Součástí výstavy, jejímž jádrem je 171 listů rukopisu nejslavnějšího románu Franze Kafky Proces, vystavených ve skleněných vitrínách, je také projekce adaptace knihy od Orsona Wellese, přehlídka obálek několika desítek překladových verzí a také výběr fotografií z Kafkova života ze sbírky nakladatele Klause Wagenbacha. Ti, kteří hovoří německy, si mohou listy včetně poznámek přečíst naskenované na dotykových obrazovkách.

Připadám si jako před soudem

Psal se 12. červenec 1914, když v berlínském hotelu Askanischer Hof došlo k hádce mezi Franzem Kafkou a jeho snoubenkou Felice Bauerovou. Dvojice po ní zásnuby zrušila.

Kafka si později do deníku zapsal, že si při debatě, jíž se zúčastnila i sestra Felice Ema a jejich kamarádka Greta Blochová, přišel jako před soudem. Tehdy získalo Kafkovo nejslavnější dílo o osudu prokuristy Josefa K. obrysy. Autor ho po zběsilém psaní dokončil za půl roku, v lednu 1915.

"Nespím. Odpoledne jsem se, celý malátný, natáhl na sofa, ale neusnul jsem. To samé v noci. Ale nezastaví mě to," zapsal si do deníku. Kafka často pracoval na několika kapitolách zároveň, zanášel je do různých bloků a zároveň psal další texty a deníkové noticky.

V září roku 1915 vydal několik stránek z Procesu v židovském týdeníku Selbstwehr, o pět let později předal rukopis příteli, spisovateli Maxu Brodovi. Až do roku 1922 po něm chtěl, aby text spálil.

Brod jeho přání nevyslyšel a rok po Kafkově smrti, v roce 1925, deset kapitol opravil, doplnil o interpunkci a pod názvem Proces - vybraným podle Kafkových poznámek v díle - poprvé vydal. Později čelil kritice za to, že z textu vynechal nehotové kapitoly a prezentoval tak publiku knihu jako dokončenou. 

Těsně před začátkem druhé světové války Brod opustil Prahu a odjel do Palestiny. Po válce věnoval rukopis Procesu své sekretářce a partnerce Ester Hoffové, která ho v roce 1988 prodala. Díky finanční sbírce se později povedlo listy zakoupit v aukci pro literární archiv v Marbachu.