Marías patřil k nejúspěšnějším španělsky píšícím autorům, celosvětově prodal přes devět milionů výtisků knih, uvedlo jeho nakladatelství Alfaguara. Za své romány, často proložené detektivní zápletkou, získal mnoho cen a uznání od kritiků jako Marcela Reicha-Ranického. Oblíbený byl také u čtenářů.
V českém překladu vyšly jeho tituly Vzpomínej na mě zítra při bitvě, Černá záda času, v oxfordském univerzitním světě se odehrávající Všechny duše, dále soubor fotbalových fejetonů Divoši a citlivky i jedna z jeho nejznámějších próz nazvaná Srdce tak bílé. Ta začíná intenzivní větou: "Nechtěl jsem se dozvědět, ale dozvěděl se, že jedna z obou dívek, když už nebyla děvče a přednedávnem se vrátila ze svatební cesty, vešla do koupelny, stoupla si před zrcadlo, rozepnula si blůzu, sundala podprsenku a našla si srdce ústím pistole patřící jejímu otci, který právě seděl v jídelně s částí rodiny a třemi hosty." V románu sebevražda mladé ženy poznamená životy všech kolem.
Naposledy před sedmi lety se k českým čtenářům dostala kniha s detektivní zápletkou Zamilovanosti, kterou publikovalo nakladatelství Paseka opět v překladu Blanky Stárkové. Zamilovanosti vyprávějí o mladé redaktorce, jež každé ráno v kavárně sleduje cizí pár, až se v novinách dočte, že muž byl na ulici za podivných okolností zavražděn. Redaktorka se následně seznámí s jeho vdovou a zaplétá se do složité rodinné historie i příběhu vraždy.
Překladatelka Stárková byla už za převod Mariásova Srdce tak bílého nominovaná na Magnesii Literu za překladovou knihu. "Jeho rozsáhlé dílo bude už navždy jedním z pilířů naší literatury," uvedl premiér Pedro Sánchez, který Maríase označil za "jednoho z největších spisovatelů naší doby".
První knihu Vlčí panství napsal Marías v roce 1971 při návštěvě Paříže. Po ukončení studií filozofie a literatury na Univerzitě Complutense v Madridu překládal britskou a americkou literaturu do španělštiny. Za převod devítidílné prózy Laurence Sterna Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho obdržel v roce 1979 španělskou Národní překladatelskou cenu.
V 80. letech působil Marías rovněž jako profesor španělské literatury a teorie překladu na Oxfordské univerzitě, přispíval sloupky do deníku El País.
Napsal 17 románů, ten poslední vydal před rokem. Za prózu Zamilovanosti z roku 2011 měl obdržet španělskou Národní cenu za literaturu. Marías ji ale odmítl převzít. Naplnil tak svůj slib z 90. let, že nepřijme ocenění spojené s oficiální institucí. S oceněním byla spojená částka 20 tisíc eur, v tehdejším přepočtu skoro půl milionu korun. "Na tomto rozhodnutí trvám a je jedno, kdo je zrovna u vlády," citovala tehdy Maríase agentura DPA.
Autor kritizoval tehdejší pravicovou španělskou vládu nejen za tvrdá úsporná opatření v oblasti kultury. "Vždy, když pravicová Lidová strana měla jasnou většinu v parlamentu, vládla cynicky a v autoritářském stylu. Svých hlasů využívala jako parního válce, který jel vždy ve prospěch bohatých a tmářské katolické církve, zatímco drtil nižší a střední třídy, zestárlé, nemocné a všechny ty, kdo se 'provinili' tím, že nejsou bohatí," napsal například roku 2012 v komentáři, jehož český překlad otiskly Lidové noviny.
Maríasovo jméno v posledních letech skloňovali sázkaři v souvislosti s Nobelovou cenou za literaturu. Tu jako zatím poslední Španěl získal Camilo José Cela v roce 1989, připomíná agentura AP.
