Michel Pastoureau ví, že modrá nechodí nikdy sama

Boris Hokr
19. 1. 2014 16:38
Francouzský historik vypráví velmi poutavě dějiny nejoblíbenější barvy západního světa.
Modrá Yvese Kleina.
Modrá Yvese Kleina. | Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Michel Pastoureau se u nás uvedl v roce 2011 knihou Medvěd - Dějiny padlého krále. Pastoureau v ní svého „hrdinu" sledoval od pravěkých dob, kdy byl medvěd prvním „králem" lidské představivosti, popsal jeho úpadek ve středověku i jeho svérázné návraty v moderní době - včetně až anekdoticky pojatého vyprávění o plyšových medvídcích či pesimistického hodnocení snahy vrátit medvěda do volné přírody.

Nyní se po dvou letech vrací na český trh s titulem, v němž se doznává ke své další velké zálibě - bádání o barvách. Nádherně vyvedená kniha - logicky v královsky modré - nabízí i celou řadu obrazových materiálů, ale hlavně dokládá, že Pastoureau je jedním z nejlepších francouzských historiků naší doby. A zcela jistě nejzábavnějším.

Barva nenápadná i triumfální

Pokud Pastoureau v dějinách medvěda vyprávěl příběh - v nejlepším slova smyslu a tradici francouzské historiografie - o pádu a vytlačení na okraj, tentokrát postupuje zcela opačně. Sleduje osudy modré barvy (a nejen jí, protože „barvy nikdy nechodí samy") od dob, kdy byla nevýznamnou a ignorovanou, případně dokonce Římany zavrhovanou barvou barbarů (připomíná barvení se Germánů borytem) přes její vzestup ve středověku až po absolutní vítězství v současnosti.

Michel Pastoureau
Michel Pastoureau | Foto: Aktuálně.cz

V současném západním světě je modrá zdaleka nejoblíbenější a nejpopulárnější barvou. A Pastoureau zdůrazňuje, že tato převaha platí v nejrůznějších průzkumech bez ohledu na vzdělání, postavení či pohlaví dotazovaných. Výjimkou jsou děti... a odchylky nalezneme v Latinské Americe ovlivněná indiánskými kulturami. Zcela stranou pak Pastoureau ponechává Asii (s drobnou poznámkou k Japonsku) a Afriku.

Zde ovšem vyzívá jiné badatele, kteří by v oblasti byli schopni čelit výzvám, které s sebou studium barev nese. Což rozhodně nepovažujte za nějakou pohodlnost, ale vědeckou poctivost. V rozhovoru ku příležitosti své předloňské návštěvy (pro časopis Dějiny a současnost) Pastourea litoval, že si moderní historiografie stále nejsou sto vzájemně poskytnout důležité prameny.

Lekníny z modrého období Clauda Moneta.
Lekníny z modrého období Clauda Moneta. | Foto: Aktuálně.cz

On sám je tak vycvičen v řečtině i latině a čte v angličtině a němčině, ovšem kupříkladu bohatství arabských pramenů je mu zcela uzavřeno; pokud mu nevypomůže některý z kolegů - a to jsme stále ještě na poli bádání o plus minus stejném kulturním prostředí.Na poli dostupných západních pramenů je  však Modrá z hlediska metody stejně bravurní, jako byl Medvěd.

Pastoureau připomíná, že moderní badatel čelí na každém kroku nebezpečí anachronismu - barvy již nevnímá za stejných podmínek jako jejich prvotní diváci; osvětlení  je jiné, kvalita samotných barev časem oslabena, proměnil se jazyk a celý kulturní kontext...

Je radost sledovat, jak stopuje modrou v lexiku a připomíná, že kupříkladu biblické či jiné starověké texty, v jejichž moderních překladech je modrá barva zmíněna, ve skutečnosti mluví tu o jasu, tu o jakési obecné tmavosti... že kupříkladu nebe nebylo dlouho spojováno s modrou barvou, stejně jako třeba řeky a moře na mapách (k tomu kdysi sloužila především zelená) atd.

Mistr zábavy intelektu

Pro Pastoureaua je přitom typické, že ona záplava informací, v nichž analyzuje dobový svět symbolů, tehdejší technické možnosti a hospodářské aspekty barev (získávání barviv a jejich trvalost, ale i představy o jejich původu), není únavná. A už vůbec ne zmatečná. Svého čtenáře naopak pohltí a donutí jej naplno si uvědomit, jak moc se lidé a svět v průběhu času změnili.

Modrá Paula Whistlera.
Modrá Paula Whistlera. | Foto: Aktuálně.cz

Ideálním příkladem je vztah středověku k možnosti získání zelené barvy pomocí míchání modré a žluté. Pastoureau tvrdí, že modrá a žlutá byly v tehdejším barevném systému barvy, které nijak nesouvisely, a jejich položení na stejnou osu, na níž by se navíc vyskytovala i zelená, bylo prostě nemyslitelné. Stejně jako samotný akt míchání čehokoliv, který byl nahlížen jako protivení se božímu řádu (u nás ostatně negativní vnímání spojení dvou „světů" známe všichni z Kytice Karla Jaromíra Erbena).

V barvířských dílnách se kádě s oběma barvami navíc nacházely v jiných místnostech, takže nemohlo dojít ani k náhodnému smíchání. Dnes je však zelená pro většinu dětí zajímavá právě tím, že je složeninou modré a žluté, že si ji mohou samy vytvořit.

To, co jsem uvedl, může působit nedůležitě, případně jako anekdota. A je pravdou, že Pastoureau se s podobnými výtkami vůči předmětům svého bádání potýkal už v době studií. Sám zdůrazňuje, že jeho největším hříchem pro některé autority byla navíc jasně rozpoznatelná radost, kterou mu jeho téma přinášelo. Ovšem v průběhu let a v řadě monografií dokázal, že jeho témata jsou důležitá. Že skrze ně dokáže nabídnout hlubší porozumění historii, ale i současnosti, že dokáže zaujmout veřejnost i ukázat nové možnosti čtení pramenů.

A stále se bavit. Stejně jako v dějinách medvěda, ani zde neváhá do svého příběhu zakomponovat odbočky pojaté čistě zábavně - například historku o vzniku slavné pruské modři, v níž nechybí prolhaný šmelinář, náhodný objev a vzestup i pád potměšilého prospěcháře.

Goethův barevný kruh.
Goethův barevný kruh. | Foto: Aktuálně.cz

Jinde zase doslova pábí příklady pronikání modré do frází a termínů - od slavného blues přes popis opilosti po v angličtině používané sousloví „modrá hodinka" (čas těsně po pracovní době, kdy lidé nejdou hned domů, ale na „skleničku").Jeho text přitom v nejmenším nesleví z odbornosti, přesného vyjadřování a argumentace. Právě v mixu evidentní radosti z vyprávění a suverenity špičkového historika  se projevuje další silná stránka jeho knih; osobní odvaha.

Když historik nese kůži na trh

Ta byla samozřejmě spojená již s jeho dlouholetým bojem proti předsudkům historické obce vůči tématům, jakými jsou barvy či zvířata - odměnou mu přitom budiž fakt, že tento boj byl završen vítězstvím. Odvahu ovšem nalezneme i v dikci jeho textů. Připomenu, že profesor Jan Klápště z FF UK pro tamní univerzitní časopis nedávno zmínil, že se západní historiografie odlišuje od domácí v míře „jistoty", bojem proti nejrůznějším „asi" či „možná".

Ani Pastoureau se podobným slovíčkům nevyhne. Ovšem nikdy se za ně neschovává. A stejně tak se nespokojí s bezpečím toho, co říká současný stav poznání. Ví, že některé věci je třeba domýšlet - a že právě konfrontace těchto domněnek s novými metodami či prameny přinese ve výsledku více než nějaké hraní na jistotu.

A tak odvážně prezentuje svůj názor. Který má pochopitelně důkladně podložený znalostmi a schopností spojovat informace z nejrůznějších oborů a zdrojů. Přesto nese svou kůži na trh - kteréžto přirovnání berte jako milou hříčku a další z připomenutí jeho Mědvěda. Jeho jistota se přitom neodráží jen v tom, jak pojednává o vzestupu modré barvy od středověku dál, kdy modrá proniká do již ustálených systémů symbolů a vzorců (například v rytířských příbězích se začíná objevovat postava Modrého rytíře), jak si přivlastňuje významy (klid, mír, láska, světlo...), stává se barvou politickou (znak králů Francie, později vítězství trikolóry, ale i označení francouzských sportovních družstev coby „modrých"), vypráví o způsobech práce v konkrétních barvírnách, využití v průmyslu, vzniku nejrůznějších odstínů (včetně drastických důvodů tzv. modré horizontu za Velké války nebo úsměvné barvě cigaret Gauloises).

Hlavně ale konkrétně jmenuje ty, kdo za to „můžou". Vzestup modré nespojuje jenom s technickými inovacemi či splynutí barvy s mariánským kultem (liturgická pojednání  přitom neoomezují pouze na vítezství modré barvy coby barvy morálky, ale i na doby, kdy církev - katolická i protestantská - proti barvám bojovala a nešetřila zákazy), on i přímo ukazuje na velkého milovníka modré, opata Sugera od Saint-Dennis.

Jinde zase neváhá sdělit svůj estetický soud, když věnuje prostor Vermeerovi, "dost možná nejlepšímu malíři historie". Hýří nejen historickými fakty, ale i postřehy k dalším odvětvím, které jsou sice osobní a rázné, ale vždy zároveň plné pochopení. Odsoudí tak například pojednání o barvách J. W. Goetha - ovšem nikoliv pro slabou vědeckost, ale za to, že se v prvé řadě vůbec o vědeckost (v současném slova smyslu) pokoušelo. Mělo raději zůstat na poli básnické intuice, kde byl Goethe geniální a díky níž svou dobu skutečně v úvahách o barvách předběhl...

Modrá - Dějiny jedné barvy jsou tedy skutečně fascinující a zábavnou knihou - a katalogem „modrých děl" západní kultury - od mistra svého řemesla. Knihou, která historii pojímá skutečně jako živý organismus, jehož jsme všichni stále součástí. Ale také jako zdroj dobrodružství, krásy a potěchy. Inu, Pastoureau tohle prostě umí.

Michel Pastoureau, Modrá. Dějiny jedné barvy, př. Helena Beguivinová, Argo, Praha 2013, s. 216.

 

Právě se děje

před 1 minutou

Atlético si poradilo se San Sebastianem a kráčí za titulem

Atlético Madrid v 35. kole španělské ligy porazilo San Sebastián 2:1 a už jen dvě utkání ho dělí od triumfu ve španělské lize. O branky Atlética se postarali Yannick Carrasco a Angel Correa, za Real Sociedad snížil Igor Zubeldia. 

Svěřenci Diega Simeoneho nyní vedou tabulku La ligy o čtyři body před Barcelonou, třetí Real Madrid ztrácí bodů pět, ale má zápas k dobru. Ve zbývajících dvou utkáních narazí Atleti na Osasunu a Valladolid.

Pokud Atlético oba zápasy vyhraje stane se mistrem po šesti letech a celkově pojedenácté v historii. 

Aktualizováno před 1 hodinou

Izraelská armáda znásobí údery na Pásmo Gazy, USA vyšlou na Blízký východ diplomata

Izraelský bezpečnostní kabinet rozhodl na večerním zasedání, že armáda znásobí údery na Pásmo Gazy. Zaměří se na symboly tamního vládního hnutí Hamás. Podle televize Kanál 12 se zřejmě armáda zaměří na symboly Hamásu, které Pásmu Gazy vládne. Jedním z těchto cílů by mohla být podle televize budova ministerstva financí.

Izrael tvrdí, že se zaměřuje hlavně na vůdce obou skupin, ve středu ohlásil, že zabil šest členů vedení Hamásu. Izraelská armáda podle svého vyjádření zabila celkem 30 radikálů bojujících proti Izraeli. Hamás ve večerní zprávě upřesňující počet obětí v Pásmu Gazy oznámil, že o život tam přišlo 65 lidí, mezi nimiž je 16 dětí a pět žen. Izrael má sedm mrtvých včetně vojáka a dvou dětí.

Spojené státy vyšlou na Blízký východ vysoce postaveného diplomata ve snaze utišit eskalující násilí mezi Izraelem a Palestinci. Podle médií to oznámil ministr zahraničí USA Antony Blinken, který zároveň označil za "trýznivé" záběry, jež v posledních dnech přichází z regionu. Americký ministr obrany Lloyd Austin podle vyjádření Pentagonu hovořil se svým izraelským protějškem a potvrdil mu, že USA Izrael nadále jednoznačně podporují.

"Obrázky, které k nám přes noc dorazily, jsou trýznivé. A ztráta jediného civilního života je tragédií. Požádal jsem zástupce náměstka ministra zahraničí Hadyho Amra, aby ihned odjel do regionu a setkal se s Izraelci a Palestinci (…) a jménem mým a prezidenta Joea Bidena na ně naléhal, aby zmírnili násilnosti," řekl Blinken.

Zdroj: ČTK
Další zprávy