Nový trend ve světové literatuře. Nejdůležitější ceny letos získali Afričané

Kultura AFP, Kultura
5. 12. 2021 12:42
Anglickou Bookerovu, francouzskou Goncourtovu i švédskou Nobelovu cenu za literaturu letos dostali spisovatelé z Afriky. Ta se na Západě definitivně dočkala uznání a čtenářům ze starého kontinentu možná ukazuje, jakým budou brzy čelit problémům, píše agentura AFP.
Mohamed Mbougar Sarr ze Senegalu coby první autor ze subsaharské Afriky získal francouzskou Goncourtovu cenu.
Mohamed Mbougar Sarr ze Senegalu coby první autor ze subsaharské Afriky získal francouzskou Goncourtovu cenu. | Foto: ČTK/ZUMA

"Evropský literární svět zažívá obnovený zájem o Afriku," říká Xavier Garnier, který vyučuje africkou literaturu na pařížské univerzitě Sorbonně, a argumentuje právě posledními laureáty tří významných ocenění.

Abdulrazak Gurnah se v říjnu stal prvním tanzanským držitelem Nobelovy ceny za literaturu. Damon Galgut z jižní Afriky přebral britskou Bookerovu cenu. A jedenatřicetiletý Senegalec Mohamed Mbougar Sarr coby první autor ze subsaharské Afriky získal francouzskou Goncourtovu cenu.

Tím však výčet nekončí: mezinárodní Bookerovu cenu si odnesl Francouz se senegalskými kořeny David Diop, laureátem Mezinárodní literární ceny Neustadt se stal Boubacar Boris Diop rovněž ze Senegalu. Portugalskou Camõesovu cenu dostala Paulina Chizianeová z Mosambiku, Mírovou cenu německých knihkupců zase Tsitsi Dangarembga ze Zimbabwe.

Podle afrikanisty ze Sorbonny to nejsou jen pouhá gesta porot, které se snaží vypadat relevantně v rychle se měnícím světě. Západ si konečně uvědomil, nakolik je africká literatura pestrá. Na kontinentu, kde žije už skoro 1,4 miliardy lidí, poslední roky vznikají nová vydavatelství, literární festivaly, ceny i časopisy.

"Africká literatura má početné publikum. Naplno jsme to mohli vidět při pandemii, kdy se celá tato komunita přesunula na internet," doplňuje literární vědkyně Madhu Krishnanová, která se africké literatuře věnuje na britské Bristolské univerzitě. "Všichni ti autoři nespadli z čistého nebe. Jen my v Evropě si těchto světů nebo trendů ne vždy všimneme hned," míní.

Na africkou problematiku mohly západní publikum nepřímo upozornit také celosvětové protesty hnutí Black Lives Matter, svrhávání soch spojených s kolonizací nebo západní vojenské intervence v Africe a na Blízkém východě.

Agentura AFP připomíná, že do západního povědomí se africká literatura poprvé výrazněji dostala v 60. letech minulého století. Tehdy ale byla úzce spojovaná s politikou, dekolonizací a autory, jako byl básník Léopoldem Sédarem Senghorem, který se v září 1960 stal prvním senegalským prezidentem.

K dalším významným protagonistům první vlny patřili dnes již nežijící romanopisec Chinua Achebe nebo sedmaosmdesátiletý dramatik a prozaik Wole Soyinka, oba z Nigérie.

Dnes už mají afričtí autoři širší záběr a méně se řídí tím, jak je budou vnímat čtenáři ve zbytku světa. "Více experimentují, píší o ekologii nebo africkém futurismu. Je to o hodně pestřejší než dřív a mnohem méně spisovatelů cítí potřebu vysvětlovat historii své země západnímu publiku," poznamenává Madhu Krishnanová.

David Diop získal Mezinárodní Bookerovu cenu za román At Night All Blood Is Black (V noci je všechna krev černá) o vojákovi, který za první světové války postupně zešílí. Vycházel při tom ze zkušeností svého předka. Mohamed Mbougar Sarr zase v knize La plus secrète mémoire des hommes (Nejtajnější vzpomínka lidí) vypráví o pátrání po bájné knize, zprostředkovaně tedy píše o literatuře jako takové.

Konžský literární kritik Boniface Mongo-Mboussa oceňuje, že Sarr se "vyhnul stereotypním africkým tématům, jako jsou násilí, válka či dětští vojáci". Tím, že za knihu získal Goncourtovu cenu, by na jinak uzavřenou francouzskou scénu mohl otevřít dveře dalším africkým romanopiscům.

Xavier Garnier z pařížské Sorbonny je přesvědčený, že Evropané v africké literatuře rozpoznali témata, která se brzy budou týkat i jich. "Ekologickou krizi, společenskou krizi. Afrika jako by předznamenávala zásadní problémy, kterým budeme čelit," míní.

Ne všechna letošní ocenění afrických autorů se obešla bez kontroverze. Když se laureátem Nobelovy ceny za literaturu stal Abdulrazak Gurnah, někteří upozorňovali na to, že od 60. let minulého století žije v Británii nebo že se narodil na Zanzibaru, který je sice součástí Tanzanie, avšak jedná se o ostrov, poznamenává agentura AFP.

"Samozřejmě že v africké literatuře také existují spory, například napětí mezi autory žijícími v Africe a těmi v diaspoře," přitakává Madhu Krishnanová.

Podle ní je však kritika v tomto případě neoprávněná, protože Gurnah se africké literatuře v Británii intenzivně věnoval desítky let. "Ukazuje to ale na jisté pnutí a vzbuzuje to otázku, koho všeho nebo co všechno lze označit za africké. Často používáme jednotící nálepku africká literatura, ale uvědomme si, že ten kontinent tvoří téměř 55 zemí a že ho obývají lidé nejrůznější barvy pleti i etnika," dodává literární vědkyně z Bristolské univerzity.

Damon Galgut z jižní Afriky, letošní laureát Bookerovy ceny, je ohledně případného boomu africké literatury na Západě opatrný. "Nikdy nevíte, proč se něco takového stane," odpověděl serveru Deutsche Welle na otázku, proč letos porotci ocenili tolik afrických autorů.

"Mohla to být náhoda, mohlo se to tak prostě sejít. A samozřejmě to může být i tak, že si lidé konečně začínají všímat afrických autorů, což bych si přál. Nehledě na to myslím, že teď pro nás všechny nastal čas tohoto okamžiku využít. Ukázat čtenářům, v jaké je africká literatura kondici. A doufat, že ji tak začnou brát i africké vlády a třeba do ní budou více investovat," uvažuje spisovatel.

Podle něj problém nespočívá jen v tom, že africkou literaturu dlouho ignoroval Západ. "I sami Afričani si této tradice musí začít vážit," dodává.

Britský deník Guardian v komentáři upozorňuje, že evropské literární ceny vycházejí z vnímání románu jako bytostně evropské formy, tradičně určené spíš lidem z vyšších společenských vrstev.

"Pokud teď ti, kdo tuto tradici střeží, začínají uznávat širší pojetí románu a rozšiřovat si obzory, koho konkrétně vyzdvihují, ke komu vlastně mluví a kdo tento proces řídí?" ptá se Guardian a cituje Ellah Wakatamaovou z nakladatelství Canongate Books, podle níž ocenění reflektují jen špičku ledovce. Představují vyvrcholení cesty, jež spoustě autorům trvala desítky let a na které se potýkali s dlouholetým nezájmem.

"Tahle práce neskončí, dokud afrických spisovatelů nebude knihy vydávat tolik, že se o ceny, jako je ta Bookerova, budou ucházet běžně jako pevná součást naší kultury, ne jako něco výjimečného," myslí si nakladatelka.

 

Právě se děje

Další zprávy