Román ale zdaleka není jen popisem života jednoho z libereckých Němců, kteří si říkají bohemios, mluví trochu portugalsky a trochu německy, cítí se být Čechy a jejichž potomci dodnes žijí na jihu Brazílie. Je to originální text plný vůní, barvitých obrazů a vícero významových vrstev otevírající téma domova, exilu, duševního růstu, paralelních snových světů i podstaty lidskosti.
Tím, že se v románu celkem přirozeně vyskytují pasáže, v nichž malý náměsíčný Hans mluví v pralese s duchem dávno zemřelého mnicha nebo se vkrádá do snů jiných lidí a stará indiánská šamanka Vovozona se proměňuje v jaguára, text odkazuje k žánru magického realismu. Ten má navíc tradici právě v literatuře Latinské Ameriky, kde se román odehrává.
Ukradené sny a cesta proměny
Léčitelka Vovozona Hanse zasvěcuje do tajemství života v pralese a při tom mezi nimi vzniká hluboké, ale nakonec také velmi ambivalentní pouto. Ne náhodou má šamanka na tváři vytetovaného jaguára, silné totemové zvíře, jenž je symbolem duchovna, jasnozřivosti, odvahy a moudrosti, ale také boje, spojení s podsvětím a samotářství. Ostatně samota provází v životě jak archetypální postavu staré vědmy, tak i Hanse, který poté, co tragicky přijde o své blízké, putuje mezi starým a novým světem, tedy mezi Jižní Amerikou a Evropou, a živí se jako zahradník a znalec rostlin.
Na své dobrodružné životní cestě sice potkává řadu lidí, ale málokoho si tzv. pustí k tělu - ať už jde o tajemného botanika Tadea, tanečnici tanga Luz, zahradníka Carlose či psychiatričku Leonardu. Právě díky nim se ale pomalu vyrovnává s emočním zraněním. Schopnost "krást sny", tedy Hansův dar, který mu umožňuje sdílet s umírajícím jeho poslední sen a vstřebat do sebe jeho sílu i některé vlastnosti, je v románu krásným symbolem proměny hlavního hrdiny skrze poznání druhých lidí. Uprostřed světa plného chaosu, a často i násilí, se tak Hans snaží adaptovat na změny, které život přináší.
Text hispanistky a spisovatelky Markéty Pilátové umí být šťavnatý, plný smyslových vjemů. Popis jihoamerického prostředí působí autenticky, protože autorka sama ho důvěrně zná. V Brazílii několik let působila jako krajanská učitelka českého jazyka.
Znovu se v její tvorbě objevuje motiv exilového vykořenění (podobně jako v prozaickém debutu Žluté oči vedou domů nebo v knize S Baťou v džungli). A otevírá i další otázky s tím spojené - důležitou roli jazyka, který "oblékáme jako druhou kůži" a který nám zprostředkuje vidění světa z jiné perspektivy. (Tohle téma se ostatně odráží i v tom, jak Hans jako český Němec používá nespisovné výrazy, občas i nejednotný pravopis nebo germanismy, zatímco Vovozona mluví jazykem obrazivým a pro francouzského zahradníka je zase charakteristický lehce afektovaný slovník).
Všichni potřebujeme hnízdo i druhé lidi
Pilátová opět otevírá i téma domova, vědomí kořenů. Její Hnízda vzkazují, že není jedno, odkud pocházíme, a když nás "přesadí do jiné půdy", změní nás to, chováme se zkrátka jinak, podobně jako v románu evropské rostliny vysazené v Americe: "…majoránka, máta a meduňka měly listy dvakrát tak větší a dvakrát tak jalovější, nijakou chuť… růže vykvétaly na tenkých dlouhých stoncích bez trní a nevoněly". Každý k přežití potřebujeme ono "hnízdo" z názvu knihy, které si v románu staví bohemios z větví v korunách stromů, aby je v noci nenapadla divoká zvěř.
Prales v knize představuje surový přírodní svět, který funguje dle vlastních pravidel a ta lidská ho nechávají chladným. Zatímco naše dějiny jsou plné opakovaných nesmyslných válek, nenávisti, ztrát, ale taky nálezů a lásky, příroda si stejně nakonec vezme, co ji náleží. Pokud ji člověk přestane respektovat, může se mu to vymstít.
Autorka skrze svůj mnohovrstevnatý text pak naznačuje, že jedinou cestou k přežití zřejmě není "vykácet a zmocnit se" toho, z čeho máme strach, ale snad to jen "zlehka proměnit" a přijmout za pomoci ostatních, které v životě potkáme. A jakkoli jde v románu spíš o řešení individuální krize, v době vzrůstajícího extremismu, intenzivní migrace a environmentálních problémů jde o velmi aktuální připomínku i v rovině celospolečenské.
Kniha
Markéta Pilátová: Hnízda
Odeon 2025, 264 stran
