Českým mahlerovcům by tedy neměla utéct ani poslední próza čtyřiapadesátiletého Rakušana Roberta Seethalera. Jmenuje se Der letzte Satz (Poslední věta) a vyšla zatím jen v němčině.
Ne že by novela čítající 128 stran objevovala nová fakta, při sledování Mahlera plujícího do a z Nového světa ale nabízí zajímavý vhled do jeho přecitlivělosti. Literární pozorování skladatelových posledních dní a hodin se podobá půdorysu Smrti v Benátkách, novely Thomase Manna. Seethaler jako by však spíše čerpal z její filmové verze od Luchina Viscontiho.
Smrt se již blíží a vtírá do obrazů i myšlenek, stále se ale odkládá, tak jako konec v Mahlerově Deváté symfonii. Ještě chvíli ty struny smyčců života nechat znít, ještě ten jemný a jemnější, skoro neslyšný tah.
Šikovnost Seethalerova psaní spočívá ve správném naladění, ač by ho jeden mohl obvinit z kýče. Je ale svůdný. Spisovatel zpracoval dobové reálie lehkým, úsporným stylem.
Mahlerova citlivost zprvu vyplývá ze vztahu s manželkou Almou, pak se ale projevuje v detailech přírody a její stálosti, rytmičnosti či mizení. Nejkrásnější místa novely jsou ta, kde Mahler při chůzi vnímá stromy a lesy u alpských jezer nebo když se na lehátku zahledí do vln, slunečními odlesky připomínajících miliony rybek, jež nesou železný lodní kolos, vynález lidské mysli.
Seethaler dokonale zhutnil událost, kterou by jiní vyprávěli v seriálu nebo několikadílném románu. Skladatelův radostný, milostně šťastný, a přece konfliktní vztah s manželkou mladší o 19 let vystihne prakticky na jedné straně, a přece má čtenář pocit, že se dozvěděl vše podstatné.
Čtení usnadňuje, pokud už člověk o milostné historii něco ví. I tak je ale s podivem, že Seethaler tak snadno vyslovil pro mnohé dodnes složitý vztah. Pocta Mahlerovi, který ve své rozpolcenosti nakonec nachází smíření v tichu, je jemná, rafinovaná i uctivá.
Roberta Seethalera v Česku proslavil román Trafikant, jenž se svého času stal bestsellerem nejen v německojazyčných zemích.
Z příběhu sedmnáctiletého Franze, který přijde na zkušenou do Vídně, zamiluje se, potká socialisty, komunisty, fašisty a Sigmunda Freuda, takže lidsky i politicky dospěje během několika měsíců, vznikl i stejnojmenný film. V něm se Seethalerovy obrazy proměnily v jakousi snovou vizi mládí, jež se setká s hrubostí a bezohledností ideologií.
Něco takového se Gustavu Mahlerovi v novele nestane, také je ale snově naladěná. V mnohém vystihuje Mahlerovo emocionální vytržení, které spojoval s uměním kompozice. Jako by ty tóny, rytmy, modulace či chromatiky byly už kdesi napsány a skladatel měl za úkol je najít. "To nejdůležitější v hudbě," tvrdil ale Mahler, "není napsáno v notách." Seethaler se snaží to převést do písmen a slov.
Kniha
Robert Seethaler: Der letzte Satz
Nakladatelství Hanser Berlin 2020, 128 stran, 19 euro.
