Gurnah se stal prvním africkým spisovatelem černé pleti, jenž Nobelovu cenu za literaturu získal od roku 1986, kdy byl vyznamenán Wole Soyinka z Nigérie.

Rodák z ostrova Zanzibar, jehož mateřštinou je svahilština, jako student v roce 1968 odjel do Británie. Dnes píše anglicky a žije v Brightonu. Od začátku 80. let dva roky přednášel na Bayerově univerzitě v nigerijském městě Kano, poté se přesunul zpět do Británie na Kentskou univerzitu ve městě Canterbury, kde získal doktorát. Na téže škole od roku 1985 učil anglickou literaturu a vedl oddělení postgraduálního studia. Kromě toho pracoval jako redaktor britského literárního časopisu Wasafiri. Zajímá se o postkoloniální beletrii a její vztah k dějinám Afriky, Karibiku či Indie. Edičně zpracoval dva díly esejí o africké próze.

V prvních třech románech z konce 80. let minulého století z různých úhlů pohledu zprostředkoval zkušenost imigranta přicházejícího do Velké Británie, což sám zažil v 60. letech. Rovněž hrdinou jeho knihy In Admiring Silence (V obdivu ticha) je muž ze Zanzibaru, který se ožení s Angličankou a ze svých vzpomínek píše romantické příběhy o Africe.

Nejvíce Gurnah proslul prózou Paradise (Ráj) z roku 1994 odehrávající se v Africe během první světové války. Obsahuje mýty, pověsti a náboženské motivy. Relativní úspěch měl též s románem Desertion (Opuštění nebo Dezerce) z nového tisíciletí. Za oba tituly byl navržen na Bookerovu cenu. Celkem je autorem mnoha povídek a deseti románů, z nichž do češtiny nebyl přeložen ani jeden.

Podle britského deníku Guardian je pro Gurnaha typická snaha poskytnout jiný než eurocentrický pohled. Ve svém zatím posledním loňském románu Afterlives uvažoval nad tím, jaký dopad mají kolonialismus a válka na budoucí generace a o co jsou literatura i svět ochuzené, pokud z kánonu vylučují africký pohled. "Jak budeme vzpomínat, pokud nevíme, co bylo vymazáno?" ptal se Guardian.

"Bylo to takové překvapení, že jsem čekal, dokud neuslyším to oznámení, než jsem tomu uvěřil," řekl Gurnah ve čtvrtek odpoledne agentuře Reuters a poděkoval akademii. "Je to prostě skvělé, takové velké ocenění s dlouhým seznamem skvostných laureátů, pořád to ještě vstřebávám," dodal.

Švédská akademie posléze zveřejnila text přibližující autorova východiska. "Pozoruhodná je jeho oddanost pravdě a nechuť ke zjednodušením. Jeho psaní působí bezútěšně a nesmlouvavě, zároveň ale sleduje osudy jednotlivců s velkým porozuměním a neochvějným odhodláním. Jeho romány se vyhýbají stereotypním popisům a otevírají náš pohled kulturně rozmanité východní Africe, která je pro mnoho lidí v jiných částech světa neznámá," uvedla akademie.

Související

Adichieová: Když jste nás naučili obdivovat Evropu, nemůžete se divit migraci

Alexandra Pringleová, dlouholetá redaktorka Gurnahových knih z nakladatelství Bloomsbury, řekla Guardianu, že Nobelova cena pro dosud opomíjeného romanopisce je zcela zasloužená. "Je to jeden z největších žijících afrických spisovatelů a nikdo si ho nikdy příliš nevšímal. A to mě ničilo. Minulý týden jsem hovořila v podcastu a říkala o něm, že jde o člověka, kterého ignorují. A teď se stalo tohle," uvedla.

Volba letošního laureáta podle agentury ČTK potvrzuje, že rozhodnutí Švédské akademie často bývají překvapivá a málokdy korespondují s předpověďmi literárních kritiků či vědců.

Kandidáty na Nobelovu cenu za literaturu mohou navrhovat akademici, kritici, literární organizace i dosavadní laureáti. Ve spolupráci s externími poradci vítěze vybírá osmnáctičlenná Švédská akademie, která existuje od roku 1786. Jejím stálým tajemníkem je literární vědec Mats Malm. V posledních třech letech se polovina akademiků obměnila, k těm nejmladším patří spisovatelka Ellen Mattsonová.

"Vítězem musí být někdo, kdo píše špičkově, koho si přečtete a cítíte ze všech jeho děl jakousi sílu, vývoj," popsala tento týden Mattsonová. "Nikdy nehledíme na osobní život autora. To je zcela nepodstatné. Hledáme jen vynikající literaturu," dodala.

Související

Držitel Nobelovy ceny Soyinka: Rozdělená společnost skončí, až bude spravedlnost

Předloni tehdejší předseda akademie Anders Olsson deklaroval, že Nobelova cena za literaturu byla dosud příliš orientovaná na muže a evropské autory. Od té doby porotci ocenili dvě ženy: Olgu Tokarczukovou z Polska a vloni Američanku Louise Glückovou.

Britský deník Guardian tento týden připomněl, že Švédská akademie má za sebou temnější období. Nejprve se potýkala s aférou kolem sexuálního obtěžování, kvůli čemuž byla cena roku 2018 odložena. Jeden z porotců Jean-Claude Arnault nakonec skončil na dva roky ve vězení a akademii musela opustit i jeho manželka Katarina Frostensonová, když se ukázalo, že do vyhlášení neudržela v tajnosti jméno vítěze.

Předloni na sebe akademie opět strhla pozornost, když vyznamenala Rakušana Petera Handkeho, kritizovaného kvůli popírání srbských násilností za válek v bývalé Jugoslávii v 90. letech minulého století.