Pamuk se ohlíží za tradicemi, ba jde ještě dál, putuje za mýty, které stály kdesi na počátku a postupem staletí se staly společenským monolitem. Ten je třeba buď akceptovat, nebo se proti němu vzbouřit. Pamuk ukazuje, jak těžký je každý z těchto způsobů. A jak je nezbytný.
Příběh starého studnaře Mahmuta a jeho učedníka Cema, kterého opustil otec a on v mistrovi vidí jeho zástupce i svého mentora, je jen prvním z řady modelů otec-syn, které Rusovláska předkládá.
Jsou osmdesátá léta 20. století a pětimilionový Istanbul nabírá dech k mohutnému rozvoji. Holá plošina za městem by investorovi mohla sloužit k výstavbě továrny, pokud zde ovšem najdou vodu. Mahmut určí místo a kope. Nemá dynamit, neboť po vojenském převratu není k dispozici, zbývají mu jen primitivní nástroje, nebezpečná práce a vytrvalost.
Konečně prorazí krumpáčem skálu - a narazí na ještě sušší písek. Ani to ho nezastaví. Už mu nevěří majitel pozemku ani jeho pomocník Cem, dost možná že ani on sám už nevěří a kope jen ze zaťatosti. Nebo proto, že zkrátka nevidí jinou možnost.
Tajemná rusovláska z názvu knihy je v podstatě epizodní rolí, a přitom hybatelem neklidu. Jde o herečku, levicovou aktivistku, a její flirt se studnařovým pomocníkem má osudovou moc změnit budoucnost, stejně jako pohled na minulost. Jedna společná noc je jako to mávnutí motýlích křídel, které na druhém konci světa rozpoutá vichřici.
Stále zůstáváme v Istanbulu, počet jeho obyvatel narostl třikrát a majetek někdejšího studnařova asistenta nesčíslněkrát. Cem je bohatý, cestuje po světě a se zájmem se noří do mýtů, takových, ve kterých otec zabije syna. Nebo naopak.
Čte o Oidipovi, poznává pozapomenutou perskou legendu o Rostamovi a Sohrábovi, propadá se do uchvacující moci obrazů, které zpracovávají téma násilí mezi otcem a synem. "Potřebuje člověk otce vždy, nebo jen ve chvílích, kdy je v koncích, kdy neví kudy kam a svět se na něho hroutí?" ptá se.
Na Cema se hroutí vlastní čin z mládí, kdy přispěl ke studnařově nehodě a neposkytl mu pomoc. Je tedy vrah? Nebo se studnař zachránil a Cemovi odpustil? Neví to po dlouhé desítky roků. Podnikatel s nemovitostmi Cem se trápí, dokud nekoupí pozemek blízko tomu, kde s Mahmutem kdysi kopali studnu.
Orhan Pamuk: Rusovláska
(Přeložila Petra Sedmíková)
Nakladatelství Argo 2019, 280 stran, 348 korun
Netuší, že opravdová tragédie má teprve nastat. Zvěstuje ji opět žena se zrzavými vlasy, v Cemově světě se objevuje nečekaně. Pořád je krásná a zase všechno převrátí naruby. Minulost neskončila.
Orhan Pamuk napsal variaci dávných legend, příběh, který má moc nebýt jen komentářem k nim, ale plnohodnotnou novodobou replikou. To, že do děje vstupují genetické testy na určení otcovství, aktérům situaci v ničem neulehčuje. Pochopit okolnosti je jedna věc, pochopit sebe druhá.
V závěru autor čtenáři vysvětlí, kdo je pisatelem textu a k čemu má sloužit. Otázka stojí jasně: zabití, nebo vražda? A je ten, kdo vraždil, zároveň odpovědným? Nebo je snad viníkem dokonce oběť? Ať rozhodne sám čtenář.
