Vše se změnilo až koncem roku 1955, kdy jej britský spisovatel Graham Greene označil za jeden z nejlepších románů roku. A londýnský list Sunday Express naopak za odpornou pornografii.
Román ruského emigranta Nabokova, který nejprve uprchl před bolševiky do Francie a poté před nacisty do USA, to kvůli svému obsahu neměl zpočátku jednoduché. Americká vydavatelství jej odmítala vydat, a tak Nabokov zkusil Francii, kde kniha ve dvou dílech a nenápadném zeleném přebalu (plná typografických chyb) nakonec vyšla - v angličtině. První pětitisícové vydání sice zmizelo z pultů poměrně rychle, to pravé šílenství ale přišlo až po Greenově ocenění románu.
Když se v novinách objevila odsuzující slova o pornografii a rozšířilo se povědomí o příběhu, chtěl Lolitu každý. A když se k tomu připočetly krátkodobé zákazy románu v Británii i Francii, komerčnímu úspěchu premiérového amerického vydání z roku 1958 nestálo nic v cestě. Jen v prvních třech týdnech zmizelo z knihkupeckých pultů přes 100 000 kopií románu. Nabokov později řekl, že ne on, ale Lolita je slavná. Své nejúspěšnější knihy si cenil i přesto, že zastínila jeho ostatní dílo.
Lolita mu přinesla bohatství, nezávislost i nesmrtelnost. A ze jména hlavní hrdinky se během následujících let stalo klišé, nálepka označující záměrně provokující, předčasně dospělé dívky. K tomuto obrazu Lolity přispěla i filmová zpracování. Například jinak uměřený snímek Stanleyho Kubricka z roku 1962 propagoval smyslný plakát, na němž představitelka Lolity s rudými rty a brýlemi olizuje rudé lízátko. Filmu z roku 1997 pak kritici vyčítají příliš atraktivní a dospěle působící titulní hrdinku.
