Mráz přichází od Keplera. V novém krimi románu je víc ďábelskosti než v pekle

Ivan Hartman Ivan Hartman
17. 1. 2023 16:58
Kdyby mohl, Lars Kepler by dělal odstavce uprostřed každé holé věty, aby vyprávění ještě zrychlil. Švédská dvojice manželů Ahndorilových, jejíž pseudonym odkazuje na autora úspěšné knižní trilogie Milénium Stiega Larssona a renesančního astrologa Johannese Keplera, si ale ve svých románech musí vystačit s odstavci po téměř každé tečce, aby neporušila pravidla členění textu.
Forsmark v řídce osídlené oblasti severně od Stockholmu. Právě v koruně dubu u této malé vsi najdou policisté jednu z obětí sériových vražd románu Pavouk.
Forsmark v řídce osídlené oblasti severně od Stockholmu. Právě v koruně dubu u této malé vsi najdou policisté jednu z obětí sériových vražd románu Pavouk. | Foto: Shutterstock

Také v zatím poslední detektivce nazvané Pavouk, kterou v překladu Karolíny Kloučkové nedávno vydal Host, předvádí Kepler úsečné psaní s raketovým pohonem.

Pavouk je už devátým kriminálním případem, jejž rozkrývá švédský detektiv finského původu Joona Linna. Komisař Národního operativního oddělení, který "vyřešil víc komplikovaných vražd než kdokoli jiný u policie v severní Evropě," připomíná Kepler hned v úvodu, aby nepochyboval ani čtenář, který se s protagonistou setkává poprvé.

Od prvního linnovského románu Hypnotizér, jenž česky vyšel roku 2010, je Kepler návykový. Dokáže tak důmyslně proplétat souvislosti, vytvářet napětí a vyvolávat chvění i úlek, že mu nelze odolat.

Závislost na Keplerovi vzniká rychle a bývá trvalá. Čtenář ale musí přistoupit na pravidla, v nichž román není synonymem "velké" literatury. Spíš plochou, po níž Kepler posouvá figurky, jak zrovna potřebuje, někdy snad i proti fyzikálním zákonům. A filmovým střihem to člení do desítek kapitol. Kdyby papírová či elektronická kniha byla televizní obrazovkou, režie by ji rozdělila do několika oken, v nichž by děj probíhal souběžně na různých místech. Jako třeba v americkém akčním seriálu 24 hodin.

Lars Kepler si rád pohrává se symboly. A tak devátý příběh detektiva Linny stojí na devíti plánovaných, většinou dokonaných vraždách. Epizodní postavy náhodně nacházejí oběti zabalené v jakési imitaci pavoučího kokonu, doslova vystavené na tajuplných místech. Jsou to body, jejichž spojnice vytvářejí iniciálu M. A tou začíná křestní jméno strůjce vší té hrůzy, který se pohybuje mrštně a snad "po čtyřech… jako nějaké dravé zvíře", usuzují vyšetřovatelé z vrahova stínu zachyceného policejní kamerou. Čtenář si ta místa může najít na mapě severně od Stockholmu.

Nad příběhem Pavouka se vznáší temný duch mnohonásobného vraha Jurka Waltera, takřka nepřemožitelného zločince z minulých příběhů Joony Linny - Lazara a Písečného muže. Linna sice Waltera nakonec zabil, přesto tento démonický muž také v Pavoukovi zůstává hybatelem, který "naprogramoval" své zlé následovníky.

Temnota je však rovněž přítomna v duši komisaře Linny a jeho policejní parťačky Sagy Bauerové, vysoce inteligentní mladé ženy. I jejich psychiku Jurek Walter ovlivnil. Ostatně v Pavoukovi jen málokdo zůstává normální. Od seriózního anesteziologa uchylujícího se k podivným sexuálním praktikám, při nichž uspává prostitutky, po obyvatelku odlehlého jógového centra, která skoro bez důvodu zasekne uniformovanému policistovi sekeru do zátylku.

Tak to prostě u Keplera chodí. Protože ve chvíli, kdy vyprávění jen trochu zcivilní a zrovna neakcentuje násilí, sex či psychická traumata, upadá do banalit. Třeba když Linna požádá partnerku o ruku, to by i červená knihovna zrudla závistí.

A pak jsou tu až úsměvné momenty. Především když Linna po deseti letech telefonuje o radu "svému příteli" Nikitovi Karpinovi. Ten byl třicet roků hlavním expertem sovětské KGB na sériové vrahy a po delší odmlce se ve svých pětasedmdesáti nedávno stal šéfem bezpečnostní služby FSB. Nebylo by divu, kdyby Kepler do Linnova mobilu uložil i přímé linky do FBI či Vatikánu. Co kdyby se někdy hodily.

Je to zvláštní i časově. Pavouk se odehrává v současnosti a KGB byla zrušena roku 1991. Pokud v ní Karpin měl působit třicet let, musel do KGB nastoupit "jako expert" roku 1961, kdy mu bylo kolem čtrnácti.

Za pseudonymem Lars Kepler se skrývají manželé Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril (na snímku z roku 2020).
Za pseudonymem Lars Kepler se skrývají manželé Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril (na snímku z roku 2020). | Foto: AFP / Profimedia

Podstatnější pro Pavouka je ale fakt, že kdo si jednou pustil Jurka Waltera do hlavy, už se ho nezbaví. Pokud ovšem měl štěstí a setkání přežil, jako Joona se Sagou. Ale také jako sériový vrah, po němž zrovna pátrají a který je k obětem neobyčejně krutý.

Minulost této ústřední trojice pojí zlo, jež se jí tak či onak dotklo a někoho tehdy přivedlo do vězení či psychiatrické léčebny. Ostatně pár vteřin předtím, než zemřel Joonovou rukou, pohlédl mu Walter do očí a zašeptal: "Teď si vyměníme duše - ty spadneš dolů a já zůstanu tady." A tak Joona nad Jurkem zcela nezvítězil. Trauma v něm přetrvává také v Pavoukovi. Což představuje tu lepší variantu, protože skoro všichni ostatní, kteří se kdy s Jurkem Walterem setkali, jsou mrtví.

Obal románu Pavouk.
Obal románu Pavouk. | Foto: Nakladatelství Host

Román Pavouk je téměř nadpřirozeným soubojem dvou vyšších inteligencí - vraha a vyšetřovatelů. Kategorie realistické prózy zůstává spíš stranou. Některé momenty působí až příliš neuvěřitelně, jak bývá u Keplera zvykem, i když se odehrávají ve skutečném, dobře známém, vlastně všedním světě. Což ještě zdůrazňuje autorova topografie. Určuje nejen místa nálezů obětí, ale popisuje třeba, kterými ulicemi či po kterých silnicích se Joona nebo Saga pohybují. Pavouk je tak trochu i turistickým průvodcem po Stockholmu a širším okolí.

Jeho brněnský vydavatel Host nedávno na webu publikoval Keplerovu povídku nazvanou Tvůj temný labyrint: Příběh sériového vraha. Jakýsi životopis Jurka Waltera, který evidentně posedl i své stvořitele, protože do jeho konání a osudu vložili snad víc ďábelskosti, než by našli v pekle.

"Kdo se s Jurkem Walterem pustí do boje, musí počítat s tím, že přijde o všechno a zašpiní si duši. Kdo chce přežít jako člověk, jakým dosud byl, má jedinou možnost - utéct a skrýt se," píší na konto smyšleného zločince, jenž pocházel z tehdy ještě sovětského Kazachstánu. Zrůdu pohřbívající své oběti zaživa z něho učinily hrůzy, které na ruské straně páchal v první čečenské válce z 90. let minulého století. Ruský motiv je výrazný také v Pavoukovi. Evidentně i švédská autorská dvojice při psaní vnímala onen dlouho platný český axiom, že "mráz přichází z Kremlu".

A Lars Kepler neboli Ahndorilovi se s temnotou vypořádávají po svém. "Tyto příběhy," tvrdí o svých románech, "jsou naším způsobem, jak naložit s vlastním strachem z lidské krutosti. Psát o Joonovi Linnovi znamená uniknout z chaosu k řádu, od otázek k odpovědím, od nespravedlnosti ke spravedlnosti."

Tak nakonec Keplerova byznysově velmi úspěšná literární hra na hrůzu má snad i nějaký mravoučný prvek.

Kniha

Lars Kepler: Pavouk
(Přeložila Karolína Kloučková)
Nakladatelství Host 2022, 525 stran, 494 korun.

Lars Kepler: Lidé si dělají strašné věci, zkoumáme strach, při psaní máme noční můry

Psaní je magie, vyrovnáváme se tak se strachem, řekli Alexander a Alexandra Ahndorilovi neboli Lars Kepler roku 2019 pro DVtv. | Video: DVTV
 

Právě se děje

Další zprávy