Opravdoví cestovatelé už dnes neexistují. Objevovat lze jen na dně oceánů, říká Miroslav Zikmund

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
Aktualizováno 10. 11. 2016 20:29
Původně chtěl historik František Emmert spolu se zlínským Muzeem jihovýchodní Moravy sestavit výpravnou publikaci, která by ve fotografiích a dokumentech shrnovala život a dílo slavné cestovatelské dvojice Hanzelka a Zikmund. Jenže na knize začal velmi aktivně spolupracovat Miroslav Zikmund, jenž navzdory svému požehnanému věku 97 let je stále činorodý a slouží mu fenomenální paměť. Kniha Zikmund a Hanzelka – s Tatrou kolem světa tak obsahuje desítky nových informací, snímků a dokumentů i z osobního života obou legend. „Některé snímky překvapily i mě, neznal jsem je, hlavně ty z osobního života Jiřího Hanzelky," líčí Miroslav Zikmund a nadšeně vypráví o fotkách Hanzelky-sadaře.
Miroslav Zikmund na křtu knihy  "Zikmund a Hanzelka - s Tatrou kolem světa".
Miroslav Zikmund na křtu knihy "Zikmund a Hanzelka - s Tatrou kolem světa". | Foto: Zuzana Hronová

Legenda Hanzelky a Zikmunda se začala psát 22. dubna 1947 před budovou Autoklubu v Praze. Odtud Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka, dva kamarádi z Vysoké školy obchodní, vyjeli se svou luxusní Tatrou 87 coby obchodní zástupci kopřivnické továrny na cestu kolem světa. Šlo o takzvaný plán 5, tedy touhu procestovat pět světadílů.

Projeli celou Afriku, přes Jižní Ameriku pokračovali do Mexika. V roce 1950 nedostali víza do USA, cestu tudíž museli přerušit a vrátit se do vlasti. Jejich návrat byl triumfální. Jako prvním na světě se jim například podařilo projet automobilem napříč Núbijskou poušť, jako první Češi stanuli na vrcholu Kilimandžára a v mnoha oblastech byli prvními turisty na světě, kteří do míst doputovali. Jen z této cesty vzniklo sedm stovek rozhlasových reportáží, cestopisy, několik filmů.

V roce 1959 se vydali na druhou velkou cestu, aby dokončili svůj plán pěti kontinentů. Do roku 1964 projeli Asii a Oceánii, tentokrát ve dvou nákladních vozech Tatra 805, již s doprovodem mechanika a lékaře a coby populární novináři a dokumentaristé. Před budovou Československého autoklubu v pražské Opletalově ulici je vyprovázely tisíce lidí. I z této cesty přivezli nespočet fotek, filmového materiálu a předmětů.

Když se Magdalena Preiningerová, kurátorka archivu Hanzelky a Zikmunda ve zlínském Muzeu jihovýchodní Moravy, probírala fotkami pro chystanou knihu historika Františka Emmerta o slavné cestovatelské dvojici, pracovala se čtvrt milionem fotek. Z nich vybrala tři tisíce, do publikace se jich nakonec vešlo kolem šesti set a k tomu ještě na dvě stovky dokumentů.

„Snažili jsme se najít nepublikované fotky a dokumenty, které nám zároveň přišly zajímavé a vypovídající,“ říká kurátorka, jež se archivu H+Z věnuje už dvacet let. Přesto i ji dokázaly některé objevy překvapit.

„Zaujaly mě především informace překryté následnou slávou. Zajímavé jsou třeba osobní dopisy před cestou. Svědčí o tom, kolik je za legendárními cestami dřiny a úsilí, co všechno museli zařídit, oběhat, kolik úředníků museli přesvědčit, kolik razítek potřebovali.“

Kniha poprvé čtenářům nabízí i řadu fotek a dokumentů z osobního života Zikmunda a Hanzelky, od jejich narození až po stáří, nesoustředí se pouze na jejich cesty.

Sám Miroslav Zikmund nebyl zpočátku o smyslu další publikace přesvědčen. Knih s legendární dvojicí včetně reedic a překladů jsou už téměř dvě stovky. „Pan Emmert ale pojal titul zcela jedinečným způsobem. Jeho kniha umožní historikům v příštím století se rychle zorientovat, co to ti dva ogaři vlastně spáchali.“

Svou fenomenální paměť prokázal na slavnostním křtu, když se ho jeho syn zeptal, co dělal 7. listopadu 1964, tedy před 52 lety.

„To jsme byli někde poblíž Jekatěrinburgu. Když jsme přijeli do Moskvy, novináři se nám omlouvali, že jich je tu tak málo, neboť ve stejnou dobu na moskevské letiště Vnukovo dorazil kubánský prezident Fidel Castro, takže jsme měli velkou konkurenci,“ vzpomíná a pak směrem k synovi dodává: „ Ale na přesný záznam ze 7. listopadu 1964 se podívám ještě dnes do deníků a zavolám ti.“

O tom, že tentokrát historik a kurátorka zapátrali v archivech opravdu hluboko, svědčí i fakt, že některými kousky překvapili i samotného Miroslava Zikmunda.

„Některé snímky překvapily i mě, neznal jsem je. Třeba fotka Jiřího Hanzelky, jak dělal v semenářské zahradě zahradníka. Přivydělával si tak, když nemohl sehnat jinou práci. Náhodně ho vyfotil student z fotografické školy, a když s paní učitelkou snímek vyvolávali, učitelka užasla – poznala totiž v neznámém zahradníkovi Jiřího Hanzelku. Fotku mu pak poslala, ta se nyní ocitla v knize. Také jsem vůbec neznal materiály z jeho bratislavského období. Aspoň jsem si uvědomil, proč používal tolik slovakismů, za což jsme si mnohokrát vjeli do vlasů.“

„K jiným fotografiím, které pan Zikmund při přípravě knihy viděl znovu po mnoha desetiletích, si naopak dokázal ihned vybavit velice zajímavé příběhy vázající se k jejich vzniku či obsahu. Některé z nich se nepodařilo do knihy zařadit, protože počet stran a rozsah každé publikace je omezen,“ dodává k tomu autor knihy František Emmert.

Původně chtěl pouze připravit graficky výpravnou publikaci, která by přehlednou a pro čtenáře atraktivní formou přinášela faktografický souhrn o životních osudech, cestách a díle cestovatelské dvojice a vše dokumentovala na rozsáhlém obrazovém materiálu. Další rozměr však do publikace vnesl Miroslav Zikmund, jenž se navzdory vysokému věku (97) aktivně zapojil do tvorby knihy.

„Množství zcela nových a dosud nepublikovaných informací a faktů, které kniha nakonec obsahuje, překonalo mé očekávání, tuto ambici jsem na počátku neměl. Účast pana Zikmunda na publikaci byla mimořádně aktivní. Při našich setkáních vzpomínal, vybavoval si minulé události a také dohledával přesná data ve svých poznámkách,“ říká historik František Emmert.

Spolupráci se slavným cestovatelem si nemůže vynachválit po odborné i lidské stránce. „Jeho vlídnost, skromnost, nesobeckost a charisma jsou všeobecně velmi dobře známy a já je mohu jen potvrdit. Pan Zikmund má nejen skvělou paměť, ale již od dětství si s nesmírnou precizností vede poznámky. Není pro něj problém si cokoliv zpětně dohledat a po tolika letech zcela spolehlivě uvádět přesná data, jména, fakta. Je skutečně mimořádný.“

Na dotaz Aktuálně.cz zda navzdory prožité válce a komunismu, během nějž byl dvacet let zakázán, nepovažuje prožitou éru z pohledu cestovatele za šťastnou, vzhledem k tomu, že tenkrát ještě bylo co objevovat, Miroslav Zikmund odpovídá:

„Dneska už opravdoví cestovatelé, jako byl Marco Polo, Emil Holub nebo třeba trochu i Hanzelka a Zikmund, kteří ještě objevovali neznámé světy, v podstatě neexistují. Je to tím, že si kdokoliv, kdo má peníze, může koupit letenku na druhý konec světa. Jsou to objevy pro dotyčného člověka, nikoli však pro lidstvo. Dneska už není na cestách co objevovat, s výjimkou dna moří a oceánů. Tam jsou ještě poklady.“

Od dob jeho cestování se také radikálně změnila bezpečnostní situace. Značná část Asie a Afriky není průjezdná kvůli válkám a teroristům. „Sleduji to vždycky ve zpravodajství, jsou to vesměs místa, kde jsem byl. Vzpomínám na to, jak to tam bylo krásné a idylické a dneska tam umírají lidi, navíc v podstatě pro nic za nic,“ uzavírá sedmadevadesátiletá legenda.

Miroslav Zikmund (97) vzpomínal, jak dorazili do Moskvy ve stejný den co Fidel Castro, diskutoval se synem a podepisoval knihu Jiřímu Čunkovi. | Video: Zuzana Hronová
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 27 minutami

Nizozemský soud poslal do vězení zloděje obrazů van Gogha a Franse Halse

Devětapadesátiletého Nizozemce v pátek poslal na osm let za mříže soud v Lelystadu severovýchodně od Amsterodamu za krádež dvou cenných obrazů. Obraz Vincenta van Gogha Farní zahrada v Nuenenu z roku 1884 zmizel loni v březnu z muzea Singer Laren ve městě Laren. Loni v srpnu pak podle soudu tentýž zloděj ukradl i Halsovo plátno Dva smějící se chlapci (1627) z malého muzea Hofje van Mevrouw van Aerden v Leerdamu, asi 60 kilometrů jižně od nizozemského hlavního města.

Obě díla zmizela beze stopy. Jenom hodnotu Halsovy malby soud odhadl na 16 milionů eur (přes 400 milionů korun). "Tyto obrazy jsou součástí národního kulturního dědictví, mají význam pro dnešní i budoucí generace," konstatoval soud podle agentury DPA.

Na obou místech činu se našla DNA odsouzeného muže, který byl už v minulosti trestán za krádež umění. Obvinění z posledních krádeží popíral.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 42 minutami

Katalánský expremiér Puigdemont na Sardinii vyšel z vězení, může volně cestovat

Katalánský expremiér a europoslanec Carles Puigdemont v pátek vyšel na Sardinii z vězení. Soud mu přitom dovolil cestovat i mimo území Itálie do 4. října, na kdy je naplánováno stání ohledně jeho vydání do Španělska. Tam je stíhaný v souvislosti s uspořádáním neústavního referenda o nezávislosti Katalánska v roce 2017. Italské úřady Puigdemonta zadržely ve čtvrtek večer na základě španělského zatykače, ohledně jehož platnosti však panují nejasnosti.

"Všechno je v pořádku," řekl médiím shromážděným před věznicí Puigdemont po svém propuštění. "Je to další soudní vítězství. Španělsko nikdy nemá dost toho se zesměšňovat," dodal.

Puigdemont přiletěl na Sardinii ve čtvrtek, aby se tam zúčastnil folklórního festivalu a jednal s místními politiky. Sardinie totiž patří k regionům, kde se část politiků snaží prosadit nezávislost na Itálii.

Italský soud se podle Puigdemontova právníka katalánského lídra zeptal, zda si přeje být navrácen do Španělska, s čímž Puigdemont nesouhlasil. Nyní se bude italská justice zabývat tím, zda je žádost o vydání Katalánce oprávněná. Proces bude podle jednoho ze soudců trvat několik týdnů.

Puigdemont je členem Evropského parlamentu, který ho ale zbavil poslanecké imunity. Proti tomuto rozhodnutí podal katalánský politik námitku k soudu, který o ní ještě nerozhodl. Katalánský politik žije trvale v Belgii, která ho do Španělska nevydala. Tam ho státní zástupci chtějí soudit za uspořádání referenda o nezávislosti v říjnu roku 2017 a další aktivity ve prospěch nezávislosti Katalánska. Puigdemont byl tehdy katalánským premiérem a separatističtí politici vypsali plebiscit navzdory nesouhlasu vlády v Madridu a soudů.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Maďarská policie dopadla českého převaděče, vezl třicet Syřanů

Policejní hlídka ve městě Dunavecse v centrální části Maďarska v nočních hodinách objevila ve vozidle se slovenskou poznávací značkou řízeném českým občanem tři desítky Syřanů bez dokladů, kteří nemohli prokázat, že se v Maďarsku nacházejí legálně. Oznámila to v pátek maďarská policie na svém webu, na kterém zveřejnila také snímky z nitra dodávky plné uprchlíků.

Zatímco Syřany maďarské úřady po výslechu vyhostí, řidiče policie zadržela a chystá se požádat o uvalení vazby, protože je podezřelý z obchodování s lidmi. Za to mu může v případě odsouzení hrozit trest až pěti let vězení za normálních okolností, za přitěžujících až 15 let, dodala policie.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Zaměstnanci italské Alitalie protestovali proti úbytku pracovních míst

Silnici mezi římským letištěm Fiumicino a metropolí dnes zablokovaly stovky protestujících. Vyzývali italskou vládu, aby zabránila zániku pracovních míst při přeměně ztrátové Alitalie na nové aerolinky ITA. Informovala o tom agentura Reuters. Protestující se usadili uprostřed silnice, policisté se štíty přihlíželi. Alitalia a další letecké společnosti musely zrušit přes 130 letů.

Ztrátová Alitalia činnost ukončí 15. října. Nástupnická ITA si podle odborů ponechá pouze 2800 z téměř 11 000 zaměstnanců Alitalie. Nástupnické aerolinky podle nich také nabízí méně štědrou pracovní smlouvu. Zaměstnanci Alitalie dále požadují, aby jejich podpora v nezaměstnanosti trvala pět let místo dojednaného jednoho roku.

Vyjednávání mezi leteckou společností ITA a odbory je nyní pozastaveno. "Vláda o tomto vyjednávání mlčí. Pro nás je zásadní proto, aby se zachovala pracovní místa," uvedly odbory v prohlášení.

Zdroj: ČTK
Další zprávy