Román o samotářích na Aljašce: Jiskřivá příroda a příběh jako z červené knihovny

Aleš Palán Aleš Palán
18. 11. 2019 13:57
Aljaška. Život ve srubu stranou civilizace. Místo, které je opravdové a kde se také dá prožít skutečná hrůza. Právě s ní jsou konfrontovány hrdinky románu Velká samota americké spisovatelky Kristin Hannahové, který v českém překladu Kláry Šumové nedávno vydalo Argo.
Jedna z fotografií, které autorku inspirovaly při psaní.
Jedna z fotografií, které autorku inspirovaly při psaní. | Foto: archiv Kathy Pedersen Haleyové

Hannahová, ročník 1960, má s kočovným životem ve starém volkswagenu zkušenost z dospívání. V knize ji přetavila do barvité podoby. Právě do tohoto vozu Ernst posadí svou ženu i dceru a vydávají se na Aljašku za novým začátkem. On - veterán z války ve Vietnamu, trpící nočními můrami a obsedantní podezřívavostí - tu snad vyléčí i vlastní duši.

Autorka Kristin Hannahová proslula bestsellerem Slavík.
Autorka Kristin Hannahová proslula bestsellerem Slavík. | Foto: Kevin Lynch

Také jeho žena tomu chce věřit. Že už se nebude opakovat psychický teror, nepřijdou už další rány, všechno bude jako dřív. Jejího muže změnila válka, předtím byl laskavost sama. Leni je ještě moc mladá na to, aby na tento experiment měla vlastní názor. Brzy, příliš brzy, ho ale získá.

Na Aljašce je třeba najít nějaké vrstevníky, zapadnout do kolektivu, ale hlavně se starat o přežití. Kdo nemá dost zásob na zimu, skončí. Zmrznout v nenadálé vánici je pravidelná daň divočině, to se tu prostě stává. Medvědů a vlků je víc než lidí a také chtějí žrát.

Největší nebezpečí se ale skrývá doma. Lenina matka svého trýznitele stále miluje, skrývá modřiny, za rány si může sama, protože provokovala, protože neposlouchala… Když se jí na to dcera ve chvílích, kdy jsou samy, ptá, odpovědí je jediné slovo: láska. Pořád svého muže miluje.

Je to s podivem. Zdá se, že autorka své hrdince toto zkratkovité vysvětlení až do konce opravdu věří. Z pohledu čtenáře jde přitom o klasický stockholmský syndrom, kdy oběť přebírá východiska prezentovaná únoscem.

Kristin Hannahová skvěle zachycuje charaktery aljašských podivínů, otevírá celou galerii důvodů, proč bylo třeba prásknout civilizaci dveřmi před nosem. Jsou tak komplexní, až se čtenář podiví, jak je možné, že on sám ještě zůstává na místě, kam je zavedena elektřina a kde teče voda. Neměl by také prásknout do bot a knihu dočíst až na cestě, nechat si stránky otáčet větrem?

Román silně popisuje totální zmatení, kterému je vystaveno několik aljašských solitérů. Vnější svět nechápou tak dalece, že se bojí světové války, která má přijít každým dnem, pandemie, invaze, čehokoliv. Jsme v sedmdesátých letech 20. století a fake news tuto komunitu promoří.

Obal českého vydání.
Obal českého vydání. | Foto: Argo

Spisovatelka nikoho nesoudí, hrdiny ale formuje do šablon. Záhy je jasné, kdo je ten dobrý (naštěstí většina) a kdo ne. Pro odstíny povah tu není místo, místo jmen by jako identifikátor postav mohly sloužit jejich vlastnosti: Podezřívavý, Odvážná, Obětující se, Trpící…

Když hrdinky Kristin Hannahové poprvé vcházejí do nějakého domu, srubu či do kostela, pravidelně jsou překvapeny vnitřními rozměry, které tam najdou. Většinou je to vevnitř větší, než jak vypadalo zvenku; občas je to naopak menší. Druhá varianta platí i pro samotný román. Nadechnutý k silné společenské výpovědi, neví, čím má vlastně být. Sympatická road movie a příběh osidlování nehostinné krajiny se záhy mění v thriller. Budiž. Ten ale nepokračuje a ustává, mimo jiné kvůli pár logickým nejasnostem, které se v žánru neodpouštějí.

Autorka slibně rozjetý děj náhle umrtví, roky se neděje nic, jen je třeba, aby Lena zestárla. Stačilo by do náležitého věku rovnou skočit, ale Hannahová ji do něj provází, čímž text ztrácí švih. Je to dlouhé jak aljašská zima.

Děj paradoxně oživí až smrt, která děvče vede zpět na Aljašku, k tomu, aby se postavila čelem k minulosti. Znovu se ocitáme na cestě, znovu nás pohltí napětí - aby se na posledních stránkách knihy vše proměnilo v červenou knihovnu.

Láska zvítězila nad lží a nenávistí, ale bohužel i nad logikou, pravděpodobností a románovou strukturou. Pasáže věnované aljašské přírodě a reáliím zůstávají ale nesmírně jiskřivé. Jen jich mezi těmi téměř pěti sty stránkami Velké samoty není tak moc.

Kristin Hannahová: Velká samota

(Přeložila Klára Šumová)
Nakladatelství Argo 2019, 488 stran, 398 korun

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Festival Pražské jaro se kvůli opatřením proti šíření koronaviru letos uskuteční on-line. Organizátoři připravují desítku živě přenášených koncertů

Zdroj: ČTK
Další zprávy