"Ruskému umění patřilo čestné místo také v nejhorších dobách normalizace. Vedle zájmu o osudy disidentů, jakými byli Vladimir Sorokin, Viktor Jerofejev nebo Venědikt Jerofejev, to bylo dáno vysokou uměleckou hodnotou jejich děl," vysvětluje letos sedmdesátiletý novinář a překladatel z ruštiny Dvořák, který působí jako spolupracovník Českého rozhlasu Plus.
Loni, tedy v průběhu roku 2017, v češtině vyšlo 196 děl ruských autorů a autorek, což je nejvíc za posledních deset let. Jejich procentní podíl na tuzemských překladech také poprvé za dekádu překročil tři procenta.
"Nikdo z nás asi neznal Ljudmilu Ulickou. Ale její povídky, které se tady objevily poprvé v devadesátých letech, pro mne byly první vlaštovkou toho, že ruská literatura si u nás opět najde své místo," zmiňuje Dvořák autorku, která od té doby k českým čtenářům hovoří pravidelně. Naposledy předloni nakladatelství Paseka vydalo její obsáhlý román Zelený stan v překladu Aleny Machoninové.
Vzrůstající popularitu ruské literatury potvrdila též listopadová návštěva Sergeje Lukjaněnka. Na autogram autora knih jako Noční hlídka a Denní hlídka lidé v Praze stáli dlouhé fronty.
"I když ho nelze srovnávat se Sorokinem, Viktorem Pelevinem nebo Ulickou, je to vynikající literární řemeslník a z jeho prvních děl mám dojem, že i když se jedná o fantasy, podobá se to realistické literatuře," podotýká Libor Dvořák. "Jeho knihy v mnoha ohledech plní roli sociálního románu, jak jsme tomu svědky u nejlepších amerických detektivek."
Nakladatelé v současnosti nabízejí i díla neruských autorů, jež vycházejí z ruských reálií. Nedávno se na pultech knihkupectví objevila například kniha amerického novináře Roberta Masella Kříž Romanovců, v němž hraje důležitou roli zavraždění carské rodiny roku 1918 v ruském Jekatěrinburgu.
"Neruská publicistika a historiografie o Rusku je kvalitní, velmi objektivní a daleko zdrženlivější, než jakou píší sami Rusové. A proto je i poučnější. O Rusku, které je pro svět tajemným fenoménem, píše kdekdo, ale v Česku vycházejí většinou kvalitní díla," míní Libor Dvořák.
Překladatele a komentátora, který se dlouhodobě zaměřuje na oblast Ruska a přilehlých postsovětských regionů, nepřekvapuje ani přetrvávající zájem o ruskou klasickou literaturu.
"Ruská klasika u nás byla oblíbená už od poloviny 19. století a své místo tu neztratila nikdy. Všichni nakladatelé, pro které ruskou klasiku překládám, mi potvrzují, že to není žádný kasovní trhák, ale prodává se dobře," říká Dvořák, který již do češtiny sám převedl díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola, Antona Pavloviče Čechova či Ivana Alexejeviče Bunina.
Pro překladatele se navíc jedná o výzvu, neboť většina velkých klasických románů od Tolstého či Dostojevského je psána starým jazykem a u čtenářů je také zažita v podobě starých překladů. "Čeština při svém vývoji vyžaduje, aby se to překládalo znovu," vysvětluje Dvořák.
Podle něj se na zájmu o ruskou literaturu neprojevuje nynější politická situace ve světě ani kritické hlasy vůči současnému Rusku. "To vymizelo s povinným obdivem k bývalému Sovětskému svazu. Víc než nějaká rusofobie mi dělá starosti nekritická politická rusofilie, obdiv k putinismu a autoritářskému způsobu moci," dodává Libor Dvořák.
Dle nedávno zveřejněných dat Národní knihovny bylo vloni nejvíc knih přeloženo z angličtiny, z celkového počtu 5835 na tento jazyk připadá více než polovina. Po tradičně nejpřekládanější angličtině následují němčina, slovenština a francouzština.
Kromě ruštiny, jež vloni zažila přelomový rok, jsou u českých čtenářů nadále populární severské jazyky, zejména díky úspěchu detektivkáře Joa Nesbøho. Zatímco v roce 2007 bylo do češtiny přeloženo 47 děl skandinávských autorů, loni už si čtenáři mohli rozšířit knihovnu o 129 nových titulů ze severu Evropy.
Český knižní trh má importní charakter. Zatímco v Česku tvoří přeložená díla dlouhodobě více než třetinu všech nových titulů na pultech, v USA překlady zabírají pouhá tři procenta a v Německu loni tvořily 13,6 procenta z tamní knižní produkce.
