Zrod tradice líčí norský server The Local. Podle něj na začátku stála úspěšná, i když zavádějící reklamní kampaň jednoho z největších norských nakladatelství Gyldendal. To roku 1923 umístilo do novin Aftenposten reklamu, jež byla na první pohled nerozeznatelná od článku a měla chytlavý titulek "Noční přepadení vlaku do Bergenu".
Ve skutečnosti se jednalo o název tehdy nové knihy Nordahla Griega a Nilse Liea, nikoli skutečnou událost.
Podle současného norského spisovatele Gunnara Staalesena však reklama vypadala tak opravdově, že obyvatelé Osla, jejichž příbuzní předešlý večer cestovali vlakem, volali národní železniční společnosti a ptali se na osud svých blízkých. Dnes už by podobná reklama hraničila s fake news, tehdy ale dosáhla úspěchu a všech 7000 výtisků knihy bylo vyprodáno za několik dní.
Díky této události v Norsku vznikl "svátek detektivek". Hned následující rok příležitosti využilo konkurenční vydavatelství Aschehoug a vytvořilo první reklamní kampaň pro påskekrim, doslova velikonoční krimi.
Ani deník The Local nemá vysvětlení pro to, proč si Norové zrovna v průběhu Velikonoc tak rádi čtou o chladnokrevných vrazích. Podle něj s tím může souviset fakt, že v zemi obecně dochází k málo zločinům, a tak krimi romány čtenářům umožňují popustit uzdu fantazii.
Einar Ibenholt z nakladatelství Gyldendal před lety řekl deníku Dagens Nyheter, že prostředí horských kabin a stále ještě temné večery s minimem světla lampiček nahrávají spíše četbě krimi než Tolstého.
Server Generace20.cz zase před několika lety vyzpovídal třiapadesátiletého norského manažera, který v Česku pracuje jako komunikační poradce. "Když jsem ještě bydlel v Norsku, období velikonočních svátků jsme každý večer trávili s rodinou u televize a sledovali tří- až pětidílný seriál, který měl velmi napínavý děj," potvrdil. Další oslovený, jedenadvacetiletý norský student, se chystal trávit Velikonoce s rodinou na horách. "Máme v plánu pít hodně piva, číst kriminální příběhy a hrát deskové hry," nastínil.
Ve světě začaly být detektivní romány populární už v polovině 19. století, kdy vyšly třeba Vraždy v ulici Morgue od Edgara Allana Poea. V Norsku však žánr zaznamenal masový ohlas teprve v 70. letech minulého století.
Dnes většinu velikonočních detektivek píšou sami Norové a jedná se o specifický podžánr severského krimi, respektive skandinávského noir. Tento pojem označuje temnější příběhy odehrávající se ve Skandinávii a kladoucí důraz na prostředí - na rozdíl třeba od klasických vražd na anglickém venkově, o jakých psala Agatha Christie.
Ústřední postavou severských detektivek často bývá detektiv s komplikovanou povahou, například Harry Hole z románů Joa Nesbøho, který se snaží vyřešit vraždu v ponuré, zasněžené krajině. O témata jako nenávist k ženám, rasismus či znásilnění také nebývá nouze, jak dokázala trilogie Milénium od dnes již nežijícího švédského spisovatele Stiega Larssona.
A stejně jako k norským Velikonocům patří knižní detektivky, dnes jsou jejich součástí televizní maratony detektivních seriálů. Obvykle začínají o Zeleném čtvrtku a končí až na Velikonoční pondělí. Některé jsou rozdělené tak, aby je divák musel sledovat každý den, pokud chce záhadu rozplést. Mnoho norských rodin se o Velikonocích dívá společně a hádá, kdo je vrah, dodává server The Local.
Časopis iLiteratura.cz pak upozorňuje na specifickou letošní kauzu. Společnost Tine, největší producent mléčných výrobků v Norsku, oznámila, že končí s vydáváním velikonoční detektivky na krabicích od mléka. Tradice existovala od roku 1997.
Ilustrovanými krimi komiksy dříve krabice zdobil Jo Nesbø, poslední roky jej nahradil spisovatel Gunnar Staalesen. Ten je nyní "zavalen e-maily od rozhořčených čtenářů, kteří už roky na svých horských chatách zasedali ke snídani a v rodinném kruhu luštili záhady spolu s lišáckým detektivem Ulfem Ulvheimem", dodává iLiteratura.cz.
