Magická Hnízda vás pohltí jako prales. Vyšel nový román Markéty Pilátové

Autorka třikrát nominovaná na Magnesii Literu ve své nové knize Hnízda (Odeon) vypráví příběh českého Němce Hanse, který jako malý kluk přichází s rodiči do brazilského pralesa, aby tam společně našli obživu a možná i štěstí.

Román ale zdaleka není jen popisem života jednoho z libereckých Němců, kteří si říkají bohemios, mluví trochu portugalsky a trochu německy, cítí se být Čechy a jejichž potomci dodnes žijí na jihu Brazílie. Je to originální text plný vůní, barvitých obrazů a vícero významových vrstev otevírající téma domova, exilu, duševního růstu, paralelních snových světů i podstaty lidskosti.

Tím, že se v románu celkem přirozeně vyskytují pasáže, v nichž malý náměsíčný Hans mluví v pralese s duchem dávno zemřelého mnicha nebo se vkrádá do snů jiných lidí a stará indiánská šamanka Vovozona se proměňuje v jaguára, text odkazuje k žánru magického realismu. Ten má navíc tradici právě v literatuře Latinské Ameriky, kde se román odehrává.

Ukradené sny a cesta proměny

Léčitelka Vovozona Hanse zasvěcuje do tajemství života v pralese a při tom mezi nimi vzniká hluboké, ale nakonec také velmi ambivalentní pouto. Ne náhodou má šamanka na tváři vytetovaného jaguára, silné totemové zvíře, jenž je symbolem duchovna, jasnozřivosti, odvahy a moudrosti, ale také boje, spojení s podsvětím a samotářství. Ostatně samota provází v životě jak archetypální postavu staré vědmy, tak i Hanse, který poté, co tragicky přijde o své blízké, putuje mezi starým a novým světem, tedy mezi Jižní Amerikou a Evropou, a živí se jako zahradník a znalec rostlin.

Na své dobrodružné životní cestě sice potkává řadu lidí, ale málokoho si tzv. pustí k tělu - ať už jde o tajemného botanika Tadea, tanečnici tanga Luz, zahradníka Carlose či psychiatričku Leonardu. Právě díky nim se ale pomalu vyrovnává s emočním zraněním. Schopnost "krást sny", tedy Hansův dar, který mu umožňuje sdílet s umírajícím jeho poslední sen a vstřebat do sebe jeho sílu i některé vlastnosti, je v románu krásným symbolem proměny hlavního hrdiny skrze poznání druhých lidí. Uprostřed světa plného chaosu, a často i násilí, se tak Hans snaží adaptovat na změny, které život přináší.

Text hispanistky a spisovatelky Markéty Pilátové umí být šťavnatý, plný smyslových vjemů. Popis jihoamerického prostředí působí autenticky, protože autorka sama ho důvěrně zná. V Brazílii několik let působila jako krajanská učitelka českého jazyka.

Znovu se v její tvorbě objevuje motiv exilového vykořenění (podobně jako v prozaickém debutu Žluté oči vedou domů nebo v knize S Baťou v džungli). A otevírá i další otázky s tím spojené - důležitou roli jazyka, který "oblékáme jako druhou kůži" a který nám zprostředkuje vidění světa z jiné perspektivy. (Tohle téma se ostatně odráží i v tom, jak Hans jako český Němec používá nespisovné výrazy, občas i nejednotný pravopis nebo germanismy, zatímco Vovozona mluví jazykem obrazivým a pro francouzského zahradníka je zase charakteristický lehce afektovaný slovník).

Všichni potřebujeme hnízdo i druhé lidi

Pilátová opět otevírá i téma domova, vědomí kořenů. Její Hnízda vzkazují, že není jedno, odkud pocházíme, a když nás "přesadí do jiné půdy", změní nás to, chováme se zkrátka jinak, podobně jako v románu evropské rostliny vysazené v Americe: "…majoránka, máta a meduňka měly listy dvakrát tak větší a dvakrát tak jalovější, nijakou chuť… růže vykvétaly na tenkých dlouhých stoncích bez trní a nevoněly". Každý k přežití potřebujeme ono "hnízdo" z názvu knihy, které si v románu staví bohemios z větví v korunách stromů, aby je v noci nenapadla divoká zvěř.

Prales v knize představuje surový přírodní svět, který funguje dle vlastních pravidel a ta lidská ho nechávají chladným. Zatímco naše dějiny jsou plné opakovaných nesmyslných válek, nenávisti, ztrát, ale taky nálezů a lásky, příroda si stejně nakonec vezme, co ji náleží. Pokud ji člověk přestane respektovat, může se mu to vymstít.

Autorka skrze svůj mnohovrstevnatý text pak naznačuje, že jedinou cestou k přežití zřejmě není "vykácet a zmocnit se" toho, z čeho máme strach, ale snad to jen "zlehka proměnit" a přijmout za pomoci ostatních, které v životě potkáme. A jakkoli jde v románu spíš o řešení individuální krize, v době vzrůstajícího extremismu, intenzivní migrace a environmentálních problémů jde o velmi aktuální připomínku i v rovině celospolečenské.