Po roce 1989 se stala velvyslankyní ČSFR v Rakousku, poté působila jako velvyslankyně SR v Polsku a od června 2006 pak byla deset let poslankyní Národní rady. V roce 2024 jí byl na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity udělen čestný doktorát za zásluhy v oboru mezinárodních vztahů a diplomacie. Letos v říjnu jí vyšla kniha rozhovorů Než zmizím (Bourdon), ve které s novinářem Petrem Šabatou energicky debatuje o politice a stavu současné společnosti. Nejen o tom, jak tato kniha vznikla, ale také o komplexu méněcennosti některých národů, o rozdělení Československa a pocitu z nedávných parlamentních voleb v ČR mluví Magda Vášáryová v rozhovoru pro Aktuálně.cz
Proč jste se rozhodla napsat knihu Než zmizím? Její název může evokovat paměti, ale čtenáři v ní nenajdou téměř nic z vašeho osobního života. Společně s novinářem Petrem Šabatou jste ji pojali jako knižní rozhovor s exkurzem do vašeho myšlenkového světa, jde v ní spíše o úvahy nad současným stavem politické scény a společnosti. Proč zrovna tenhle koncept?
Neměla jsem v úmyslu mluvit o sobě. Proč? Ale pan Šabata měl v úmyslu se mě přeptat, co si o vývoji ve Střední Evropě myslím. Byla jsem velvyslankyní v Rakousku, pak v Polsku, jsem často v Čechách a sleduji politický život i v Maďarsku, a tak se novináři Šabatovi zdálo, že to může být zajímavé. Kniha přece není bulvární časopis, abych v ní na 200 stranách povídala o sobě. Možná o mě někdy někdo napíše knihu, ale to já už tady nebudu. Doufám.
V knize zaznívá vaše rozhořčení nad tím, že Češi mají malé sebevědomí a že občas zbytečně zdůrazňují, že "Česko je malé". O tomto komplexu méněcennosti psal už T. G. Masaryk ve své knize Problém malého národa. Proč podle vás mají Češi sklony k takové viktimizaci? A Slováci, kteří jsou co do počtu obyvatel ještě méně početnějším národem, tenhle problém neřeší?
Viktimizace, pocit malosti, nedůležitosti, malé povědomí o odpovědnosti za vývoj v Evropě - to není jenom problém Čechů a Moravanů, ale celé střední Evropy. Občas se vynoříme s nějakou ambicí, jako třeba teď Poláci, kteří chtějí patřit do G20. Chvíli jsme zase my, Slováci, byli tatranskými tygry. Na začátku 90. let měli Maďaři náskok před námi všemi ve schopnosti přitáhnout investice a Česko za vlády pana Fialy se hodně zviditelnilo iniciativou na pomoc Ukrajině. Ano, to všechno je pravda, ale zároveň státy střední Evropy po volbách rozhodnutím voličů upadají do melancholie, sentimentu, naříkání a ambice odkládají do šuplíků.
To je smutný obraz současné politiky. Ale daří se v ní alespoň občas i humoru? Potkala jste během své kariéry státníky či politiky, kteří měli smysl pro humor?
Samozřejmě, humor je přítomen vždy a všude, kde se setkají sebevědomí a dobře vychovaní lidé. Mezi zakomplexovanými chudáky se slabým vzděláním humor neočekávejte. Takoví lidé jsou spíš podezřívaví.
Jak vnímáte výsledek letošních parlamentních voleb v České republice?
Extremisté ve vládě, stíhaný možný premiér se státními dotacemi pro svůj podnik, nevraživost vůči trpícím Ukrajincům, plány ruinování konsolidovaného českého státního rozpočtu…to není něco, co by mě naplňovalo optimismem. Ne.
Proč podle vás současná doba celosvětově přeje populismu a extrémním politickým stranám?
To kdybychom věděli! Proč najednou lidé volí nevzdělané a přímo šílené politiky s nerealistickými plány, proč se do nich starší ženy zamilovávají, proč ztrácíme generační solidaritu mezi seniory a mladou generací…?
V knize Než zmizím mj. vzpomínáte, jak s vámi Václav Havel v roce 1992 nějaký čas nemluvil, protože jste mu napsala, že zřejmě dojde k rozdělení Československa. Byl jeho odpůrcem (respektive domníval se, že by takovému kroku mělo předcházet referendum). Myslíte, z dnešního pohledu, že vznik dvou samostatných republik, byl správným krokem?
Kdysi jsme s panem Petrem Pithartem vyhráli debatu o rozdělení, když jsme na Masarykově univerzitě hájili Československo. Já z pohledu expertky na zahraniční politiku. Oslabit střed Evropy rozdělením Československa, vydat Slovensko všanc Mečiarovi, místo 15 milionového státu mít dva menší… ale zřejmě k tomu vše směřovalo. Československo se totiž rozdělilo už v roce 1938, v roce 1968 to také bylo na spadnutí… Zřejmě bylo něco nedotažené, nějaké šrouby byly slabé, nevím. My se ale stejně bez vás neobejdeme. Jste naši strategičtí dobří spojenci a přátelé.
Když jsme zmínily Václava Havla, napadá vás nějaká jeho myšlenka, kterou bychom si dnes měli více připomínat?
Havel napsal na Hrádečku v roce 1978: "Východisko z marasmu světa neznáme a bylo by projevem neodpustitelné pýchy, kdybychom se domnívali v tom málu, co děláme, nějaké zásadní východisko spatřovat. A kdybychom dokonce sami sebe, svá společenství a svá životní řešení nabízeli komukoliv jako příklad toho, co jedině má smysl."
