reklama
 
 

Co hledali nacisté v Tibetu? Kniha o expedici SS dokládá dobový útok proti myšlení

14. 3. 2019 13:45
Najít na střeše světa dávnou praárijskou rasu, poohlédnout se po odolných plodinách, které by se mohly uplatnit při plánované expanzi třetí říše na Východ, a prodat Tibeťanům nějaké ty kulomety se pokusila německá "vědecká" expedice do Tibetu.

Fascinujícímu příběhu z let 1938 a 1939 se věnuje kniha nazvaná Nacisté v Tibetu od spisovatele, horolezce a církevního historika Petera Meiera-Hüsinga. V českém překladu vyšla na dnešní Velký knižní čtvrtek.

Ideologický i finanční rámec výpravě neposkytl nikdo jiný než ozbrojené oddíly SS. Pětice cestovatelů sice nebyla tak silně uchvácena teorií věčného ledu či bájnou podzemní říší Agartha jako šéf SS Heinrich Himmler, myšlenky rasové nadřazenosti jim ale byly vlastní.

Šéf expedice, sebestředný mluvka Ernst Schäfer, se v Tibetu choval nechutně k místním obyvatelům a odporně ke zvířatům, která místní buddhisté naopak ctili. Schäfer to vnímal jako normu, jako své právo, neboť on směl.

Po návratu do vlasti se pak aktivně zapojil do vědy ve službách němectví. Doba objektivních odborníků byla dávno pryč, nyní bylo třeba i bádání naplnit předem daným cílem. A tomu sloužit.

Čtivá a strhující kniha Nacisté v Tibetu je víc než zasvěceným popisem první německé výpravy do Lhasy a záznamem ochotné kolaborace jejích členů s nejohyzdnějšími strukturami zločinného režimu. V tom Schäfera předčil snad jen další člen výpravy Bruno Berger, který následně v Osvětimi osobně vybíral asijské a židovské zajatce, kteří budou zavražděni. Důvod? "Vědecký" zájem o jejich kostry.

Spisovatel Meier-Hüsing nekompromisně rozkrývá karty vedoucí k ezoterickému rasismu představitelů třetí říše. To snění o árijcích skrytých ve vysokých horách, případně v tamních jeskynních komplexech, o jejich bojové morálce nepoznamenané náboženskou smířlivostí bylo víc než pustou lží. Představovalo střelný prach, který dal podklad k následnému výbuchu nespokojenosti. Byl to "důkaz" o odvěkém právu čisté rasy vést druhé, případně je rovnou likvidovat.

Kniha sleduje osudy protagonistů výpravy i po skončení druhé světové války. Jak se najednou vymlouvali, že o ničem nevěděli, Schäfer se dokonce ublíženě stavěl do role muže, který prý Himmlerovi vzdoroval. On i Berger byli souzeni, jeden vyvázl bez trestu, druhému byla odňata svoboda na kratší dobu.

Ano, Spolková republika nedokázala adekvátně potrestat všechny protagonisty nacistické hrůzovlády. Než však káravě zvedneme prst, podívejme se na vlastní dějiny a naši schopnost a ochotu potrestat protagonisty zločinného režimu komunistického.

Peter Meier-Hüsing: Nacisté v Tibetu

Peter Meier-Hüsing: Nacisté v Tibetu

(Přeložila Gabriela Kalinová)
Nakladatelství Volvox Globator 2019, 304 stran, 349 korun

Kniha Nacisté v Tibetu přináší ještě jednu aktuální paralelu. Ukazuje na snadnost, s níž opravdové vědění a kritické myšlení dokážou nahradit pavěda a bádání s předem daným závěrem. Odborníci sklopí hřbet a vyklidí veřejnou scénu. Laici pak nerozeznají blábol od hypotézy.

Současná Evropa se potýká s rostoucím nebezpečím hnědé nenávisti, s extremistickými strukturami útočícími na podstatu demokracie. Možná ještě hlouběji ale leží atak namířený proti myšlení samotnému. K čemu jsou přísná logika a váhání nad výsledkem? Stačí přece mladistvý zápal a nezdolné přesvědčení.

"To jsou názory akademických učitelů, školní moudra, je to arogance univerzitních profesorů, kteří sedí na svých katedrách jako papežové," prohlásil podle Schäfera Himmler, když se dostali k Darwinovi. Vznik lidstva jako vývoj druhů přirozeným výběrem? "To může platit nanejvýše pro méněcenné rasy, ale nordický člověk sem spadl při posledním, terciálním pádu Měsíce přímo z nebe."

autor: Aleš Palán | 14. 3. 2019 13:45

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama