


Povinná četba pro právníky, manažery, konzultanty i všechny ostatní, kdo chtějí pochopit, co s naším světem (u)dělá umělé inteligence. I tak je v zahraničí charakterizována kniha Jak přemýšlet o umělé inteligenci od Richarda Susskinda. A nejde o přílišné přehánění. Nyní vychází česky, a to v překladu Lenky Strnadové v nakladatelství Mimochodem.

Autor publikace, spisovatel, řečník a nezávislý poradce mezinárodních odborných firem i vlád Susskind, se specializuje na průniky umělé inteligence a práva, ale v recenzované knize se tématu AI věnuje mnohem komplexněji. To, jak hluboce se náš svět pod jejím vlivem promění, líčí z různých úhlů pohledu a na více úrovních.

Zabývá se vylepšeními i hrozbami, které by nám její rozvoj mohl přinést, a jeho přístup je v tomto směru v nejlepším slova smyslu vyvážený. Reflektuje obavy kolegů-právníků či třeba lékařů, kteří varují, že pokud se na systému AI nepodílí lidský odborník, představují takovéto právní nebo lékařské rady, na něž by se laici mohli spoléhat, vážné riziko.
Současně ale zdůrazňuje smutnou skutečnost, že velká část světové populace nyní nemá dostatečný nebo vůbec žádný přístup k právní ani kvalitní lékařské pomoci. A pro ty by jakákoli pomoc umělé inteligence mohla představovat výrazné zkvalitnění jejich života.
Poněkud ironicky až cynicky k tomu autor poznamenává, že odborníci různých specializací zpravidla vidí mnohem větší potenciál pro využití umělé inteligence v jiných oborech než ve svých vlastních.
„Lékaři promptně poukazují na to, že umělá inteligence má velký potenciál v právu, účetnictví a architektuře, ale instinktivně se brání jejímu nasazení ve zdravotnictví. Právníci zase s jistotou tvrdí, že umělá inteligence by se mohla uplatnit v auditu, žurnalistice a manažerském konzultanství, ale zároveň argumentují její omezenou vhodností pro právní praxi a výkon spravedlnosti,“ všímá si autor.
Jiní zase nutnost změn vítají u svých oborových kolegů, jenom ne u sebe samých. Například praktičtí lékaři tvrdí, že starý a osvědčený způsob poskytování primární zdravotní péče je v podstatě jediný možný, ale takoví radiologové „pracují se zobrazovacími metodami“, a proto by mohli být vhodnými adepty na profesní revoluci způsobenou AI.
K tomu ale Susskind nesentimentálně dodává, že pro většinu lidí platí, že pacienti nutně nepotřebují lékaře, ale chtějí zdraví; nechtějí terapeuty, ale duševní klid; nechtějí architekty, ale bezpečné, funkční a atraktivní budovy.
Většina soudních právníků, když jsou dotázáni na dopad umělé inteligence na jejich práci, tvrdí, že jsou nenahraditelní, protože žádný robot by nemohl vystoupit u soudu a vést spor. Přehlížejí však skutečnost, že online soudy odstraňují potřebu ústního zastupování.
Ne že by výše zmíněné profese v současné podobě zanikly v řádu měsíců, možné to ale je v rámci následujících desetiletí, což je horizont, na jehož základě autor rozvíjí svoje úvahy.
Prozíravější firmy už podle autora pochopily, že k tomu, aby přežily, si budou muset samy vybudovat systémy umělé inteligence, které nahradí jejich dosavadní způsoby práce. Těmto firmám začíná docházet, že pokud takové systémy nevytvoří, udělají to určitě jiní: „Tato sebedestrukce se může jevit jako sebepozření, ale pokud k ní dojde, je lepší být u hostiny první,“ píše.
Celkově přitom Susskind tvrdí, že „krátkodobě se dopad AI přeceňuje“, nicméně většina dlouhodobých tvrzení její dopad naopak podceňuje. Radí uvažovat o její regulaci, příslušné právní předpisy a nařízení by se ale podle autora měly zaměřovat na řešení obecných rizik, která by v souvislosti s vývojem a nasazením systémů s obrovským potenciálem mohla vzniknout, namísto toho, aby se soustředily na konkrétní typy a technologie umělé inteligence.
Richard Susskind (1961) je britský autor, právník a jeden z nejvýraznějších odborníků na dopady digitálních technologií a umělé inteligence na právo i další profesní obory. V letech 1998 až 2023 působil jako technologický poradce nejvyššího soudce Anglie a Walesu, radí vládám i velkým firmám a je autorem řady knih o budoucnosti právních služeb, vzdělávání a AI. Jeho nejnovější publikace Jak přemýšlet o umělé inteligenci zkoumá dlouhodobé společenské důsledky rychlého rozvoje této technologie.
V dalších částech knihy se autor pouští na spekulativnější půdu. Souhlasí s většinou odborníků v tom, že AI nemá vědomí našeho typu ani neprožívá emoce, i když ty naše dokáže výborně rozpoznat a ve svých vlastních projevech úspěšně simulovat.
Nebrání se ale úvahám o tom, že složité systémy umělé inteligence, u kterých stále méně tušíme, co se v nich přesně odehrává, mohou mít subjektivní prožitky, které se jen od těch našich značně liší. Možná s nimi vznikají další formy „kvazivědomí“, přičemž už nyní vedle toho našeho existují na Zemi i další: krtek hvězdnatý se orientuje v podzemních tunelech bez slunečního světla pomocí hmatu, hmyz vyhledává samice vzdálené několik kilometrů pomocí čichu; ptakopysk má zobák pokrytý desítkami tisíc mikroskopických elektrických senzorů, jež dokážou zachytit slabá elektrická pole, která vytváří jeho kořist.
Od budoucí AI si Susskind také slibuje, že rozšíří naše senzorické pole, takže díky ní, respektive příslušným implantátům budeme schopni vnímat svět i v těch jeho dimenzích, které dosud znali jen ptáci, brouci či ryby.
V závěru rozvíjí kosmologické vize lidstva spolupracujícího s AI, díky čemuž se nové digitální kvazivědomí může šířit napříč celým vesmírem a proměnit tak kosmos z neživé hmoty v prostor pulzující digitálním životem. Což by podle autora „mohlo být naše poslání, naše povinnost, náš nejvyšší příspěvek a oběť“.
Kniha má každopádně mnoho poloh: od pragmatické a cynické až po téměř vizionářsko-metafyzickou. A nabízí nespočet různých scénářů budoucího vývoje. Jednou z nich je i možnost, že se vývoj AI náhle zastaví, což je ovšem podle autora téměř vyloučené.
Naopak bychom měli počítat s tím, že dnešní verze umělé inteligence jsou zatím ty nejhorší a nejméně výkonné, jaké jsme kdy měli. Trénujme svoji fantazii v tom, co dokážou za deset či dvacet let.
V oblasti recenzování knih se v tomto duchu můžeme dohadovat o tom, zdali recenze v té době budou ještě existovat, ale bude je psát AI, nebo už budou mozky čtenářů se svými oblíbenými knižními autory přímo propojeny pomocí čipů a/nebo přes virtuální realitu. Či snad budou mentálně navázáni na své oblíbené recenzenty? Vítejte v nejistých časech. A snad někdy a nějak na shledanou…



V pravidelné páteční Tečce Radka Bartoníčka se její autor hodně věnuje premiéru Andreji Babišovi, který v tomto týdnu dosáhl dalších svých cílů a dál dominuje v české politice. Zároveň si ale můžete pustit krátké videoukázky, v nichž na jedné Babiš jmenuje dvojici, která by mohla vést vládu místo něj. „Kdyby se tak stalo, možná by to bylo to nejlepší ve prospěch Česka,“ míní Bartoníček.



Možná budete překvapeni, kolik toho máte v hlavě uloženého z dob, kdy se večer čekalo na jeden jediný program. Sanitka, Chalupáři, Nemocnice na kraji města nebo Arabela se do české paměti zapsaly tak hluboko, že někdy stačí zahlédnout jediný obličej, pokoj nebo kus uniformy, a hned víte, o co jde. Teď si můžete ověřit, jestli je to tak a skutečně rozeznáte perly seriálové tvorby bez nápovědy.



New York si v pátek připomíná 25 let od teroristických útoků z 11. září. V noci nad městem zazářila pietní dronová show věnovaná obětem tragédie, během dne pak u Ground Zero zazní jména všech 2983 lidí, kteří při útocích zemřeli. Účast nového starosty Mamdaniho na hlavní pietě ale provází ostrý spor. Kritici včetně bývalého starosty Rudyho Giulianiho tvrdí, že by se ceremoniálu účastnit neměl.






Porazit Andreje Babiše (ANO) nebude podle bývalého šéfa ODS Petra Fialy vůbec snadné. Podle poslance „modrých“ se nehraje o to, jestli bude Babiš vládnout tři roky, ale aby nevládl osm let. Fiala vidí jako cestu opět zopakovat obdobu koalice Spolu, která jej v roce 2021 dostala do Strakovy akademie.