Léta jsem kopal do skříní. Průvodce epidemií Konvalinka líčí cesty k vývoji léků

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
21. 12. 2020 17:30
Biochemik s nepřehlédnutelným nosem a milým jménem Jan Konvalinka, jinak prorektor Karlovy univerzity, byl v pomalu končícím roce jakýmsi průvodcem koronavirovou epidemií. Jen na Českém rozhlase Plus vystoupil od dubna v pořadu moderátorky Barbory Tachecí zhruba padesátkrát. Velkou mediální hvězdou se ale nestal, protože neříká šokující věci a občas přizná, že na něco nezná odpověď.

"Jsem přesvědčený techno optimista, věřím, že v práci a vědění je naše spasení a že lidský duch nakonec zvládne (skoro) všechno," říká vedoucí výzkumného týmu Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky v knižním rozhovoru s novinářem Alešem Palánem, který nedávno vydalo nakladatelství Prostor pod názvem Spánek rozumu plodí příšery.

Ve spleti nepřehledných informací je to výborný zdroj zasvěcených názorů, které přesahují aktuality epidemických dní. Interview nevzniklo narychlo, Palán s Konvalinkou si od dubna do září vyměňovali otázky a odpovědi někdy po internetu, častěji rozmlouvali osobně.

Před čtenářem vyrůstá solidní reflexe epidemie, dozví se mnoho o virech a práci na lécích, o životě a frustracích vědců nebo také o české vědě a Achillově patě zdejších vysokých škol.

Text rozšiřují fotografie Jana Šibíka, se kterým Palán spolupracoval i na předloňském bestselleru nazvaném Raději zešílet v divočině. Ten se stal knihou roku v anketě Lidových novin.

V nové knize Šibíkovy pouliční snímky poloprázdných pražských zákoutí dokumentují výraznou, někdy bizarní změnu tváře hlavního města v posledním roce. Část z nich tvoří portréty Jana Konvalinky. Zachycují ho v laboratoři, na zajímavých místech metropole nebo v kostele, jak hraje na varhany.

Fotografie jsou nápadité, symbolické, skvěle doplňují rozhovor, je jich ale tolik, že při čtení působí rušivě. Za každou dvoustranou textu zpravidla následuje dvoustrana s obrázkem, která často přetne půlku věty. Čtenář pak fotky přeskakuje jako nechtěnou reklamu.

Možná ale jde jen o to, si zvyknout. Je přirozené, že reportážní snímky, které ztrácejí prostor v tenčících se papírových periodikách, se začínají více prosazovat v knižní produkci.

Fotografie Jana Šibíka z knihy Spánek rozumu plodí příšery.
Fotografie Jana Šibíka z knihy Spánek rozumu plodí příšery. | Foto: Jan Šibík/Prostor

Když rozum spí

Knižní rozhovor nezačíná přímo epidemií. Jan Konvalinka přiznává, že se nikdy nesměje fake news, výmyslům, kterým právě pandemie dává hodně příležitostí. "Slupka racionality a empirického poznání je strašně tenká, hned pod ní jsou různé strachy, hrůzy, předsudky a nenávisti, a proto se jí musíme ze všech sil držet," říká vědec.

Grafika Spánek rozumu plodí příšery z cyklu leptů Rozmary, který v letech 1793 až 1799 vytvořil Francisco Goya.
Grafika Spánek rozumu plodí příšery z cyklu leptů Rozmary, který v letech 1793 až 1799 vytvořil Francisco Goya. | Foto: Google Cultural Institute

Upřímně se bojí, že procento lidí, kteří propadají bludům, roste, což je podle něj neslučitelné s otevřenou, svobodnou společností. "Strašně na to doplatíme," myslí si a před očima mu prý naskakuje Goyova grafika Spánek rozumu plodí příšery, podle které se kniha jmenuje.

Většina úvah, k nimž ho Palán inspiruje svědomitými a nevědeckými otázkami, má racionální a optimistický tón.

Konvalinka, někdejší mluvčí Občanského fóra, se označuje za takzvaného sluníčkáře, který se ještě pár let po sametové revoluci probouzel s pocitem radosti z nabyté svobody. V rozhovoru ale několikrát propadá skepsi.

Když vidí, jak kdejaký blábol nabírá stejnou váhu jako fakty podložená skutečnost, jak i někteří odborníci posvěcují nepodložená tvrzení, trochu si zoufá.

"Selháváme. Pravda a láska ten boj se lží a nenávistí prohrává na celé čáře a já po pravdě nevím, co s tím," říká, což ale není tak docela pravda. Konvalinka si rady ví: proto tak často mluví do médií a proto také souhlasil s prací na knize, jež může nabídnout odpovědi lidem, kteří hledají racionální odpovědi - třeba jako argumenty proti demagogii.

Fotografie Jana Šibíka z knihy Spánek rozumu plodí příšery.
Fotografie Jana Šibíka z knihy Spánek rozumu plodí příšery. | Foto: Jan Šibík/Prostor

Vývoj za dvě miliardy

Konvalinkův výklad začíná od základu čili od viru. Po letech přednášení a psaní popularizačních článků ví, jak zaujmout. Virus je podle něj "špatná zpráva zabalená do bílkoviny", je to chemikálie, nemá žádnou buňku. "Je to tulák, bezdomovec a vnitrobuněčný parazit."

Detailně vysvětluje, co všechno stojí za vývojem léku a proč je tak drahý. Práce na nové medicíně trvá deset až patnáct let a stojí jednu až dvě miliardy dolarů. "V té ceně jsou nejen výdaje za vývoj nové sloučeniny v laboratoři, ale hlavně se do ní promítají náklady na všechny ty neúspěšné molekuly, které také musely být připraveny, charakterizovány, testovány - a které nakonec byly z vývoje vyřazeny, ať už kvůli slabší aktivitě nebo nějakým nepředpokládaným vedlejším účinkům," popisuje.

Dodává, že "platy hrabivých kapitalistů, služební auta a přepychové vily majitelů farmaceutických firem v tom hrají překvapivě malou roli".

Biochemik Jan Konvalinka.
Biochemik Jan Konvalinka. | Foto: Jan Šibík/Prostor

Na příkladu remdesiviru, jednoho z léků, které jsou v současnosti k dispozici, dává odpovědi na otázku, jak je možné, že látka byla připravena během pouhého roku. Remdesivir, na jehož vývoji se podílel v kalifornské laboratoři i český vědec Tomáš Cihlář, byl původně vyvinut jako možné virostatikum proti jinému viru, hepatitidě C. Tam se ale neuplatnil a podle Konvalinky "zůstal jako sirotek bez použití".

Práce na remdesiviru postoupily v době, kdy Světová zdravotnická organizace známá pod zkratkou WHO hledala lék proti ebole. Tehdy se tahle "zajímavá molekula" dostala do fází testování. I když nakonec dostala přednost jiná účinná látka, ukázalo se, že je to komplexní virostatikum. Proto se remdesivir hned na začátku letošního roku stal horkým favoritem na lék proti covidu a byl používán také v Česku.

Biochemik Jan Konvalinka.
Biochemik Jan Konvalinka. | Foto: Jan Šibík/Prostor

Jan Konvalinka na jaře coby koordinátor akademické iniciativy zajišťoval pomoc s testováním v laboratořích českých univerzit a Akademie věd.

V knize téměř reportážně popisuje improvizované počátky testování i zklamání z toho, že možnosti vědeckých pracovišť nakonec nebyly využity stoprocentně.

Nepřipojuje se k absolutním kritikům vlády, která se podle něj na začátku epidemie zachovala správně. "Uvědomuju si strašné ekonomické, ale také sociální, politické a psychologické důsledky karanténních opatření. Přesto nebylo možné nechat nový, neznámý virus jen tak proběhnout lidskou populací a nechat ho zabít miliony lidí. Na to je dnes naštěstí lidský život příliš vzácný," myslí si.

Zveřejňuje ale pár zásadních připomínek k chování politiků. Za porušení ústavy považuje zákaz vycestování občanů ze země a druhou výhradu má vůči poklonkování Číně. "Pro mne zůstane opravdu nepochopitelným selháním české vlády hluboký předklon před totalitní asijskou velmocí, která nám za velké peníze dodala nefunkční testovací kity a mizerný ochranný materiál."

Šlo by to i bez vás

Velkou pozornost Konvalinka věnuje české vědecké scéně, ke které umí být vřelý - když mluví o konkrétních lidech a jejich objevech - i nemilosrdný, když popisuje systém. Strhujícím způsobem líčí objev zásadní vědecké metody PCR, jejíž objevitel Kary Mullis v roce 1993 získal Nobelovu cenu a jež se používá i při testování na covid.

Na druhou stranu Konvalinka sugestivně vykresluje i frustraci všedních dní vědeckého pracovníka. "To nejlepší, co se vám může ve vědě povést, je, že budete mít něco dřív než ostatní, než Američané nebo Číňané. A to se vám povede třeba třikrát za život, možná pětkrát. Přitom většina věcí, které se vám podaří a jsou dobré, by bez vás vymysleli taky," říká biochemik.

Obal knihy Spánek rozumu plodí příšery.
Obal knihy Spánek rozumu plodí příšery. | Foto: Prostor

Dodává poučení, které jistě neformuluje poprvé: "Nejdůležitější ve vědě není inteligence ani pracovitost, ale tolerance k frustracím. Já léta kopal po nocích do skříní. Do něčeho investujete čas, nápady, energii a pak zjistíte, že se to nedaří. Navíc mezi nápadem a jeho ověřením nebývají dva dny, ale většinou aspoň čtyři měsíce."

Konvalinka neustále uvažuje v širších souvislostech. Vtipně si pohrává s možností, jež mnoho intelektuálů vede k exhibicionismu, totiž že jeho myšlenky budou možná číst a hodnotit další vědci, akademici a jiní vzdělanci. Například hutný odstavec o mutaci bakterií a virů zakončuje furiantským dovětkem: "Filozofické aspekty této úvahy nechávám velkoryse zdarma k dalšímu použití."

Poslední kapitola do knihy přibyla v září, kdy bylo jasné, že se epidemie znovu rozpíná. Konvalinka v ní odmítá revidovat své optimistické výroky z jara, mnoha nepřesných odhadů se ostatně ani nedopustil. Zdá se, že ale zesílila jeho skepse a obava z rozbujelých alternativních "pravd", nejdrtivějších "vedlejších účinků" boje s virem.

Kniha

Aleš Palán: Spánek rozumu plodí příšery - Jan Konvalinka v rozhovoru o covidu, právu na omyl a historickém optimismu
(Fotografie Jan Šibík)
Nakladatelství Prostor 2020, 320 stran, 397 korun

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 6 hodinami

Tisíce lidí v Itálii demonstrovaly proti mafii, uctily památku jejích obětí

Tisíce lidí v úterý v Itálii demonstrovaly proti mafii. Pochodu v Miláně se zúčastnilo na 70 tisíc lidí, píše agentura ANSA. Mnozí nesli transparenty s nápisy "Je to možné", tedy že mafii porazit lze. Akce se konaly u příležitosti Dne památky nevinných obětí mafie, který si Italové připomínají v tento den od roku 2017. Někteří také připomněli, že před dvěma měsíci byl po 30 letech na útěku zatčen nejhledanější zločinec v zemi Matteo Messina Denaro, šéf sicilské mafie Cosa Nostra.

"Není možné, aby takový člověk byl na útěku 30 let. Nezapomeňme, že by býval mohl být zadržen dříve, pokud by nebyli lidé, kteří mu pomáhali unikat tak dlouho před spravedlností," řekl na dnešní demonstraci v Miláně turínský kněz Luigi Ciotti, který v roce 1995 založil sdružení Libera. To se snaží bojovat proti organizovanému zločinu a je organizátorem i úterních demonstrací.

Manifestace v Miláně se zúčastnil i starosta města Giuseppe Sala, po jehož boku šel například Vincenzo Agostino, otec policisty, jehož v roce 1989 zabila Cosa Nostra. V průvodu šli i další příbuzní obětí mafie, mnozí z nich měli na krku pověšené fotky svých zemřelých blízkých. Někteří z nich stále čekají na dopadení vrahů svých blízkých. "Bude to už 28 let a stále čekáme na pravdu," řekl agentuře AFP padesátiletý Paolo Marcone, jehož otce zabila v roce 1995 mafie v regionu Apulie. Během demonstrace řečníci přečetli jména zhruba 1100 lidí, které v uplynulých letech zabil organizovaný zločin.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 7 hodinami

Afghánistán a Pákistán zasáhlo zemětřesení o síle 6,5 stupně, hlášeni jsou mrtví

Sever Afghánistánu a Pákistánu ve středu zasáhlo zemětřesení, které mělo podle americké geologické služby sílu 6,5 stupně. Agentura Reuters píše, že zemětřesení bylo v hloubce 194 kilometrů a jeho epicentrum se nacházelo v horském pásmu Hindúkuš nedaleko odlehlé afghánské provincie Badachšán. Hlášeny jsou zatím tři oběti.

Úřady v pákistánském údolí Svát podle Reuters uvedly, že o život přišla 13letá dívka, na kterou se zřítila zeď domu. Dalších 150 lidí utrpělo zranění a nemocnice vyhlásily stav nouze. Mluvčí afghánského ministerstva pro řešení následků katastrof uvedl, že v provincii Laghmán na východní země zemřeli dva lidé. V Islámábádu, ale i v Kábulu a jinde v Afghánistánu, vybíhali lidé z domů a citovali verše z koránu, posvátné knihy muslimů, píše agentura AP.

Do některých vesnic v Badachšánu se i běžně dostává jen těžko a není s nimi telefonní spojení ani možnost komunikace prostřednictvím internetu. Obyvatelé Fajzábádu, metropole této provincie, uvedli, že se jim asi minutu třásly tabulky v oknech. Poškozeny podle nich mohou být domy, které jsou postaveny z hlíny.

Loni v červnu při zemětřesení o síle 6,1 v Afghánistánu zemřelo přes tisíc lidí.

Zdroj: ČTK
před 7 hodinami

Lyžař Klaebo počtvrté vyhrál SP, Beranová byla ve sprintu v Tallinnu šestá

Norský běžec na lyžích Johannes Hösflot Klaebo obhájil prvenství ve Světovém poháru, celkově ho získal počtvrté. V Tallinnu dnes suverénně zvítězil ve sprintu volnou technikou, byl to jeho 18. triumf v sezoně. Tereza Beranová dojela ve finále šestá a vyrovnala své maximum v seriálu. Zvítězila Norka Kristine Skistadová.

Kateřině Janatové chyběly k postupu do semifinále čtyři setiny sekundy, obsadila 15. místo. Muži se v kvalifikaci do nejlepší třicítky nedostali, neuspěl ani finalista z únorového mistrovství světa Michal Novák.

Poslední tři závody SP se uskuteční od pátku do neděle v Lahti, dva z nich budou individuální.

Zdroj: ČTK
Další zprávy