"Mám štěstí," říká Rushdie v interview pro časopis The New Yorker. "Cítím hlavně ohromný vděk," dodává spisovatel, který po útoku strávil šest týdnů v nemocnici a nyní se léčí doma. Pětasedmdesátiletý literát se začátkem loňského srpna účastnil debaty v neziskovém centru na západě amerického státu New York pro zhruba tisíc lidí. Na jeviště zničehonic vběhl čtyřiadvacetiletý mladík s nožem a začal autora bodat. Muž, který se jmenuje Hadi Matar, byl zadržen a obviněn z pokusu o vraždu. Vinu navzdory svědkům popírá. Útok šokoval západní svět, veřejně ho však oslavovali radikálové v Íránu nebo Pákistánu.
"Už mi bylo i lépe. Vzhledem k tomu, co se stalo, na tom ale nejsem tak špatně," říká teď Rushdie v rozhovoru s novinářem Davidem Remnickem. "Ta velká zranění jsou v podstatě zahojená. Mám cit v palci, ukazováčku i ve spodní polovině dlaně," dodává s tím, že podstupuje rehabilitaci ruky. Psát na počítači je pro něj nicméně obtížné, protože v některých konečcích prstů stále nemá cit.
"Jsem schopen vstát a chodit. Ale některé části mého těla vyžadují neustálou kontrolu. Byl to kolosální útok," shrnuje Rushdie, který od atentátu zhubnul 18 kilogramů. Knihy a zprávy si čte na iPadu, kde může měnit velikost písma a osvětlení. Podle New Yorkeru nosí pásku přes oko, na tváři má viditelnou jizvu a koutky úst na jedné straně povislé, mluví ale jako dřív.
Spisovatel po vydání interview zveřejnil selfie na Twitteru, které však krátce nato smazal. Občas už zareaguje na něčí zprávu. Nedávno mu uživatel vzkázal, že žije hanebně. "Hurá, další fanoušek," odpověděl na to Rushdie. Většinu agendy však přenechává své pětačtyřicetileté ženě, americké básnířce a fotografce Rachel Elize Griffithsové, kterou potkal v roce 2015 a předloni se vzali. Je to jeho páté manželství.
Pokus o vraždu ovlivnil také jeho psychiku. Musel přehodnotit přístup k bezpečnosti. "Víte, že existuje něco jako posttraumatická stresová porucha," zmiňuje. "Zjistil jsem, že je velmi, velmi obtížné psát. Sednu si, abych psal, a nic se neděje. Píšu, ale je to směs prázdna a braku, věcí, které napíšu a pak druhý den smažu," dodává. Protože próza mu momentálně nejde, zvažuje, že by vytvořil druhý díl svých pamětí nazvaných podle svého někdejšího krycího jména Joseph Anton z roku 2012.
V roce 1989 íránský duchovní vůdce ajatolláh Chomejní vydal takzvanou fatvu čili pokyn k zabití Rushdieho za román Satanské verše. Tuto knihu část muslimů považuje za urážku islámu.
Spisovatel se kvůli fatvě léta musel stěhovat z jednoho přísně tajného místa střeženého britskou vládou na druhé. Přestože se íránská vláda od fatvy později distancovala, podle konzervativního výkladu je stále platná a navedla srpnového atentátníka.
Novinář se v interview ptá Rushdieho, zda měl po přestěhování do New Yorku v roce 2000 více dbát na svou bezpečnost. "Tuto otázku si pokládám a neznám na ni odpověď," odpovídá Rushdie. "Měl jsem přece více než dvacet let života. Takže je to chyba? Také jsem většinu svých knih napsal až po vyhlášení fatvy," uvažuje.
Pořadatelům srpnového čtení nemá za zlé, že veřejnost nenutili procházet detektory kovu. Stejně tak v rozhovoru neříká mnoho o svém útočníkovi. "Viděl jsem akorát jeho idiotský rozhovor v New York Postu. Kterému by dal rozhovor opravdu jenom idiot," poznamenává spisovatel. New York Post je bulvární list vydávaný magnátem Rupertem Murdochem. Útočník, Američan s libanonskými kořeny, v interview z vězení pro tento list prohlásil, že podle něj Rushdie v Satanských verších urazil islám. Přiznal ale, že Satanské verše nečetl.
Rushdie tvrdí, že vůči atentátníkovi necítí kdovíjakou zášť. "Celé ty roky se opravdu hluboce snažím nepociťovat vůči lidem zášť. Raději se dívám dopředu. To, co se stane zítra, je důležitější než to, co bylo včera," shrnuje své krédo.
Až na tom bude lépe, rád by se vypravil poděkovat do nemocnic na západě New Yorku a pak do Pensylvánie, kde mu doktoři poskytli první pomoc.
Salman Rushdie tento týden vydává svůj v pořadí třináctý román nazvaný Victory City, který dokončil krátce před útokem. Nakladatelství Penguin Random House jej označuje za ságu o lásce, dobrodružství a mýtu a zejména o zrodu a pádu města. To pomůže stvořit osiřelá dívka jménem Pampa Kampana, do níž se vtělí její jmenovkyně, bohyně Pampa. Protagonistka ze 14. století díky tomu žije 247 let a v jejím městě ženy alespoň dočasně vzdorují tlaku okolního patriarchálního světa.
Kniha se tváří jako překlad fiktivního sanskrtského mýtu o Vidžajanagarské říši, která na jihu Indie skutečně existovala od 11. století do 17. století, doplňuje agentura Reuters.
První recenze jsou jednoznačně příznivé. Podle deníku Washington Post autorův magický styl psaní tentokrát nese zázračné výsledky. Časopis The Atlantic knihu označuje za literární triumf a svého způsobu zázrak. New York Times píší, že Rushdieho novinka zdůrazňuje význam příběhů. "I tváří v tvář smrti nám vzkazuje, že to jediné, co má nakonec nějakou hodnotu, je vyprávění," shrnují New York Times.
Podle svého agenta Andrewa Wylieho nechystá Rushdie v souvislosti s vydáním žádná autorská čtení ani autogramiády. Dle agentury AFP se ale zúčastní online debaty se spisovateli Margaret Atwoodovou a Neilem Gaimanem. A výhledově by Rushdie rád odletěl do Londýna, kde bude mít letos premiéru jeho divadelní hra o Heleně Trójské, rovněž dokončená ještě před útokem.
"Vždycky jsem odmítal roli oběti," říká Rushdie. "Pak sedíte a říkáte si: někdo do mě zapíchl nůž! Jsem to ale chudák… což si někdy říkám," dodává s úsměvem, avšak nepřeje si, aby si to mysleli čtenáři jeho nové knihy. "Chci, aby je příběh zaujal a nechali se jím unést," vzkazuje.
K českým čtenářům se čerstvě dostala Rushdieho předešla próza Quijote, kterou v překladu Dominiky Křesťanové vydala Paseka. Autor v New Yorkeru hořce poznamenává, že po atentátu na něj prudce stouply prodeje jeho děl, jako by jejich kvalitu určovalo to, zda je právě v ohrožení života. "Vždycky jsem si myslel, že mé knihy jsou zajímavější než můj život. Bohužel svět se s tím rozhodl nesouhlasit," dodává Salman Rushdie.
