Na počátku bylo Slovo. Vyšla kniha dojemných i mrazivých Horáčkových veršů

Textař a spisovatel Michal Horáček se inspiroval příběhy Starého a Nového zákona a na jejich motivy napsal básnickou sbírku s názvem Pozemský prach a Boží dech. Vypravěčem většiny básní jsou bibličtí hrdinové, kteří své radosti i strasti konfrontují s lidmi 21. století. Knihu doprovázejí působivé fotografie Jana Šibíka.

Během čtyřiceti týdnů roku 2025 psal Michal Horáček básně převážně koncipované jako promluvy nebo rozhovory rozmanitých biblických postav. Postupně tak vznikala sbírka, jež ve vybraných čtyřiceti zastaveních nabízí pohled na Starý i Nový zákon nikoliv z náboženské, ale spíše obecně lidské a osobní perspektivy.

Vedle ústředních událostí (jako je stvoření světa, apokalypsa, pád babylonské věže či ukřižování nebo vzkříšení) a známých aktérů Bible (Abraham, Jákob, Mojžíš, Šalomoun, Jonáš, Ježíš, Maria či apoštolové) autor akcentuje i děje a postavy vedlejší (stařec Metuzalém, prorokyně Mirjam, pastevci, Veronika, vojáci pod křížem nebo andělé). Řada z figur, které si Horáček pro své básně vybral, jsou k něčemu povolány nebo musí reagovat na určitou výzvu, což každá činí po svém (a často nikoli příkladně).

Pohled do tmy i do světla

Někdy vzletné či rozverné, jindy uhrančivé, bolestné až mrazivé verše, psané jako dialog či monolog, jsou vždy jakousi básnickou úvahou nad vybraným biblickým citátem. Žádné plané filozofování, jen úhel pohledu, který čtenáře jakoby mimochodem odkáže k zamyšlení nad současným stavem světa, válkami a násilím či k obyčejným, velmi osobním pochybám a hledání. Texty ale tematizují i vděčnost, radost a opojení životem, jako když Metuzalém ve stejnojmenné básni říká: „Pane, Tvé pozvání do Stvoření plní mě úžasem v každém z mých dní. Kdybych směl něco chtít, řekl bych hned: Jen dalších devět set devětašedesát let.“

Ve výsledku tak nejde o depresivní, nýbrž o nadějeplné čtení, protože jako lidé máme stále šanci, pokud zlu dokážeme odpovědět: „Máš v moci jen ty malověrné. Těm, kteří odmítají černé, tvé svody budou malicherné. Vždyť nejen chlebem člověk živ.“ (z básně Satan: Pokušení na poušti).

Fotografické obrazy jako další dimenze

Atmosféru knihy pak zcela specifickým způsobem dotvářejí fotografie několikanásobného držitele ocenění Czech Press Photo Jana Šibíka. Neilustrují děj veršů, nýbrž k nim vytvářejí významotvorný kontrapunkt. Jsou na nich zachyceny tváře, gesta a rituály lidí z jiných kultur, místa nedávných válečných konfliktů či neštěstí, které Šibík vyfotil na mnoha svých cestách po světě, ať už jde o Teherán, Kábul, Oděsu nebo Gazu. Ve spojení s Horáčkovými básněmi často vykouzlí další emotivní (a mnohdy nadčasovou) linii uměleckého sdělení, která propojuje „tehdy“ a „dnes“.

Knižní cyklus, který vydalo nakladatelství Argo, doprovodil doslovem evangelický teolog Miloš Rejchrt a poznámkou o vzniku knihy editorka Daniela Iwashita. Po libretu Kudykam (2009) a cyklu villonských balad Český kalendář (2012) je tento soubor Horáčkovou třetí knihou veršů.

Když se verše stanou hudbou

Díky svému pravidelnému rytmu, rýmům a refrénům si básně přímo říkaly o zhudebnění. Podtitul knihy ostatně zní Slova příštích písní inspirovaná biblickými příběhy. Ve Státní opeře se proto na letošní listopad chystá unikátní hudební večer árií, balad a šansonů, za jejichž vznikem stojí přední současní skladatelé v žánru artificiální i rockové hudby. Za doprovodu Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou Stevena Mercuria a sextetu Iva Viktorina je zazpívají např. Michael Kocáb, Iva Bittová, Jiří Pavlica, Vojtěch Dyk, Naďa Válová a další.