Nobelovu cenu za literaturu získali Olga Tokarczuková a Peter Handke

Kultura ČTK Kultura, ČTK
10. 10. 2019 13:00
Nobelovu cenu za literaturu pro rok 2018 získala polská spisovatelka Olga Tokarczuková, letošním laureátem se stal Rakušan Peter Handke. Ve čtvrtek to oznámil literární vědec Mats Malm, který je novým stálým tajemníkem Švédské akademie. Loni ocenění nebylo uděleno, proto jej organizátoři nyní dali hned dvěma autorům.
Olga Tokarczuková a Peter Handke, čerství držitelé Nobelovy ceny za literaturu.
Olga Tokarczuková a Peter Handke, čerství držitelé Nobelovy ceny za literaturu. | Foto: Reuters

Sedmapadesátiletou Olgu Tokarczukovou ocenili za "vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života". Porota zvlášť vyzdvihla autorčin třetí román Pravěk a jiné časy, který je zasazen do fiktivní vesnice Pravěk v centru Polska a vytváří paralelu k polské historii. Podle Švédů se jedná o "excelentní příklad nové polské literatury po roce 1989".

Stejně tak ale Švédská akademie ocenila pět let staré Knihy Jakubovy, ve kterých polská spisovatelka předvedla "vrcholné schopnosti románu zobrazit případ, který se takřka vymyká lidskému chápání".

"Tokarczuková nikdy nenahlíží realitu jako něco stabilního nebo věčného. Své romány konstruuje v napětí mezi kulturními protiklady: příroda proti kultuře, rozum proti šílenství, muž proti ženě, domov proti odcizení," pokračuje zdůvodnění Švédské akademie. Tokarczuková vloni obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za prózu Běguni, jejímž tématem jsou nomádi současné doby. Obě díla, stejně jako mnoho jejích dalších titulů, byla přeložena do češtiny.

Tokarczuková má k Česku dlouhodobě blízko, naposledy přijela předloni. "Mám asi nějakou českou karmu. Bydlím 200 metrů od české hranice. Čím jsem starší, tím jsou vazby silnější," řekla při tehdejší debatě s brněnskými čtenáři, kde představila právě Knihy Jakubovy.

Protagonistou románu, jejž do češtiny převedl Petr Vidlák, je muž jménem Jakub Frank. Tento Žid původem z Podolí na dnešní Ukrajině se nechal pokřtít, zároveň se prohlašoval za mesiáše. S "dvorem" svých oddaných následovníků nějaký čas žil v Brně na Petrově, přímo naproti katedrále.

Tokarczukovou zaujal Frank zprvu jako prototyp náboženského vizionáře, postupně ji však prý začal děsit, když při práci na knize postupně vyvstávaly jeho psychopatické, násilné a manipulátorské rysy. Osud Franka a jeho následovníků označuje Tokarczuková za obrovské náboženské a politické dobrodružství.

Problematika komunikace

Šestasedmdesátiletý Peter Handke, jeden z nejvýznamnějších poválečných evropských autorů, ve čtvrtek Nobelovu cenu dostal za "vlivné dílo, které s lingvistickou vynalézavostí zkoumá okraj a specifičnost lidských zážitků".

Rakouský spisovatel, básník, dramatik a překladatel, který od 90. let minulého století žije v Paříži, je autorem desítek próz, her a esejů. Podílel se také na scénářích k filmům Wima Wenderse včetně známého Nebe nad Berlínem. Tři celovečerní snímky sám režíroval.

"Od jedné ze svých prvních knih Úzkost brankáře při penaltě až po Velký pád vyklenul podivuhodnou duhu, poskládanou především z těch temnějších odstínů barevného spektra. Téměř všechny Handkeho romány jsou jakýmsi náhledem do intimního deníku jeho fiktivních hrdinů - nemožných figur, které jsou neustále v pohybu. Na cestě, která se ale nebezpečně často podobá kruhu," napsal v Hospodářských novinách básník a surrealista Jan Gabriel.

Podle něj Handke používá postavy jako odraznou plochu reflektující svět. "Jde nezřídka jen o fragmenty postav, povlávajících přeludů, nicméně dostatečně reálných v jejich absurdních až vykolejených činech a gestech, v příbězích jejich každodenního života, v banálních anekdotách, jichž jsou samy příčinou," konstatoval.

V českém překladu Handkeho tvorba vychází od konce 60. let minulého století, zdejší čtenáři mohou znát jeho prózy Nevyžádané neštěstí (česky 1980), Tři pokusy (1993), Dětský příběh: Číňan bolesti (1997), Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu (1999) či Don Juan (2006).

Handke pokračuje v rakouské literární tradici tvrdé společenské kritiky jazyka jako nástroje myšlení, prohlubující se propasti mezi ním a světem. "Nekompromisností postojů, syrovým přístupem k současným společenským problémům i kvalitou svých děl" má blízko ke krajanům Thomasi Bernhardovi či Elfriede Jelinekové, srovnává Jan Gabriel.

Peter Handke vystudoval práva. Píše od 60. let, doby revolučních změn v Evropě i jinde ve světě. Také jeho díla působila převratně, v dramatu vytvářel takzvané mluvené hry, které stály v obsahové i formální opozici k tradici. Zabýval se problematikou komunikace, jazyka a lidské existence.

Proslul ještě před vydáním debutového románu Sršni. V roce 1966 se zúčastnil sjezdu literární skupiny Gruppe 47 v Princetonu, kde vyvolal rozruch projevem zhnusení nad díly etablovaných kolegů. V dlouhém, hanlivém proslovu si stěžoval na literární impotenci autorů. O kritice pak prohlásil, že je "stejně hloupá jako jí kritizovaná literatura".

V témže roce měla premiéru jeho hra Spílání publiku a kritika začala čtyřiadvacetiletého autora bouřlivě oslavovat. Dnes hru díky inscenaci někdejšího pražského Divadla Komedie znají také čeští diváci. Komedie z autorova díla zdramatizovala také Hodinu, ve které jsme o sobě nevěděli či Podzimní blues.

Handke se již roku 2009 stal laureátem Ceny Franze Kafky udílené v Praze.

Mnohokrát čelil kritice, zejména za své postoje k jugoslávské válce. Bylo mu vytýkáno, že zlehčuje srbské válečné zločiny a že roku 2004 podepsal výzvu k obhajobě Slobodana Miloševiče, kterého navštívil ve vězení a později pronesl smuteční projev nad jeho rakví. Roku 2008 Handke prohlásil, že kdyby byl Srbem, volil by srbské nacionalisty, a téhož roku napsal krátký komentář pro francouzský deník Le Figaro, v němž označil počínání západních států v průběhu jugoslávské války za "gaunerské".

Peter Handke na snímku z roku 2009.
Peter Handke na snímku z roku 2009. | Foto: Reuters

Dvě ceny místo jedné

Švédská akademie, která existuje od roku 1786, se letos výjimečně rozhodla udělit hned dvě ceny za literaturu, aby vykompenzovala loňskou pauzu. Tu způsobil skandál kolem sexuálního obtěžování, v jehož důsledku rezignovala část poroty.

O vítězích za roky 2018 a 2019 rozhodli čtyři švédští básníci a akademici, z nichž nejmladším Kristině Lugnové a Andersu Olssonovi je 70 let. Všichni v akademii působí déle než 10 let, podíleli se tak i na některými kritiky rozporovaných rozhodnutích vyznamenat běloruskou novinářku Světlanu Alexijevičovou nebo amerického písničkáře Boba Dylana.

Letos porotci nově měli k ruce pět externistů včetně Mikaely Blomqvistové, jedenatřicetileté literární kritičky deníku Göteborgs-Posten, nebo Rebecky Kärde, sedmadvacetileté studentky Humboldtovy univerzity, která píše pro list Dagens Nyheter. Obě v rozhovorech po svém jmenování ‎vyjádřily rozpaky nad tím, že Nobelovu cenu před třemi roky získal Bob Dylan. Dalším novým externím porotcem se stal Kristoffer Leandoer, který se dříve zabýval horory a fantasy.

Šéf akademie Anders Olsson už před čtvrtečním oznámením deklaroval, že Nobelova cena za literaturu byla dosud příliš orientovaná na muže a evropské autory. Přesto nakonec cenu získali Rakušan a Polka.

V uplynulých týdnech světová média spekulovala o favoritech. Právě kvůli tomu, že akademie výjimečně vyhlašuje rovnou dvě ceny, kurzy tentokrát nevypsala sázková kancelář Ladbrokes, na kterou se média odvolávala v předešlých letech. U konkurenčních sázkařů Nicer Odds v průběhu uplynulého týdne vzrostly šance Kanaďanky Margaret Atwoodové, Olgy Tokarczukové, ruské spisovatelky Ljudmily Ulické a maďarského literáta Lászla Krasznahorkaie.

Tento pátek uplyne 35 let od chvíle, kdy Nobelovu cenu získal český básník Jaroslav Seifert. O prestižním ocenění jedné z největších postav české literatury 20. století tehdejší komunistický režim téměř neinformoval. V českých novinách vyšly dvě věty, ve slovenských jen jediná. Od té doby Nobelovu cenu žádný český autor nezískal, přestože mezi favority bývá již desítky let řazen letos devadesátiletý Milan Kundera, český romanopisec žijící v Paříži.

 

Právě se děje

před 26 minutami

Tipsarevič v posledním zápase kariéry odvrátil devět mečbolů

Srbský tenista Janko Tipsarevič bojoval ve čtvrtfinále ve Stockholmu o prodloužení kariéry přes tři hodiny a odvrátil devět mečbolů, nakonec ale Japonci Juičimu Sugitovi podlehl 2:6, 6:4 a 6:7. Pětatřicetiletý bělehradský rodák už dříve ohlásil, že turnaj ve švédské metropoli bude jeho posledním představením na ATP Tour.

"Kdybych si měl vybrat způsob, jak ukončit kariéru, bylo by to takhle - nechat na kurtu všechno. Tento okamžik si budu pamatovat do konce života," uvedl Tipsarevič po zápase, který oba tenisté končili v křečích.

Bývalý osmý hráč světového žebříčku odvrátil devět mečbolů v závěru třetího setu a vynutil si tie-break, v němž dokonce vedl 2:0. Sugita ale pěti body vývoj zkrácené hry otočil a vypracoval si desátý mečbol na 6:4, při němž Tipsarevič poslal bekhend za základní čáru.

Srbský tenista hrající v ochranných sportovních brýlích získal během kariéry čtyři tituly na ATP Tour a na dalších sedmi turnajích postoupil do finále. Dvakrát startoval na Turnaji mistrů a v roce 2010 byl členem vítězného srbského družstva v Davis Cupu.

Další zprávy