reklama
 
 

Jak vystřízlivět z revolucí. Mario Vargas Llosa napsal návod na obranu před totalitou

11. 7. 2019 12:11
Držitel Nobelovy ceny za literaturu a žijící peruánský klasik Mario Vargas Llosa, jehož nová kniha Volání kmene nedávno vyšla v českém překladu, je od svých tvůrčích počátků spisovatelem politickým.

Ne že by jeho díla představovala revoluční apel ke změně společenských pořádků či návod, jak to udělat, na to je Llosa příliš dobrým autorem. Politika je v jeho knihách spíše přirozenou vrstvou života, kterou nelze jen tak odložit a věnovat se krásnějším či zábavnějším zákrutům každodennosti, protože o ni každou chvíli zakopáváme. Často se nám na odpor staví tak, až naše životy ovlivňuje, ba ničí.

Letos třiaosmdesátiletý Mario Vargas Llosa byl jako Jihoameričan skoro předurčen k následování revolučních levicových doktrín a směrů, což se také stalo, když podporoval kubánskou revoluci Fidela Castra nebo další vzpoury na kontinentu.

Předpoklady či obvyklé stereotypy ale naplňuje také tím, že po třicítce jeho levicové nadšení ochladlo. Postupně se obrátil ke střízlivému liberalismu, který ostatně rodnému Peru nabízel při neúspěšné kandidatuře na prezidenta roku 1990. Proces tohoto prozření v jistém smyslu zachycuje i kniha Volání kmene, která v českém překladu Ivety Gonzálezové vyšla u příležitosti autorovy květnové návštěvy veletrhu Svět knihy v Praze.

Není to žádné drama. Llosa výjimečně nenapsal román, nýbrž vyznání oblíbeným autorům, liberálům, kteří ho přivedli na "pravou víru". Volání kmene je jakousi rukovětí liberála, příručkou, která, byť je osobní, ve skutečnosti nabízí univerzální návod na obranu před šílenstvím, k němuž vede jakákoliv totalita - levicová, pravicová, nacionální.

Volání kmene je záměrně dvojaký název: na jedné straně připomíná dějinné spojenectví liberální myšlenky, na druhé straně odkazuje k davovému a nacionalistickému šílenství 20. století, před jehož možným návratem dnes mnozí varují.

Podle Llosy se tomuto davovému volání kmene lze ubránit přimknutím se k pomyslnému kmeni kriticky myslících liberálů, kterým jde o co nejlepší a nejsvobodnější uspořádání společnosti, o zmírňování nespravedlnosti a utrpení v ní.

Idealismus je to, jak vidno, vskutku "knižní". Llosa naštěstí nepostupuje jako důsledný mytolog, ani když jde o jeho knižní a myslitelské lásky. Sobě ani ostatním nezastírá slabiny a omezení liberálních teorií - ať už jde o zakladatele moderní ekonomie Adama Smithe, kdysi velkého učitele Václava Klause Friedricha Augusta von Hayeka, nebo o Karla Poppera, bojujícího za otevřenou společnost proti nacionalismu, který tento ideový vzor George Sorose považuje za "hrozné kacířství" západní civilizace a smrtelného nepřítele kultury svobody.

A tak se čtenář dozvídá, co se v 90. letech nadšeného transformačního přijímání všemožné liberální ideologie v Česku neříkalo či říkat nesmělo: třeba že Adam Smith slavné "neviditelné ruce trhu", kterou vynalezl, aniž by tento pojem technicky používal, chtěl pomáhat odpovědnou empatií a soucitem ostatních členů společnosti. Ostatně o tom napsal zásadní knihu Teorie mravních citů, od jejíhož vydání letos uplynulo 260 let.

Nebo že Friedrich August von Hayek, zaťatý nepřítel jakéhokoliv kolektivismu, byl ochoten přijmout tezi, že "diktatura, která provozuje liberální ekonomii, je lepší než demokracie, která to nedělá". Podle Llosy to přispělo k toleranci Pinochetova vojenského režimu v Chile.

Hayek má ale pozitivnější zásluhy, připomíná spisovatel. Pro nedávnou minulost a současnost české společnosti je nejzásadnější zjištění centrální role práva, o niž se čeští reformátoři a pravicoví ekonomičtí liberálové včetně Václava Klause nikdy moc nezmiňovali. "Celé Hayekovo dílo," píše Llosa, "představuje obrovské vědecké a intelektuální úsilí dokázat, že výrobní a obchodní svoboda je k ničemu, pokud nejde ruku v ruce s přísným a efektivním právním řádem, zaručujícím soukromé vlastnictví, dodržování smluv a spravedlivou soudní moc, která je schopna fungovat nezávisle na moci politické."

Poněkud suchou výkladovou látku ekonomických a sociologických teoretiků, kterou tu a tam ozvláštní příznačná historka ze života - třeba že odpůrce všech obchodních cel a regulací Adam Smith tři roky pracoval jako spolehlivý a pracovitý výběrčí cel -, oživuje krásné literární psaní Raymonda Arona a Josého Ortegy y Gasseta, z nichž Llosa také cituje. Potvrzuje tím své přesvědčení, že liberální myšlenky je třeba nejen znát a opakovat, ale také žít, aktivně propagovat. Že literární ztvárnění argumentace a přesvědčování jsou velkou silou, která v tom hraje stejnou roli jako jiskřivost ideového obsahu.

Mario Vargas Llosa: Volání kmene

Mario Vargas Llosa: Volání kmene

(Přeložila Iveta Gonzálezová)
Nakladatelství Bourdon 2019, 245 stran, 298 korun

Mario Vargas Llosa ve svém vyznání liberalismu mnoha věcmi překvapí. Nejvíce snad chválou politiky Margaret Thatcherové, s níž se slavný spisovatel osobně setkal. Přesvědčila ho svou odvahou a zaťatostí, s níž rozbila uvadající monolit britského sociálního státu, což podle Peruánce oživilo ekonomiku a otevřelo Britům nové obzory.

Že právě Llosa se svou životní zkušeností tak snadno a nekriticky oslavuje politiku řečené Železné lady, a přitom klidně přehlédne společenský apartheid vůči mnoha sociálním skupinám včetně homosexuálů, je udivující. Ale každý má na své mentální mapě slepé skvrny, autory či ideové guru, jimž leccos odpustí.

Rukověť liberála Llosy je užitečnou pomůckou dnešního poutníka rozmazaným polem všemožných hybridních ideologií, které zaplavily veřejný prostor. Funguje jako měřítko, k němuž se můžeme vracet, když poměřujeme současnost minulostí a jejími klasiky.

Snadno si tak můžeme všimnout, kolik starého a tolikrát viděného se nám v hektických desátých letech 21. století vrací a kolik nového a doposud neuchopeného se ozývá v aktuálním "volání kmene". A jak málo je dnes těch, kteří o tom umějí přemýšlet tak přesvědčivě a sevřeně jako milovaní autoři peruánského nobelisty.

autor: Petr Fischer | 11. 7. 2019 12:11

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama