Excentrická básnířka Auxilio Lacouture je Uruguayka z Montevidea a přítelkyně všech Mexičanů. V roce 1968 sedí na toaletě filozofické fakulty mexické federální univerzity, kam právě vtrhlo vojsko a hlava nehlava pálí do pokrokově smýšlejících studentů a profesorů.
Hrdinku, která na toaletě stráví dalších 13 dní, inspirovala skutečná básnířka a autorova přítelkyně Alcira Soust Scaffo. Bolaño řekl, že ho celý život ochraňovala, a proto slovo amulet vetkl do názvu knihy.
V ní historka z univerzitních toalet odstartuje proud zdánlivě náhodných a chaoticky vyprávěných příhod, někdy poetických, někdy syrově hororových, někdy filozofujících, plných vsuvek, odboček a meandrů - typických vyprávěcích postupů spisovatele, jenž žil v letech 1953 až 2003 a jehož národnost nelze spolehlivě určit.
V Chile narozený Bolaño se cítil být Latinoameričanem, i když jedním dechem dodával, že nejlepší, co člověk může udělat s vlastí, je na ni zapomenout. Vyrůstal v chilském vnitrozemí, divoké mládí však prožil v hlavním městě Mexika, kam se rodina odstěhovala za lepším živobytím.
Budoucí spisovatel opustil střední školu, aby se mohl věnovat psaní, a prodléval zejména v Café Habana, kde se skupinou básníků, takzvaných infrarealistů, tvořil obskurní literární časopisy. Ve dvaceti stopoval po Latinské Americe a vrátil se do Chile jako obdivovatel tamního prezidenta Salvadora Allendeho. Po Pinochetově puči v roce 1973 byl Bolaño zatčen. Za to, že se z něj nestal další "zmizelý", vděčil policistovi, z něhož se vyklubal dávný spolužák ze základní školy.
Romanopisec se nakonec usadil ve Španělsku. V latinskoamerických literárních kruzích se dnes občas říká, že existuje období před Bolañem a po Bolañovi. Jeho poznávacím znamením se staly ironické hrátky s formou a žánry či barokní odbočky. Dělal si legraci z literárních kritiků i rodné země.
Erudice sečtělého literárního "nerda" se v jeho románech mísí s černým humorem, citem pro poezii, v niž nakonec promění všechny své prózy, ale také s láskou k brakovému žánru, starým filmům a béčkovým detektivkám. To vše tvoří neodolatelný amalgám známý z objemných knih Divocí detektivové či posmrtně vydaného opus magnum, románu 2666.
Za jedno z Bolañových nejlepších děl je přesto považována kratičká novela Vzdálená hvězda. Stejně jako novela Amulet vznikla rozpracováním jednoho příběhu z větší prózy jménem Nacistická literatura v Americe.
V knihách chilského světoběžníka téměř nikdy nejde o zápletky, spíše o melancholickou a mrazivou atmosféru podanou s černým humorem. Do příběhů vkládá nové a nové významy, proto je možné číst všechny jeho texty jako do sebe zasazené matrjošky, které by jedna bez druhé ztratily na komplexní kráse.
Proto je také skvělé, že v češtině postupně vychází téměř vše, co Bolaño napsal, navíc ve vynikajících překladech Anežky Charvátové. Sám autor se o novele Amulet vyjadřoval jako o menším díle, napsaném v první osobě, zatímco velké práce jsou podle Bolaña většinou psané v osobě třetí.
Variace na větší romány spisovatel považoval za východisko z nekonečné nudy, kterou pro něj představovala současná literatura. A roku 1999, kdy vydal Amulet, už ho podle vlastních slov bavilo jen psát poezii. Ta na překlad do češtiny teprve čeká, ale pokud vyjde, jistě bude pro mnohé jeho čtenáře překvapením - je nejméně tak silná jako Bolañova próza.
Roberto Bolaňo: Amulet
(Přeložila Anežka Charvátová)
Nakladatelství Argo 2020, 144 stran, 259 korun
