněžnou a na ztracené mládí pisatele nijak nepromění, ba ani nezasáhne, opět jen píše. A pokud v souvislosti s tvůrčím procesem něco řeší, pak to, jaký si pořídí psací stroj. Následně ještě fakt, že ho jako příslušník nižší rasy musí odevzdat Říši. Mnoho vnějšího a skoro nic vnitřního.
Psát o osudu židovského spisovatele za druhé světové války je tak trochu jako psát o potopení Titaniku: všichni vědí, jak špatně to dopadne. Příběh je tedy třeba postavit na něčem jiném. To se Danešovi nepodařilo, vzruch nepřinese, ani když si vezme k ruce příliš zvědavou domovnici nebo českého fašistu, který smolí nacionalistické veršíky v sousedství Hirschova pražského bydliště.
Děj plyne lineárně a v podstatě nedramaticky také v Terezíně, kam je Hirsch deportován se svou milou Dorou. I tady je čas na nějakou tu verbální bžundu a zakázanou lásku. Až v závěru, odehrávajícím se ve vyhlazovacím táboře Březinka a pak na pochodu smrti, se špílce vytrácejí. To je však už pozdě.
Autor nenapsal ani thriller, ani odpíchnutou humoristickou koláž s mrazivými prvky. Zpod pera mu vyšel popis - děje, myšlení, dokonce i popis dialogů. Ty chvílemi působí obzvlášť neživotně, jako by je deklamovali snaživí ochotníci.
Do toho všeho štěká rozpustilý pejsek Kafíčko, o kterém se v knize píše ve středním rodu, aby tropil všelijaké taškařice. Hirschovi a jeho milé okoření pobyt na letním bytě, kam unikli z obsazené Prahy, například tím, že paní bytné rozkouše karty. Dialog o tom, že hosté majitelce nenahradí celý svazek, ale jen ty tři poničené listy, by slušel spíš gymnaziálnímu časopisu.
Martinu Danešovi se děj vymyká z rukou - právnička Dora sveřepě trvá na tom, že Kafíčko nezlikvidovalo celý pakl, a tudíž náhrada nemůže být plná - a zakončí to okamžitým odjezdem milenců. Opravdu by židovský pár v době rasových zákonů a hrozících deportací postupoval tak furiantsky?
Danešovi nelze upřít snahu vytvořit figuru Hirsche z literárních konsekvencí Poláčkových románů, ale jako by si nedokázal vybrat, podle jaké předlohy ho zhmotní. Lépe by bylo věřit vlastnímu rukopisu a udělat Hirsche po svém. Ne, nebyl by to už Poláček, zřejmě ani jeho ohlas, ale byla by to plnokrevná bytost, která nese některé Poláčkovy atributy.
Pokud bylo Danešovým cílem, aby čtenář po dočtení jeho románu sáhl po některé Poláčkově knize, mohlo to stačit.
Kniha
Martin Daneš: Rozsypaná slova - Román o posledních letech Karla Poláčka
Nakladatelství Druhé město 2020, 334 stran, 299 korun
