Neptat se, co kdo dělal za války. Holubova kniha otevírá traumata z Jugoslávie

Teodor Marjanovič Teodor Marjanovič
21. 8. 2020 12:44
Bosna a Hercegovina je zjizvený, dnes tuze zapomenutý kraj. Pochopit širší příčiny hrůz, jimiž prošel před takřka už 30 lety, není až tak těžké: srbský šovinismus, usilující o upevnění mocenských a politických pozic v prostoru rozpadlé Jugoslávie, systematicky rozdmýchal válku, která zejména krutou genocidní nevybíravostí neměla v Evropě od roku 1945 obdoby.
Bosenský muž s dítětem v náručí s ostatními chodci utíká před ostřelovačem, Sarajevo, duben 1993.
Bosenský muž s dítětem v náručí s ostatními chodci utíká před ostřelovačem, Sarajevo, duben 1993. | Foto: ČTK

O poznání těžší je ale získat představu o tom, jakou stopu trauma - spojené s pocitem zoufalosti, že okolní svět nezasáhl včas - zanechalo na duších Bosňáků. Včetně těch, kteří se třeba narodili až po válce, a se zkázou se tudíž seznamovali jen nepřímo.

Milan Holub debutoval roku 2015 knihou Osmaosmdesátá s fotografiemi Jana Šibíka.
Milan Holub debutoval roku 2015 knihou Osmaosmdesátá s fotografiemi Jana Šibíka. | Foto: VR atelier

Kniha cestovatele, novináře a skauta fotbalových klubů Milana Holuba nazvaná Sarajevo, nejprve zveřejněná před třemi roky v Bosně a Hercegovině a letos publikovaná česky nakladatelstvím VR Atelier, se o to pokouší. A to pomocí próz, provázaných nikoli lineárním příběhem, ale navozováním atmosféry, která se vznáší nad posedáváním v kavárnách, nekonečným klábosením o všem možném, popíjením kávy, pokuřováním, přemýšlením, jak si vydělat peníze, či dojednáváním, jak někoho z rodiny dostat na školu do ciziny.

Při tom všem je hlavní se nikoho na nic zásadního neptat. Zejména ne na to, kdo co dělal za války, případně jestli to nebyl právě tento číšník nebo otec této hezké dívky u protějšího stolu, kdo pálil z minometů na obklíčené Sarajevo nebo jako ostřelovač mířil na promrzlé lidi přebíhající ulice.

Či jinak: Holub se o to pokouší pomocí kusých postřehů a letmých anekdot, vykreslujících balkánskou sveřepost, ale také uvolněnost, ba lenost - jakož i různá poválečná tabu, která jsou pro nynější bosenskou každodennost typická.

Dojmy a pozorování, podaná v drobivých, působivých větách, sice poněkud postrádají černý humor, o nějž ve stínech bosenských kaváren ani v nejhorších časech nebyla nouze. Tu a tam ale dospějí až k pozoruhodné esejistice. Například když autor srovná, byť spíše s pomocí násobilky, masakr ve Srebrenici s vyhlazením Lidic. Patří to k silnějším pasážím knihy.

Holub mezi Bosňáky jistě získal mnoho známých, nedal si ovšem tu práci, aby si třeba od nich nechal korektorsky ověřit pár drobných citací z bosenštiny. Věčný oheň není "vječna varta", nýbrž "vječna vatra". Dva malé prameny nejsou "dva mala izbora", nýbrž "dva mala izvora".

A dále: Muslimové v Bosně jsou národem, nikoli jen náboženskou skupinou, proto se už od dob Titovy Jugoslávie píšou s velkým M, což je důležité právě v kontextu, když se zrovna vede řeč také o Chorvatech a Srbech. Nebo když se o nich čtenář dozvídá, jak si celkem bez okolků rádi dají alkohol. Mezi Muslimy je totiž i dost ateistů.

Podobně jako pěst na oko působí rádoby vtipné rýpnutí, že Slovinci nemají v povaze "prokládat sušení sena tu a tam nějakou menší válkou". Škoda, že autor ve Slovinsku nenavštívil stále neoznačené hroby pravých či domnělých příslušníků protikomunistické katolické domobrany, postřílených Titovými vítěznými partyzány v posledních dnech druhé světové války či krátce po ní. Je to velké trauma, které dodnes štěpí slovinskou politickou scénu. Ty hroby tam jsou někdy k nalezení paradoxně právě i nedaleko seníků.

To vše by se ale ještě dalo při dobré vůli přejít, kdyby tu nebyly momenty, kdy se Holub jakousi freudovsky laděnou retrospektivou zřejmě svých životních zkušeností z vojny snaží vysvětlovat kořeny zla v lidech.

Obal knihy Sarajevo.
Obal knihy Sarajevo. | Foto: VR atelier

Ochota jinak neškodných osob otočit se zády k lidskosti a páchat zvěrstva, jakmile padnou společenské zábrany, je sice známý fenomén. Formálně se proto v souvislosti se zlem a ukrutností jistě dá říct, že co se dělo, řekněme, v malém na vojně v socialistickém Československu, nacházelo možnost rozvinout se ve velkém v zemi drcené nacionalistickými démony. Jenže tváří v tvář tomu, co lidé zažívali ve vyhladovělém, bombardovaném Sarajevu, a vůbec v celé znásilňované Bosně, takové snahy vyznívají nepatřičně, ne-li komicky. Jsou prostě málo pokorné.

I tak je ale Holubova kniha pozoruhodným svědectvím a zaslouží pozornost. Kromě své záliby v dušezpytu je autor dalek toho, aby ze sebe dělal hrdinu, objevitele, znalce, balkanologa. Když se svými kamarády sedí u kávy, text kapitoly často skončí u toho, že jim v lecčems nerozumí a nedokáže odhadnout, co mu řeknou v příští větě.

Je to celé míněno v dobrém, jako výraz potěšení z toho, že ti lidé přežili, že jsou. Stejně jako Sarajevo, jejich město.

Autor je redaktorem České televize.

Milan Holub: Sarajevo

Nakladatelství VR atelier 2020, 128 stran, 190 korun

 

Právě se děje

před 4 hodinami

Midtjylland se na duel se Slavií naladil výhrou 1:0 nad Randers

Fotbalisté Midtjyllandu se na středeční odvetu 4. předkola Ligy mistrů proti Slavii naladili výhrou. Ve 3. kole dánské ligy porazili 1:0 Randers. Obhájce titulu naplno bodoval ve druhém ze tří kol nového ročníku, přičemž podruhé za sebou vyhrál stejným výsledkem. Dnes o triumfu domácích rozhodl v 6. minutě Božidar Kraev.

Dánský celek, který si v úterý z Edenu odvezl bezbrankovou remízu, usiluje o první postup do základní skupiny Ligy mistrů. Naopak Slavia touží po druhém účasti v hlavní fázi po sobě a celkově třetí v historii.

Trenér Midtjyllandu Brian Priske nasadil dnes sestavu: Hansen - Dyhr, Sviatchenko, James, Andersson (61. Cools) - Anderson, Onyeka (61. Madsen), Kraev - Sisto (82. Isaksen), Júnior Brumado (74. Vibe), Mabil (82. Evander).

Další zprávy