Slavný dramatik byl usvědčen ze sodomie. Zápis procesu s Oscarem Wildem objevil vnuk

Markéta Musilová Markéta Musilová
4. 12. 2022 11:06
14. února 1895 měla vyvrcholit kariéra irského literáta a dandyho Oscara Wildea. Jeho nejnovější, hvězdně obsazená hra Jak je důležité míti Filipa měla premiéru v módním londýnském St. James’s Theatre před zraky vybrané společnosti a renomovaných kritiků. I přes některé negativní ohlasy se rozpustilá fraška stala událostí sezony a dalších šest týdnů se hrála před vyprodaným sálem.

Dramatik a romanopisec Wilde však během ovací po představení nepředstoupil před publikum. Bál se konfrontace s mužem, který ho už delší dobu pronásledoval a na veřejnosti mu způsobil nejeden skandál - markýzem Queensberrym, otcem Wildeova milence lorda Alfreda Douglase. Právě kvůli němu spisovatel o 15 týdnů později usedl na lavici obžalovaných. Jak miláček davů skončil v readingském žaláři, ukazuje kniha Wildeova vnuka Merlina Hollanda. Pod názvem Proces s Oscarem Wildem ji v českém překladu Diny Podzimkové nedávno vydalo nakladatelství Beta Dobrovský.

Spisovateli se stal osudným paragraf 11 dodatku zákona z roku 1885. Měl za cíl zlepšit ve Velké Británii ochranu nezletilých dívek před zneužíváním, věk vědomého souhlasu se sexem zvýšil z tehdejších 13 na 16 let. Při schvalování však byla do zákona přidána kriminalizace "nechutné nemravnosti". Ač tento vágní pojem politici blíže nespecifikovali, desítky let byl pak interpretován jako zákaz styků mezi osobami stejného pohlaví a poznamenal desítky tisíc životů. Zrušen byl roku 1967, ve Skotsku o dalších 13 let později a teprve roku 1982 v Severním Irsku.

Pro pochopení kauzy je důležité její pozadí. Wilde již několik let udržoval poměr s lordem Douglasem. Jeho otec, markýz Queensberry, se na premiéře pokusil vyvolat skandál. Douglas následně přesvědčil svého milence Wildea, aby markýze zažaloval pro urážku na cti. Žaloba pro nactiutrhání má ze své podstaty sloužit k nápravě pověsti a vyvrácení pomluv. Jenže jak v předmluvě ke své knize píše Merlin Holland, "všichni, kdo o takovém procesu uvažují, by měli být varováni, že ti, kdož se do něj pustí, z něj mnohdy vyjdou s pošramocenou pověstí, a někteří dokonce skončí ve vězení". 

Přesně to se stalo slavnému autorovi. Soud zprostil obvinění markýze. Ten obratem zažaloval Wildea, který byl zatčen pro přečin proti mravopočestnosti a následně odsouzen ke dvěma rokům vězení.

Řízená sebedestrukce

Ačkoliv o skandálním procesu z jara 1895 už dřív vyšly jiné knihy, teprve Holland, dnes šestasedmdesátiletý jediný vnuk Oscara Wildea, ho kompletně zrekonstruoval. Předchozí publikace byly spíše kusým převyprávěním událostí či stručným výtahem novinových zpráv a těsnopisných zápisů soudu. Asi nejznámější je práce Harforda Montgomeryho Hydea z roku 1962. Ač zevrubná, čtivá a opatřená vynikající předmluvou, připomínala spíše dramatický text, navíc značně nepřesný.

Merlin Holland v roce 2000 připravoval materiály ke 100. výročí Wildeova úmrtí. Při té příležitosti v Britské knihovně našel ruční přepis líčení z pera minimálně osmi stenotypistů, o jehož existenci do té doby nikdo netušil. Právě tyto materiály použil v knize, která vyšla roku 2004 anglicky a nyní v českém překladu.

Oscar Wilde a lord Alfred Douglas v roce 1893.
Oscar Wilde a lord Alfred Douglas v roce 1893. | Foto: Britská knihovna

"Proč jsi to jen udělal?" ptal se Holland, když záznamy četl. Skutečně potvrzují, jak snadno se žaloba z nactiutrhačství může obrátit proti žalobci. Také ale poněkud korigují obraz samotného Oscara Wildea. Zkreslený byl nejen roky, jež od kauzy uběhly, ale také jím samým. Ve svých zápiscích z vězení nazvaných De profundis se tak trochu stylizoval do role mučedníka a nevinné oběti zhýralého, rozmazleného panského synka a jeho despotického otce.

Ne že by velká část viny skutečně nepadala na hlavu milovaného Bosieho, jak se lordu Douglasovi přezdívalo. Jeho otec, markýz, zanechal v soukromém londýnském klubu Albemarle lístek adresovaný "Oscaru Wildeovi, který vystupuje jako sodomita". Tím spisovatele de facto obvinil ze sexu s osobami téhož pohlaví.

Markýzův syn dramatika přesvědčil, aby se proti nařčení ohradil. Lord Douglas měl za to, že již příliš dlouho trpí hrubým a iracionálním chováním despotického otce, od něhož se chtěl touto cestou osvobodit a prostřednictvím milence mu uštědřit lekci. Wilde naléhání podlehl - dost možná v tom sehrály jistou úlohu pýcha a fanfarónství. Nedbal rad přátel. Místo aby lístek roztrhal a pustil z hlavy, spustil řetězec událostí, jež odstartovaly jeho řízenou sebedestrukci.

Při žalobě proti nactiutrhačství Wilde poněkud lehkomyslně zapomněl na jednu skutečnost: markýz ho obvinil, že jako sodomita "vystupuje". Na dotaz svého obhájce, zda se něco z tvrzení nezakládá na pravdě, Wilde odpověděl, že nikoliv. Jenže markýz najal soukromé detektivy, pro něž nebylo obtížné jít po stopách zvěstí i dohadů. Prokázali, že spisovatel jako sodomita nejenže vystupuje, ale opravdu jím je, neboť souloží s osobami stejného pohlaví. Pak již nebylo nikterak těžké žalobu o nactiutrhačství rozcupovat - a tři týdny po osvobozujícím rozsudku poslat před soud samotného Wildea. Zde už vstoupil do hry paragraf 11.

Naivní očekávání

Hollandova kniha je po mnoha stránkách fascinující sondou nejen do posledních let života Oscara Wildea, který zemřel roku 1900 ve věku 46 let, ale také do každodenní reality pozdně viktoriánské doby.

Cenná je nejen předmluva dnes již nežijícího spisovatele Johna Mortimera, ale v první řadě úvod z pera samotného Merlina Hollanda. Obšírně pojednává pozadí událostí a cituje mnoho zdrojů, od soukromé korespondence po Wildeova díla. V hlavní části, při čtení výpovědí svědků, zabrousíme do nejrůznějších sociálních vrstev: u soudu svědčili příslušníci nejvyšších kruhů, stejně jako poslíčkové, číšníci, vyděrači a prostituti.

Doslovné přepisy líčení mohou být pro někoho zdlouhavé a ubíjející, představují však vynikající učební materiál nejen pro zájemce o právo, ale též o britskou kulturu nebo společnost. Člověk pak lépe chápe i další soudy týkající se literatury, například americký proces z roku 1960 proti nakladatelství Penguin kvůli údajné obscénnosti knihy Milenec Lady Chatterleyové spisovatele D. H. Lawrence.

Obal knihy Proces s Oscarem Wildem.
Obal knihy Proces s Oscarem Wildem. | Foto: Nakladatelství Beta Dobrovský

Nejpozoruhodnější je Wildeova role v kauze. Od někoho tak třeskutě vtipného a výřečného by člověk čekal větší předvídavost, a především uvážlivost slov. Teprve po podání žaloby si spisovatel uvědomil, jak se "nechal chytit do pasti tím, že Bosiemu dovolil, aby jej ovládl, a jeho otci, aby jej vystrašil". Naivně očekával, že před porotou sehraje další představení a lordu Douglasovi se ještě víc zalíbí. V obojím se spletl.

Merlin Holland v knize vyplňuje mnoho prázdných míst, která v historii rodiny zela. Pokračoval v práci, již započal jeho otec, spisovatel a překladatel Vyvyan. Ten léta schraňoval všechny materiály o Oscaru Wildeovi a procesech s umělci či homosexuály obecně.

Holland do určité míry připravil půdu pro rehabilitaci svého dědečka. Ten byl pak takzvaným Turingovým zákonem z roku 2017 s mnoha dalšími podobně odsouzenými omilostněn a dočkal se omluvy státu. Kniha zároveň vnáší víc světla do posledních roků života slavného dramatika a bonmotisty.

"Všichni vězíme v bahně, ale jen někteří hledí ke hvězdám," napsal jednou Wilde. Totéž by se dalo říct o něm. Také v nejtěžších časech, bez financí, rodiny, zlomený a zavržený, ať již ve vězení, nebo ve vyhnanství ve Francii, kam odjel roku 1898 po propuštění a kde už kromě své poslední básně Balada o žaláři v Readingu napsal jen dopisy, zůstal sžíravým kritikem a vášnivým obdivovatelem života i umění. A především mistrem slova, jakých před ním ani po něm moc nebylo.

Kniha

Merlin Holland: Proces s Oscarem Wildem
(Přeložila Dina Podzimková)
Nakladatelství Beta Dobrovský 2022, 424 stran, 450 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy