Publikace sleduje vývoj stavby jak z architektonického hlediska, tak co se týče kulturních i politických událostí. Věnuje se také institucím, které zde působily.
Komplikovanou historii Rudolfina přibližuje tým historiků, historiků umění a muzikologů. Knihu doprovází přes 270 historických fotografií, výkresů, plánů či plakátů.
"Kniha má několik vzájemně se prolínajících a doplňujících se vrstev. Kombinuje historické, uměleckohistorické a muzikologické texty, které podchycují dosud neucelené vědomosti o Rudolfinu a jeho dějinách z různých perspektiv," vysvětluje editor publikace Lukáš Duchek, podle nějž čtenáři sledují zrození Rudolfina, tehdejší dobu, prostředí, myšlenky i život.
Historik umění Richard Biegel se v publikaci věnuje urbanistickým dějinám území, na němž bylo Rudolfinum postaveno. Kunsthistorik Vít Vlnas přibližuje společenský, národnostní a politický kontext doby jeho vzniku.
Historik umění a rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové Jindřich Vybíral se zaměřuje na plánování výstavby Rudolfina, architektonickou soutěž a rozbor vítězného projektu architektů Josefa Schulze a Josefa Zítka.
Historik umění Roman Prahl se soustředí na uměleckou výzdobu Rudolfina, historik Jakub Jareš shrnuje historii Pražské konzervatoře v Rudolfinu a muzikolog Petr Kadlec popisuje historii České filharmonie, která v budově sídlí od roku 1945.
Historik Michal Novotný podrobně mapuje zabrání Rudolfina parlamentem a jeho přestavbu pro účely sněmovny. Rekonstrukci pak popisuje a hodnotí Jakub Bachtík.
"Pro mě bylo zajímavé si připomenout, jak důležité bylo zbudování Rudolfina jako zázemí pro mladé kulturní instituce, které do té doby neměly v Praze kde hrát či vystavovat, a jak významnou roli toto nově zbudované zázemí hrálo v jejich dalším rozvoji," říká editor Duchek.
Toho překvapila potřeba Čechů si významné stavby ideologicky škatulkovat a národnostně přivlastňovat, čehož je podle něj Rudolfinum příkladem. "Budova byla postavena se záměrem sloužit umění jako takovému, ale v podstatě ihned po svém otevření se stala předmětem sváru mezi Čechy a Němci," připomíná Duchek.
Dům umělců pojmenovaný po habsburském korunním princi Rudolfovi byl otevřen roku 1885. Investovala do něj Česká spořitelna, která stavbou oslavila 50 let existence. Výstavbu inicioval ředitel spořitelny Wenzel Worowka, jenž stál také za výběrem architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze. Rudolfinum bylo slavnostně otevřeno 7. února 1885.
Postupně zde sídlila Obrazárna, Umělecko-průmyslové muzeum, Pražská konzervatoř, po roce 1918 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění a za druhé světové války Německá filharmonie.
V současnosti je budova sídlem České filharmonie a Galerie Rudolfinum, obou provozovaných ministerstvem kultury.
