Rozhovor s profesorem Pavlem Pafkem vedla zkušená novinářka Kateřina Kadlecová a podařilo se jí v něm barvitě přiblížit osobnost lékaře, jenž se ohlíží nejen za svou mimořádnou kariérou a životem, ale i za širšími proměnami medicíny a společnosti během posledních několika desetiletí.
Autorka, působící v týdeníku Reflex, kladla přímé, přemýšlivé, zpochybňující i empatické otázky, které zpovídaného přiměly k hlubšímu ponoru do jednotlivých témat a upřímným reakcím. Vznikl tak autentický a svěží rozhovor, který není monotónním biografickým monologem, ale živým pohledem do myšlenkového světa úspěšného muže, včetně jeho osobních dilemat. A co víc, dialog nabízí i přesah k aktuálním společenským otázkám.
Zaměstnání jako každé jiné?
Text reflektuje nejen fakta, ale i nuance Pafkova myšlení a charakteru. Například když s pokorou mluví o kolektivním charakteru lékařské profese a zároveň vyvrací její "zbožštění". "Že lékaři shodou náhod patří mezi nejváženější profese a dominují žebříčkům prestiže povolání, považuju za náhodné a sporné. Je to zaměstnání jako každé jiné," říká v knize. Rovněž upozorňuje, že symbol bílého pláště je často přehnaně zdůrazňován.
Zamýšlí se nad aktuálně diskutovanou otázkou příplatků za nadstandardní lékařské služby, je jejich zastáncem v podobě lépe vybavených pokojů či plánování termínů operací. "Proč by se měla diferencovat pouze zdravá společnost, proč ne i ta nemocná?" uvažuje, ale zároveň přiznává, že si nedokáže představit rozdílnou operaci slepého střeva nebo žlučníku u bohatého a chudého. "Operace prezidenta je pro mě stejná jako operace bezdomovce," říká.
Letos pětaosmdesátiletý lékař v rozhovoru mluví také o pokroku v moderní medicíně i o etice s tímto tématem spojené. Uvádí, že například spermobanky či surogátní mateřství představují výzvy pro tradiční církve a právní systémy: "Vývoj biologických věd zmenšuje úlohu Boha," konstatuje možná trochu diskutabilně.
Žádná nudná óda, ale barvitý obraz
Kriticky se vyjadřuje také k hierarchii a vnímání autorit na pracovišti. Zdůrazňuje, že úspěch není věcí osobních ambicí, ale výsledkem podpory kolegů a předchozích generací: "Jsme na ramenou těch, od kterých jsme se učili žít a pracovat," říká. Ohlíží se i za svým osobním životem, vzpomíná na přátele, pacienty a žáky, mluví o manželce a dcerách. Uvažuje nad stavem současné společností, kulturou, smyslem náboženství, nad zdravím i smrtí.
Faktor Pafko patří k rozhovorovým portrétům, v nichž se snoubí osobní příběh se společenskou reflexí. Je založen na hluboké znalosti tématu a respektu k hlavnímu protagonistovi, ale zároveň není zatěžkaný samoúčelnou filozofií, neobjektivní glorifikací nebo nepatřičnou mírou odbornosti. Čtenáře přirozeně vtahuje do života člověka, který byl svědkem i tvůrcem mnoha významných momentů v historii české medicíny. Kniha se v žánru rozhovorové literatury díky dobře kladeným otázkám a Pafkovu otevřenému přístupu určitě řadí k nadprůměru.
Kniha
Kateřina Kadlecová: Faktor Pafko
Nakladatelství Argo 2025, 208 stran
