Novely Henryho Jamese: Telegrafistka vykouzlí příběh z telegramů dámy a gentlemana

Hana Ulmanová Hana Ulmanová
15. 12. 2021 11:55
Podle anglického spisovatele a fyzikálního chemika Charlese Percyho Snowa byl „literárním veleknězem své doby“, podle levicových kritiků psal pořád víc a víc, ale v podstatě o ničem: Američan Henry James, který žil v letech 1843 až 1916, se stal vůdčím představitelem takzvané zjemnělé tradice. Měl ambici prorazit jako mezinárodní romanopisec, neboť věřil, že Spojené státy jsou příliš provinční.
Hrdinkou jedné z novel je spisovatelským nadáním obdařená londýnská telegrafistka. Ilustrační snímek.
Hrdinkou jedné z novel je spisovatelským nadáním obdařená londýnská telegrafistka. Ilustrační snímek. | Foto: ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo

Z jeho rozsáhlého díla česky známe žalostně málo. Romány Washingtonovo náměstí a Portrét dámy, cestopisy Italské hodiny, Malá cesta po Francii a Anglické hodiny, pár duchařských příběhů a šest novel.

K nim teď nakladatelství Leda přidalo čtyři další, vybrané do svazku nazvaného podle jedné z nich V kleci. Mají šanci uspět. Zaprvé proto, že všechny jsou čtenářsky docela atraktivní, s víceméně rozpoznatelným a napínavým dějem. Za druhé proto, že skvěle nastiňují témata, kterým se James věnoval celou tvůrčí dráhu. A za třetí: každá po svém nese stopy jeho vypravěčského mistrovství.

Začněme akcí. První je v knize zařazená próza Školák, kde dospívání předčasně vyzrálého chlapce v ulhané americké rodině pomalu přerůstá v klasickou tragédii. Morgan - podle Jamesovy sekretářky "dítě světla" - je natolik čistý a zároveň chápe zkaženost okolí, že ho nedokáže zachránit ani jeho mladý domácí učitel. Tento neustále váhající a zoufale nerozhodný absolvent Oxfordu tak promešká šanci stát se hrdinou, a slovy významného kritika Lionela Trillinga tedy není vůbec ničím.

Hrdinkou další novely V kleci je u Jamese výjimečně osoba z pracující třídy. Sice bezejmenná, avšak spisovatelským nadáním obdařená londýnská telegrafistka má představivost i fotografickou paměť a, jak se ukáže, když sleduje telegramy jisté dámy a jistého gentlemana, umí z náznaků vykouzlit příběh. Zároveň je ovlivněna tím, co sama čte, což ji fascinuje stejně jako telegramy - dokud jí nedojde, jak jsou jejich pisatelé pokrytečtí.

Protagonistu třetí novely Autor Beltraffia pak Henry James dle deníkových záznamů založil na Johnu Addingtonovi Symondsovi, historikovi umění a zastánci homosexuálů, jehož spory s chotí v příběhu dospějí k hodně nešťastnému konci. Někteří tehdejší recenzenti soudili, že text je příliš morbidní, zatímco sám James měl pochyby, zda nerozvíjí nepřirozenou zápletku - ovšem ze současného hlediska pozoruhodně protnul umění, náboženství a morálku.

Spisovatel Henry James na obrazu Johna Singera Sargenta z roku 1913.
Spisovatel Henry James na obrazu Johna Singera Sargenta z roku 1913. | Foto: National Portrait Gallery

A konečně Oltář mrtvých napsal James v etapě, kdy mu umírali příbuzní i přátelé. Stvořil příběh muže, který si ze vzpomínání na druhé udělá soukromé náboženství a rituál, přesto nedokáže přemoci křivdu z minulosti - dokud mu jedna žena neukáže, co znamená skutečné odpuštění a láska.

Teď k tématům. Dominuje střetávání britské a americké kultury, což je vidět už na rozvržení postav (údajně movitá americká rodinka na cestách po starém kontinentě, naivní americký ctitel anglického umělce a podobně). V těsném závěsu následuje dynamika vztahů: zpravidla úzkých, leč nějak podivných, často nenaplněných a místy jen nadhozených. Na což navazuje otázka peněz: nikdy se o nich sice nemluví nahlas, ovšem kdo je má a kdo naopak nemá, může ve výsledku rozhodnout vše.

Na tomto místě se hodí připomenout něco málo o autorovi. Třebaže se narodil jako Američan, zemřel na ostrovech coby Brit a Atlantik přeplul tolikrát, až se z toho v jeho kruzích stal vtip. Ať se nacházel na jakémkoli břehu, stále poměřoval relativní výhody či nedostatky.

Vedl bohatý život ve smyslu divadel, koncertů a večírků, nikdy se však neoženil a akademici dodnes spekulují o jeho intimním životě. Konečně sám pocházel z rodiny, v níž už ani jeho otec nemusel pracovat, neboť toho dost zdědil - a mohl tedy potomkům, samozřejmě pouze těm mužským, dopřát elitní soukromé vzdělání, diskuse s předními mysliteli doma v salonu a nesčetně zahraničních cest.

V literárních dějinách je Henry James zapsán hlavně jako nepřekonatelný stylista, který několika črty zachytil nejjemnější odstíny světa a záchvěvy lidského nitra. Například postavení jedné manželky určuje to, že je "spřízněna s aristokracií" - a navíc prózou prosvítá, že nikdo není takový, jakým se zdá navenek.

Obal knihy V kleci.
Obal knihy V kleci. | Foto: Nakladatelství Leda

Třeba Morganovi rodiče nejsou, jak se postupně vyjeví, "okouzlující", nýbrž prachobyčejní citoví vyděrači, přičemž "ve světě zbaveném jemnosti" je vše umně zahaleno rafinovaně kultivovanou konverzací. V níž se zaobalí i "skandál" z novely V kleci nebo to, jakou nemocí srdce trpí Morgan (nemoc srdce je u Jamese poměrně častá metafora). Čtenáři, kteří s Jamesem urazili přes půl století dlouhou cestu od pozdního viktoriánství k ranému modernismu, se mohli jen domýšlet.

Nelehký překlad Jamesových próz nakladatelství Leda svěřilo Jaroslavu Hronkovi, který ukázky uveřejnil už předloni v časopisu Souvislosti. Odvedl vynikající práci: s pozorností upřenou na nuance a detaily. Škoda jen, že chybí redakční komentář, jenž by osvětlil, ke kterým anglickým vydáním se přihlíželo - a na základě jakých kritérií se v tomto svazku ocitly právě čtyři novely z autorových celkem 112.

Čímž budiž řečeno, že hodlá-li edice Démanty literatury pokračovat i nadále, bez alespoň minimálního poznámkového aparátu jinak záslužný projekt u odborníka neobstojí.

Henry James: V kleci

(Přeložil Jaroslav Hronek)
Nakladatelství Leda 2021, 400 stran, 348 korun

 

Právě se děje

Další zprávy