Pátá polská Nobelovka. Podle Olgy Tokarczukové nevstoupíš dvakrát do stejného příběhu

Barbora Kolouchová
11. 10. 2019 13:28
Když v roce 1996 obdržela Nobelovu cenu za literaturu polská básnířka Wisława Szymborská, dostala se do pánské společnosti. Celosvětově proslulé ocenění do té doby z Poláků měli jen romanopisec a pozitivista Henryk Sienkiewicz, oceněný roku 1904, dvacet let nato ho získal prozaik a člen hnutí Mladé Polsko Władysław Reymont a konečně v roce 1980 básník a esejista Czesław Miłosz.
Olga Tokarczuková se o zisku Nobelovy ceny dozvěděla na dálnici.
Olga Tokarczuková se o zisku Nobelovy ceny dozvěděla na dálnici. | Foto: ČTK/AP

Více než dvě dekády teď země čekala na dalšího, svého již pátého laureáta. Včera prozaička Olga Tokarczuková získala Nobelovu cenu zpětně za rok 2018, kdy nebyla udělena kvůli sexuálnímu a korupčnímu skandálu v pořádající Švédské akademii. Od té doby se obměněná porota distancovala od dřívějšího příliš častého udělování ceny mužům: za více než sto let Nobelovku dostalo pouze 14 žen. Těm letos sázkaři připisovali vyšší šance a Tokarczuková patřila k favoritům.

Olga Tokarczuková.
Olga Tokarczuková. | Foto: Reuters

Polonisté a politologové spekulovali, že by mohla být oceněna s přihlédnutím ke svému kosmopolitnímu světonázoru a opozičním postojům vůči konzervativní straně Právo a spravedlnost, to vše navíc v době, kdy v Polsku vrcholí kampaň před nedělními parlamentními volbami. Tokarczuková v minulosti kritizovala polský antisemitismus nebo odpor k přijímání uprchlíků, za své názory se dočkala i výhrůžek smrtí. Ve Vratislavi se tento týden zúčastnila pochodu za rovnoprávnost sexuálních menšin, které podle konzervativní vlády ohrožují tradiční hodnoty.

"Jsem hrdá, že mé knížky, přestože se odehrávají v malých lokalitách v Polsku a týkají se našeho malého koutku světa, mohou být čteny univerzálně a že je lidé ve světě považují za důležité. To je něco neobyčejného," řekla spisovatelka včera polské televizi, která ji zastihla na dálnici v Německu. Právě tam se Tokarczuková dozvěděla, že získala Nobelovu cenu. Zároveň projevila přání: "Chtěla bych všem svým přátelům a lidem v Polsku říci: Pojďme hlasovat správně, pro demokracii."

Podle Tokarczukové má literatura lidem neustále připomínat, že si jsou bližší a podobnější, než chtějí připustit někteří velebitelé strachu. "Dokud píšeme a čteme, držíme spolu," napsala již před třemi lety v literární příloze deníku Gazeta Wyborcza.

Provokovat, ne-li pohoršovat

V Česku sedmapadesátiletá Tokarczuková již delší dobu patří k nejznámějším žijícím polským spisovatelům - vedle jedenasedmdesátiletého autora fantasy Andrzeje Sapkowského, šestatřicetileté mluvčí nové generace Doroty Masłowské a třiapadesátiletého čechofila Mariusze Szczygieła. Opakovaně sem také jezdí, například roku 2010 byla hostem pražského veletrhu Svět knihy.

Do češtiny sice nebyla přeložena veškerá její tvorba, ta podstatná díla však ano: jsou jimi romány Pravěk a jiné časy a Denní dům, noční dům, rané prozaické opusy z 90. let minulého století ovlivněné magickým realismem Gabriela Garcíi Márqueze či jungiánským psychologickým proudem, dále próza Běguni a rozsáhlá románová epopej Knihy Jakubovy.

Olga Tokarczuková.
Olga Tokarczuková. | Foto: Reuters

Tokarczuková vystudovala psychologii ve Varšavě a poté pracovala v psychiatrické léčebně, v poradně pro odvykací léčbu. "Začala jsem psát, protože jsem byla neurotičtější než mí pacienti," vzpomínala později autorka, kterou prý zkušenost z psychologie naučila dívat se na svět z více pohledů.

Postupně vyzkoušela role učitelky, novinářky, prodavačky a také vydavatelky, když řídila soukromé nakladatelství Ruta. Debutovala roku 1989 básnickou sbírkou Město v zrcadlech, hned za první prózu Cesta lidí knihy začala sbírat ocenění.

Zprvu byla - jako třeba podobně starý Andrzej Stasiuk - spojována s uskupením pojmenovaným podle alternativního literárního časopisu bruLion. Jeho název se v polských kruzích stal synonymem pro generaci, jež zažila agonii komunistického východního bloku a raný kapitalismus 90. let.

Tokarczuková se zabývala aktuálními společenskými, politickými i kulturními otázkami, zajímal ji feminismus i další "ženská témata". Svědčí o tom například její druhý román, podle hlavní hrdinky nazvaný E. E. Vypráví o dospívající dívce, která má nadpřirozené schopnosti, o něž však přijde s první menstruací.

Možná kvůli tomu byla Tokarczuková v první polovině 90. let kritiky pejorativně nálepkována jako autorka píšící pro ženy. V Polsku byl hlas Tokarczukové nebo spisovatelek Nataszy Goerke, Manuely Gretkowské, Zyty Rudské či Izabely Filipiakové slyšet. Jistou část společnosti přinejmenším provokoval, ne-li pohoršoval.

Olga Tokarczuková na pátečních titulních stránách polských deníků.
Olga Tokarczuková na pátečních titulních stránách polských deníků. | Foto: Aktuálně.cz

Na hranici literární únosnosti

V polovině 90. let Tokarczuková časopisecky vydala pozoruhodnou povídku Anoreksja mystica, ve které se zabývá poruchou příjmu potravy. Fascinace tělesností a lidskými abnormalitami tu nabývá hlubší, filozofický rozměr. "Nejím. Nejíst je přirozený stav. V nejdůležitějších životních momentech člověk nejí. Když přichází na svět - nejí, když se miluje - nejí, když přivádí na svět někoho jiného - nejí, když umírá - nejí. Když jsem se zamilovala - nejedla jsem. Mé tělo bylo jako zralé jablko a nic víc nepotřebovalo," píše.

Po "ženském období" koncem 90. let vydala romány Pravěk a jiné časy a Denní dům, noční dům, se kterými se také zapsala do českého povědomí. Hrdinky se v nich vyskytují nadále, spíše však jako bytosti silné, obdařené moudrem či nadpřirozeným věděním.

Olga Tokarczuková.
Olga Tokarczuková. | Foto: Reuters

K nejkvalitnějším dílům Tokarczukové patří povídková sbírka Hra na spoustu bubínků či román Anna In v hrobkách světa. Opravdovým vrcholem je však až próza Běguni, za niž obdržela nejprve polské ocenění Nike a vloni ještě Mezinárodní Man Bookerovu cenu.

Dílo, jehož český překlad zabírá necelých 400 stran, bývá označováno za kosmopolitní či nomádské. Je věčně plynoucí řekou příběhů, které nemají stálého hrdinu a může se v nich objevit prakticky kdokoli - obyčejný člověk či předmět, reálná historická osobnost nebo postava vypůjčená z jiného literárního díla. Motiv cestování se v knize prolíná například s příběhem vlámského anatoma ze 17. století nebo s posmrtnou cestou srdce skladatele Fryderyka Chopina z Paříže do Varšavy. "Když jsem ten román poslala nakladateli, volali mi a ptali se, jestli jsem si v počítači omylem nezpřeházela soubor," vzpomínala autorka.

V knize se řídí základními filozofickými principy, jako je dualismus, a pod heslem "nevstoupíš dvakrát do stejného příběhu" dekonstruuje román jako takový. Je fascinována časovou linearitou a internetem jakožto nevyčerpatelným zdrojem informací. S textem si hraje na hranici literární únosnosti.

Vše má svůj řád

Po Běgunech se možná potřebovala "zklidnit" odvyprávěním kriminálního příběhu, zaštítěného mottem anglického básníka a malíře Williama Blakea - Svůj pluh veď přes kosti mrtvých se jmenuje román, jehož vegetariánská hrdinka ve vesnici na česko-polském pomezí válčí s místními lovci. Knihu předloni zfilmovala Agnieszka Hollandová.

Do druhé dekády 21. století spadají dvě zatím poslední díla Olgy Tokarczukové, eseje a příležitostné texty Okamžik medvěda a Knihy Jakubovy. Tento devítisetstránkový životopis židovského mystika Jakuba Franka, který se prohlásil za mesiáše, některé čtenáře rozčaroval neuchopitelností a nekonzistentností. Přesto byl přijat veskrze pozitivně a autorce podruhé vynesl cenu Nike, což se kromě sedmaosmdesátiletého Wiesława Myśliwského zatím nepodařilo nikomu dalšímu.

V osobním kontaktu Tokarczuková působí skromně, pokorně a na první pohled lehce extravagantně, díky kštici hnědých dredů s vpletenými modrými korálky. Ve svém díle se oddaně angažuje, ať už společensky, historicky či psychologicky. Lidsky. Žensky. Je poctivá a píše s přesvědčením, že vše má svůj řád, smysl a pořádek, stejně jako chaos, den jako noc, láska jako nenávist. Svými texty se tak trochu nechává vést - jako by si samy určovaly výsledný tvar.

Jestli tomu tak bude i nadále, se čeští čtenáři dozvědí brzy. Brněnské nakladatelství Host příští rok na jaře vydá český překlad jejích Bizarních povídek. Tokarczuková navíc přislíbila účast na květnovém veletrhu Svět knihy v Praze, jehož čestným hostem bude Polsko: od včerejška země s pěti laureáty Nobelovy ceny.

Autorka je překladatelka, z polštiny do češtiny převedla romány a divadelní hry Doroty Masłowské a dalších současných autorů.

Reakce politiků

Olze Tokarczukové k zisku Nobelovy ceny za literaturu poblahopřáli polský prezident Andrzej Duda, premiér Mateusz Morawiecki či předseda Evropské rady Donald Tusk.

Ministr kultury Piotr Gliński před několika dny v televizi řekl, že nedočetl žádnou její knihu. Nyní slíbil, že to napraví. Tokarczuková před pár měsíci řekla týdeníku New Yorker, že by Glińského vyznamenala "medailí z toaletního papíru". Literární festival, který založila ve městě Nowa Ruda, totiž podpořil výrobce tohoto zboží, nikoli však polské ministerstvo kultury.

Polský ministr financí Jerzy Kwieciński na Twitteru slíbil, že nezdaní v přepočtu asi 21,5 milionu korun, které spisovatelka dostane s Nobelovou cenou. Také Kwieciński dodal, že žádnou její knihu dosud nečetl a že se to chystá změnit.

Liberální opoziční list Gazeta Wyborcza sestavil přehled hanlivých přídomků, kterých se Tokarczuková dočkala v médiích blízkých vládní straně Právo a spravedlnost: jsou jimi "anti-Polka", "zrádkyně, která plive na Polsko" nebo "šábesgojka (židomilka), která plive na Polsko a zasloužila by potrestat".

 

Právě se děje

Další zprávy