„Kontroverzní, obdařený ohromnou fantazií,“ popisuje Zdeněk Lukeš architekta Osvalda Polívku, jenž žil v letech 1859 až 1931 a svými stavbami ozdobil kromě Prahy také Hradec Králové, Bratislavu či Terst.
Mnozí současníci jej přitom vinili z umělecké nekázně a nabubřelosti. Vytýkali mu zálibu v „maloměšťáckém kýči“, jak secesi říkal vlivný architekt Jan Kotěra. Nechuť to byla natolik silná, že šla místy až za hrob. Jeden nekrolog tak například charakterizuje Polívku jako „nevkusného dekoratéra“, připomíná kniha Skrytá krása detailu, kterou Zdeněk Lukeš sestavil s fotografem Pavlem Hrochem a jež mapuje Polívko rozsáhlé, dosud leckdy neznámé dílo. Vydalo ji Argo.
Podcast věnovaný Osvaldu Polívkovi si můžete poslechnout zde:
„Secese měla smůlu. Byla zatracena jako příliš dekorativní, kritizovala ji generace funkcionalistů, neměli ji rádi ani komunisté a dál se od ní drželi i modernisté v 60. letech,“ shrnuje Zdeněk Lukeš.
Sám pro sebe objevil Polívkovo dílo v 80. letech, když architektovu neroztříděnou pozůstalost našel v archivu Národního technického muzea. „Byly tam úplné poklady. Především dokumentace menších staveb - činžovních domů v Praze i jinde. Do té doby se o nich ani nevědělo, že je navrhl Polívka,“ vzpomíná.
K neznámým dílům patřily rovněž „příšerky a potvůrky“: různé ozdobné dekorace na průčelí pražských činžáků a vil. Pracovitý Polívka je vytvářel přesto, že se tehdy daly jako ozdoby objednat ve stavební „konfekci“.
„Na těchto malých zakázkách nebyl často nijak limitován, mohl si nakreslit a poté nechat vyrobit, co ho napadlo,“ vysvětluje Lukeš. Na otázku, zda úspěšného architekta vedly k takovým „bokovkám“ workoholismus, touha po penězích, nebo zmíněná volnost, však krčí rameny: „Kdybych mu tak mohl vidět do hlavy.“
Vítejte u podcastu Na dotek. Hostem Petra Viziny je dnes historik architektury Zdeněk Lukeš. K poslechu na platformách SoundCloud, Spreaker, Google Podcasts, Spotify i Apple Podcasts.
